Pojďte si s námi představit nejen novinku Viktorie Hanišové, ale i samotnou autorku. Jak to měla se studiem? A co má společného s ekologií? A víte, že jsme díky ní četli knihu Džinové od německé autorky Fatmy Aydemir?

Knížku od Petry Dvořákové máme v našem podcastu už potřetí… Tahle je ale nečekaně jiná! V čem? Inu, pojďte si to poslechnout…

Už jste dočetli Hrbačku a podobnou větu už pravděpodobně nikdy nepronesete? A taky vám bylo občas ze vší té přímočarosti a všudypřítomných slin úzko?

Pojďte si s námi popovídat o Šakje, jejím psaní a studiu, o jejích touhách a strastech, které může způsobit pár kuliček hroznového vína. A taky jeden dlouho zvažovaný tweet.

Dneska bude totiž řeč o myotubulární myopatii, se kterou žije nejen hlavní postava Šákja, ale taky sama autorka. Představíme si Akutagawovu cenu, nakladatelství Vyšehrad, překladatelku Kláru Macúchovou a v neposlední řadě i velmi povedenou obálku, za níž stojí Kateřina Urbanová.

Tak se spolu s námi pojďte vrátit do minulosti, k jednomu nezapomenutelnému zápasu, k jednomu roztrženému obočí a hlavně k jedné malé holčičce, která se 22. února 1998 v hale Big Hat rozhodla jít za svým snem stát se hokejovou brankářkou. Víte, že kniha Brankářka v kimonu byla inspirovaná skutečným příběhem Eri Kiribuči?

Tenhle díl je určený pro ty, kteří si spolu s Harukou cestou z Nagana dali onigiri a jasmínový čaj, trénovali na pláži s peckou od manga, vystoupili na pražském letišti do úplně jiného světa, jeli děsně pomalým vlakem do Kladna a naučili se, jak důležitý je týmový duch a síla přátelství. A taky pro ty, kterým věta „Máte hezkou almaru…” vykouzlí úsměv na rtech.

Pamatujete si na Nagano? Samozřejmě že ano! Všichni si ho neseme ve vzpomínkách, ale malá japonská školačka Haruka byla přímo v srdci dění v hale Big Hat. A výkon našich hokejistů na ni udělal takový dojem, že se rozhodla stát hokejovou brankářkou!

Povede se jí to? Pustí ji rodiče trénovat do malé zemičky, která leží na druhém konci světa?

Pojďte si s námi představit příběh plný sportu, snů a květů sakury a jeho autorku Vladimíru Hirsh, která má k Japonsku velice blízko…

Měli jste na konci wow moment? Jak se stavíte k celé té etické problematice kolem aplikace NEM? A byla Markéta skutečně v průběhu knihy němá? Spousta otázek, na které snad během podcastu najdeme odpovědi.

Péče o dceru a trable v manželství, které po narození dítěte čekají na nejednoho z nás - to je Markétin život. Tedy byl. Dokud se neobjevila aplikace NEM, která umí vyhledávat erotická videa. A na Markétu jedno takové video vyplave. Ona ale o jeho existenci neměla ani tušení. Jak to zamává s jejím životem?

Pojďme si popovídat o tom, proč je důležité, aby byla literatura aktuální (i když nás to děsí), a proč jsme si u čtení vzpomněli na seriál Black Mirror a Listopád od Aleny Mornštajnové.

Pokud jste si s dědou Tomášem alespoň jednou zasmečovali a s dědou Milošem brzo ráno prošli chodby závodu Škoda (žádná Škodovka!), tak to s námi pojďte probrat… Souhlasíte, že je v knize jeden z nejroztomilejších popisů pana prezidenta Havla? A fungoval na vás humor malého dítěte, které hodnotí svět optikou dospělého..? A taky jste dostali chuť pustit si (po kolikáté už?) Pelíšky?

Literární žánry se dost často prolínají, míchají, jeden přechází do druhého… ale už jste někdy četli detektivku spojenou s kuchařkou? A co když přidáte jako hlavní ingredienci dvě kamarádky, které spolu provozují kavárnu, a celé to okořeníte pořádnou špetkou fotbalového napětí?

My nedávno výsledek takového receptu ochutnali (rozuměj přečetli), jmenuje se Pískej konec a stojí za ním dvě autorky-sestry: Tereza Olbrichtová a Barbora Salátová. A my si s první jmenovanou dneska popovídáme. O cukrařině, cestování, mileniálech, těžkém údělu dnešních spisovatelů, ale i o tom, jaké knihy ráda čte a jaké to je psát ve dvou…

Tereza Olbrichtová je původem z Plzně, ale jinak je to světoběžnice. Během svých studií analytické chemie na VŠCHT se přesunula do Prahy a poté žila v Belgii, Skotsku, Řecku a Španělsku, aby se po letech vrátila zpět do Plzně. Tady chvíli pracovala jako projektová manažerka, pak přišla covidová pandemie a ta, stejně jako u mnohých, všechno změnila. Tereza se rozhodla naplno věnovat své vášni: cukrařině. Že je vám její tvář povědomá? Však ji můžete znát z pořadu Peče celá země, kde se svými recepty došla až do finálové trojky.

Nebyla to ale jenom cukrařina, do níž se pustila. Byla to i literatura.

V roce 2020 vydala pod pseudonymem Elen An dobře hodnocený mysteriózní román Ustláno na betonu. A proč ten pseudonym? Jak vysvětluje v rozhovoru pro online magazín Grapesmag, měla v dospívání sen (a ruku na srdce, kdo z nás ho neměl!), a to napsat knihu a později svému okolí odhalit, že autorkou je právě ona. Sen se neuskutečnil v plném rozsahu, anonymita musela jít stranou, protože na knihu vybírala peníze pomocí crowdfundingové kampaně, ale jako připomínka původního přání zůstala právě Elen An.

Pseudonym později odložila a pustila se do psaní ve dvou, a to se svojí sestrou Barborou Salátovou. Spolu vytvořily dva detektivní romány, v nichž nás seznamují s dvojicí nejlepších kamarádek Stacy a Ejmy, které si spolu otevřou kavárnu Glory. Jak se ale poperou s tím, když se jejich vysněný podnik stane místem vraždy? To se dočtete v prvním z nich s názvem K smrti dobrý.

Ve druhém, který se jmenuje Pískej konec a volně navazuje na předchozí díl, se Stacy a Ejmy z kolotoče vražd a policejního vyšetřování nedostanou. Tentokrát je jejich kavárna ušetřena, k vraždě dojde na stadionu, v prostředí profesionálních fotbalistů, jejich náročných přítelkyň a důležitě se tvářících manažerů. Že se nám z toho vytratila ta kuchařka? Ale kdeže… v knize je zmíněna celá řada kavárenských dobrot a ke všem tu najdete i recept.

A teď už si pojďme popovídat s autorkou…

Vaše dvě detektivní knihy K smrti dobrý a Pískej konec mají poněkud nevšední formu, nepsala jste je totiž sama, nýbrž se svojí sestrou Barborou. Koncept dvou autorů píšících jeden román jsme v poslední době mohli vidět například u Jany Šrámkové a Jana Němce. Ti spolu vytvořili experimentální román, jenž se dá číst oboustranně. U vás ale text vznikal jinak, a to takzvaně „na střídačku”, kdy se střídají kapitoly psané z pohledu Ejmy a Stacy, dvou kamarádek, které spolu provozují kavárnu Glory. Jak takové psaní probíhalo? Věděly jste dopředu, kam se bude příběh ubírat, a každá jste tam „svoji” linku směřovala? Nebo byl ten proces vzniku mnohem divočejší a samotný příběh vám vyvstal pod rukama až během psaní? A opravdu jste se po jednotlivých kapitolách střídaly, nebo jste si každá psala to své a pak jste linky propojily?

Myslím, že odpověď na tuhle otázku nejlépe vystihne fakt, že jsem u první knihy až do poloviny ani já sama netušila, kdo je vrah (úsměv). Myslím, že reakce mojí postavy pak byly o to uvěřitelnější a autentičtější. Ona taky moje postava řeší víc chod kavárny a svůj osobní život, narozdíl od postavy mojí sestry – která se v tom doslova vyžívá.

U dvojky – kde bych řekla, že je detektivní zápletka o dost propletenější – už jsem to věděla od začátku, abychom mohly dávat určitá vodítka našim čtenářům v průběhu celé knihy z obou pohledů. Ale co se týká mikropříběhu v knize, ať už jsou to nějaké romantické dějové linky nebo jen drobné vsuvky pro pobavení čtenáře, ty už si jedeme každá sama a jen na sebe plynule navazujeme. Nikdy jsem ale nezačala psát kapitolu dřív, než jsem si přečetla tu sestry předcházející (úsměv).

Vy jste dlouhou dobu žila v zahraničí. Na svých webových stránkách terezapise.cz zmiňujete, že jste tam nevědomky čerpala inspiraci pro svojí budoucí cukrářskou tvorbu. Když se dnes ohlédnete – nenačerpala jste tam nevědomky inspiraci i pro svoji tvorbu literární?

Popravdě jsme si už u druhé knihy říkaly, jestli hlavní hrdinky nepošleme někam na dovolenou, nicméně myslím, že by na to bylo ještě brzy. Ale pokud bychom jim umožnily cestovat v dalších dílech, které doufám vzniknou, určitě bychom zvolily jednu z výše zmíněných destinací.

Vaší prací a současně vášní je právě ona tolik zmiňovaná cukrařina. Odhadli jsme to tedy správně, že Vaším alter egem je Ejmy, jedna ze dvou hlavních postav, která má v kavárně Glory na starost všechny místní dobroty, je magnetem na netradiční situace a nedají jí spát detektivní příběhy? A naopak praktická a sarkastická manažerka Stacy je blízká Vaší sestře a spoluautorce Barboře?

Možná vás to trošku překvapí, ale je to právě naopak. Moje sestra je vcelku introvertní, matematicky založená povaha, která má ráda svoje pořádky a pravidla. Dokud ji ovšem nezavřete do únikové místnosti. V tu chvíli se promění v šíleného detektiva, kterému prakticky nejde stačit. To její nadšení je vždycky super a hrozně mi tím připomíná Ejmy.

Já jsem naopak v něčem zase podobná Stacy, jsem hodně emotivní, někdy až náladová, ale zase velice extrovertní. Miluju nové příležitosti, nečekané události a společnost.

Co se týče receptů v knihách, ty jdou za mnou, ale jaké konkrétní dobroty tam jsou, to je práce nás obou. Respektive já si dlouho myslela, že je to v mojí dikci, ale pak jsem si všimla, že jsou v knize samé dezerty i slané výrobky, které moje sestra miluje, takže tam cítím nějakou podprahovou manipulaci (smích).

Gastronomie je svět sám pro sebe a na textu je znát, že ho důkladně znáte. Já jsem v gastru pracovala přes deset let, z toho poslední pár let právě v kavárně, navíc jsem duší velký kavárenský povaleč, takže jsem si během čtení moc užívala těch detailů, které se vám do příběhu podařilo dostat. Od toho, jak probíhá catering, přes samotný provoz kavárny až po jezdecké výhody vozíků v Makru, které mě vyloženě rozesmály. Stejně tak rozumím vášni pro detektivní příběhy. Jak se vám tam ale objevil ten fotbal? Máte s tímto světem nějakou osobní zkušenost, fandíte, nebo jste si ho vybraly proto, že šel hezky zapojit do příběhu a je atraktivní?

Myslím, že každý, kdo žije ve městě, který má svůj – ideální prvoligový – klub, je tím nějakým způsobem ovlivněný. Ať už jste skalní fanda, máte někoho takového v rodině, nebo musíte každé pondělí poslouchat od kolegů v práci, jaký je trenér/hráč/soupeř/rozhodčí debil (úsměv). V Plzni taky musíte počítat s tím, že ve dnech fotbalu není snadné najít v centru města místo v hospodě, natož k parkování. Ale upřímně – mně se to fanouškovství a sounáležitost s domácím týmem hrozně líbí, přijde mi to takové stmelující, a pokud nejde o těch pár extrémních fanoušků, je to super, jaké emoce dokáže tahle hra vyvolat. A emoce – ty jsou myslím nezbytné v každém dobrém příběhu, a když se s nimi ještě čtenář dokáže ztotožnit nebo je minimálně identifikovat jako něco, co zná ze skutečného života a svého okolí, je to to nejlepší.

Kniha je psaná hovorovým jazykem a troufnu si říct, že je v ní množství kulturních odkazů, které ocení především mileniálové. Myslely jste během psaní na to, jací čtenáři budou Vaše knihy číst?

Popravdě moc ne (úsměv). Nicméně je pravda, že fakt, že děj je popisovaný z pohledu dvou žen kolem čtyřicítky, nahrává tomu, že sedne nejlépe této skupině. Ale znám spoustu výrazně starších i o dost mladších žen, kterým se knihy moc líbily. A dokonce mají knihy i své mužské příznivce, což nás samozřejmě těší dvojnásob.

A jaké knihy máte naopak ráda Vy? Tipovali bychom Vás na vášnivou čtenářku detektivek. Trefili bychom se, nebo holdujete jinému žánru? Máte své oblíbené autory, ke kterým se pravidelně vracíte?

Tentokrát jste se trefila přesně! Miluju detektivky a přiznám se, že jiné knihy už prakticky nečtu. Miluju klasiku, jako je Agatha Christie nebo sir Arthur Conan Doyle, ale líbí se mi i novější kousky nebo česká tvorba. Teď zrovna čtu Záhadu zmizelého šlechtice a musím říct, že i když jsem na začátku, knížka působí slibně.

Ondra psal před rokem článek, v němž se ptal zavedených českých autorů, co by poradili svým začínajícím kolegům. Co byste jim poradila Vy? Jak probíhaly Vaše literární začátky? A jak jste navázala spolupráci s nakladatelstvím 103 media, které vydalo obě Vaše knihy?

Myslím si, že být v dnešní době úspěšným českým autorem je fakt hodně složitá disciplína, a i když uděláte všechno dobře – tedy umíte psát, máte super nápad, získáte pro svoji práci nakladatelství a knížka vám skutečně vyjde, máte za sebou „to nejsnazší“. Dostat dnes knihu mezi stovky a tisíce nových titulů a přesvědčit čtenáře, aby si koupil právě tu vaši, to je strašně těžká disciplína. Základ je nemít velká očekávání, psát knihu proto, že chcete, aby vznikla, že chcete, aby si ji měli možnost přečíst lidé kolem vás, a hlavně že to celé děláte ne kvůli penězům nebo slávě. Prostě, že mít svou knihu v ruce je ten vysněný cíl. A všechno, co bude následovat, je už jenom bonus.

Začátek roku je často spojený s celou řadou předsevzetí a zvědavým očekáváním, co nám ten nový rok přinese. Co byste si přála pro své knihy a co letos čeká Vás osobně?

Já bych si samozřejmě přála, aby se knihy dostaly do povědomí co nejvíce lidem, protože jsem přesvědčená o tom, že jsou to knihy, které potěší, jsou to ideální oddychovky na dovolenou nebo jako náhrada mobilu večer před usnutím. Bude to znít jako klišé, ale já si vážně přeju, aby naše knížky dělaly lidem radost a působily jako taková terapie v tom dnešním na psychiku někdy dost náročném světě.

Můžeme se těšit, že se s Ejmy a Stacy potkáme znovu u dektektivky č. 3?

Já si popravdě nedovedu představit, že už bychom o nich se sestrou nikdy nepsaly, příliš nám přirostly k srdci. A tak nějak mám pocit, že by si ještě alespoň jedno dobrodružství zasloužily (úsměv).

My děkujeme Tereze Olbrichtové za rozhovor a Vám, že nás čtete!

Za Literární tlachání

Kačka

Tím totiž vystoupil ze škatulky své obvyklé tvorby. Jedná se o humornou knihu o jedné (ne)obyčejné rodině a jejím životě v době, kdy se lámaly dějiny… Řeč bude i o autorově talk show a o překvapení, které po křtu (tradičně) chystá svým čtenářům.

A na úplném konci… zamilovali jste se do Phoebe Stoneové stejně jako Ondra, nebo k ní máte lehké výhrady jako Kačka? Pojďte si s námi popovídat o Svatebčanech, havranech a Virginii Woolfové.

Zdravíme v roce 2026!

V posledních týdnech jsme se kapánek odmlčeli, ale hlásíme, že jsme zpět, připraveni s vámi (možná trochu nepravidelně) sdílet novinky a zajímavosti z literárního světa, které nás cvrnknou do nosu!

Tak se rovnou pojďme podívat na to, co nás v tom novém roce čeká a co zahřeje naše knihomolská srdce. Dneska to bude hodně o filmech, trochu o umění a síle sociálních sítí… a samozřejmě o knihách a edičních plánech!

Gerta Snirch a zázraky ze Sv. Jiří na plátně

Přiznáme se, že jsme netušili, že Kateřina Tučková debutovala v roce 2006 románem Montespaniáda, my ji totiž zaznamenali, stejně jako asi většina čtenářů, až v roce 2009, kdy vydala svůj historický román Vyhnání Gerty Snirch. Za životní příběh mladé maminky Gerty, která je jedné květnové noci roku 1945 jako dcera brněnského Němce a Češky vyhnána na brněnský pochod smrti, získala nominaci na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého.

O rok později pak získala za román o vině Čechů a Němců čtenářskou cenu Magnesia Litera. Inspirací pro ni prý bylo, když se během studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity nastěhovala do bytu v centru Brna, konkrétně do čtvrti Zábrdovice, které se přezdívá brněnský Bronx, odkud byli právě v roce 1945 němečtí obyvatelé vyhnáni.

A právě v centru Brna, například na třídě Kapitána Jaroše, v ulicích Beethovenova a Jezuitská či ve vile Engelsmann, kde za druhé světové války skutečně bydleli nacističtí důstojníci, se v loňském roce natáčela i dvoudílná minisérie Vyhnání Gerty Snirch režiséra Tomáše Mašína, který stojí za ještě nedávno hojně diskutovanými Bratry.

Na filmovém zpracování Gertina příběhu spolupracovala Česká televize, HBO, produkční společnost Negativ a ARTE… A kdyby to náhodou nestačilo, tak na scénáři se podílela Alice Nellis a Ondřej Gabriel a mladou Gertu Snirch ztvárnila talentovaná Barbora Váchová, zatímco její starší verzi pak zkušená Milena Steinmasslová.

Předpremiéru měl snímek v úterý 20. ledna v pražské Lucerně, oficiálně bude ale uveden 4. února na streamovací platformě HBO Max, o čtyři dny později jej do svého vysílání zařadí HBO a na obrazovkách České televize se objeví letos na podzim.

To román Letnice, debut Miroslava Hlauča s prvky magického realismu, který se v roce 2024 objevil na literární scéně jako zjevení a nás v rámci podcastu naprosto nadchnul, zatím tak pevné filmové obrysy nemá. Jeho autor ale v prosincovém rozhovoru pro Seznam Zprávy potvrdil, že filmové zpracování bude! Konkrétnější nebyl (a asi ani nemohl být), zmínil ale, že měl šest nabídek a ke konci roku na jednu z nich kývl.

A to není všechno, milí televizní diváci (teď si připadáme trochu jako legendární Horst Fuchs, ale jsme fakt nadšení!). Příběhy obyvatel veskrze kouzelné vesničky Svatý Jiří se totiž dostanou nejen na filmové plátno, ale i na divadelní prkna, konkrétně na prkna Městského divadla v Brně, a to už v září letošního roku. A my se nemůžeme dočkat, až Odyssea Pastýře, Tomáše, Julii či Anežku od Kříže uvidíme na vlastní oči. Stejně jako anděly, mluvící sochy a lámání kamene za pomocí píšťaly.

A poslední skvělá zpráva, která v rozhovoru zazněla a Miroslav Hlaučo nám s ní zpříjemnil konec roku, je ta, že pracuje na nové knize s pracovním názvem „Dům, odkud se dobře odchází”. A má v plánu vydat ji… v roce 2026.

A co na to Hollywood?

Tedy možná ne přímo Hollywood, ale spíš zahraniční produkce. Ty totiž taky chystají pár projektů, které by divákovi s láskou ke knihám neměly uniknout.

Tím prvním je Odyssea, druhý z Homérových eposů, které jste na hodinách literatury, kde se probírala starověká literatura, buď milovali, nebo nenáviděli (my patřili k té první polovině). Do tohohle velkofilmu se pustil jeden z nejúspěšnějších režisérů současnosti, a to Christopher Nolan. Obsazení je také více než hvězdné, cestou na Odysseovu rodnou Ithaku se potkáme s Mattem Damonem, Tomem Hollandem, Anne Hathaway, Robertem Pattinsonem či Zendayou.

Už nyní je film předmětem mnoha diskuzí, řeší se například kostýmy a zbroj, které jsou pod drobnohledem, zda odpovídají dobovým představám. A nám nezbývá, než si držet palce, aby to nedopadlo jako před dvaadvaceti lety s filmem Troja. Inu, uvidíme 16. července.

Další literární klasikou, která se dočká své moderní filmové podoby, jsou Bouřlivé výšiny (taky vám to trochu tahá za uši a dali byste přednost názvu Na větrné hůrce?) spisovatelky Emily Brontë. Úkolu převést toto stěžejní dílo anglické literatury znovu na plátno, se ujala anglická herečka, režisérka a scenáristka Emerald Fennell.

Ta má s literárními a historickými tématy celou řadu zkušeností. Hrála například po boku Keiry Knightley v Anně Karenině a střihla si roli i ve filmovém zpracování Dánské dívky natočené podle předlohy Davida Ebershoffa. V seriálu Koruna, který svou popularitou dalece překročil hranice britského království, pak ztvárnila Camillu Parker Bowles.

Co se režie týče, debutovala v roce 2020 snímkem Nadějná mladá žena, za nějž se jí dostalo celé řady filmových ocenění včetně Oscara za nejlepší scénář. Následoval film Saltburn, příběh mladého studenta Olivera Quicka, který se během těžce vydobytých studií na Oxfordu nechá zlákat do světa aristokratického a okouzlujícího Felixe Cattona v podání Jacoba Elordiho.

Ten si nyní, ve třetím režijním počinu Emeraldy Fennell, zahraje rozervaného Heathcliffa a naváže tak na taková filmová esa, jako byli Laurence Olivier, Richard Burton, Timothy Dalton či Ralph Fiennes. Roli Catherine si zase po Merle Oberon, Juliette Binoche či Charlotte Riley vyzkouší v poslední době čím dál populárnější Margot Robbie.

Do svého oblíbeného kina se můžete začít chystat už 12. února, většina kin snímek ale uvede symbolicky až na svátek sv. Valentýna. Kdo by byl hodně nedočkavý, tak vězte, že 11. února se bude v kině Lucerna konat předpremiéra a lístky jsou k zakoupení zde.

Dalším filmovým tipem, nad kterým zaplesá nejedno knihomolské srdce, je pak snímek Project Hail Mary amerického spisovatele a softwarového inženýra Andyho Weira, který v češtině (stejně jako kniha) vyjde pod názvem Spasitel.

Po knize a filmu Marťan, v němž jsme všichni fandili Mattu Damonovi, když na Marsu pěstoval brambory, přichází další meziplanetární hrdina. Tím je učitel přírodopisu Ryland Grace v podání Ryana Goslinga, který se jednoho dne probudí a nepamatuje si, kdo je, ani jak se dostal do vesmírné lodi plující miliony kilometrů od domova. A přesto je jedinou nadějí lidstva na záchranu…

Snímek vtrhne do kin 20. března, takže pokud jste knihu nečetli, tak to ještě krásně stihnete. Je skvělá a abychom vás nalákali, tak zmíníme, že na serveru databazeknih.cz má úctyhodných 92 % a přes dva tisíce hodnocení.

Že jsou knihy Jo Nesbøa pro filmové a seriálové tvůrce takovým svatým grálem, to už víme. Jen jeden z jeho stěžejních hrdinů měl prozatím tak trochu smůlu. Na plátně se sice objevil už v roce 2017, ztvárnil ho Michael Fassbender, moc slávy si ale snímek Sněhulák neužil, kritika byla mnohem hlasitější a… oprávněná. Ano, mluvíme o Harry Holeovi, nejlepším detektivovi kriminální policie v Oslu, který kromě zločinu bojuje i se svými vlastními (tekutými) démony.

V březnu letošního roku se objeví znovu, tentokrát na Netflixu. A v nás tohle zpracování, které nese anglický název Jo Nesbø's Detective Hole, vzbuzuje velké naděje. Bude se jednat o seriál, první série bude mít devět dílů, bude adaptací pátého knižního dílu s názvem Pentagram… a hlavním scenáristou a showrunnerem bude sám Jo Nesbø! Bude to temné, bude v tom hrát Tobias Santelmann a my se na to moc těšíme!

Městská knihovna a trable s instagramovou frontou

Je to vlastně trochu legrační. Pro nás, kteří jsme do Městské knihovny na Mariánském náměstí chodili už jako malí pro další dobrodružství Správné pětky, se stala umělecká instalace zvaná Idiom (nebo taky Nekonečná studna či Sloup vědění) slovenského výtvarníka Mateje Kréna něčím mile známým, ale zcela běžným.

To ale neplatí pro desítky až stovky turistů, kteří denně stojí před knihovnou a čekají klidně i dvě hodiny, aby ulovili svoje fotky v nekonečném tunelu z knih. Stačila k tomu zmínka v průvodci Lonely Planet a hlavně jedno virální video na sociálních sítích před čtyřmi lety…

Takový zájem je samozřejmě potěšující, ale zároveň knihovně a jejím návštěvníkům z řad čtenářů přináší i řadu komplikací, které se letos zřejmě vyřeší ke spokojenosti všech zúčastněných. Už dříve byly pro turisty lačnící po fotce vyčleněny jedny vstupní dveře a centrální část schodiště vedoucího do foyer. Letos by mělo dojít k úpravě vstupu, uvnitř by měl vzniknout prostor k sezení a občerstvení a zároveň se upraví i dispozice vrátnice a šaten tak, aby byl provoz co nejplynulejší.

Vyskočilo na nás z edičních plánů

Ediční plány už pár let bedlivě sledujeme a je to naše velká radost i vášeň. Jsou to vlastně takové trailery ve formátu pdf a automaticky v nás probouzejí pocity radostného očekávání. A na co se tedy v prvních měsících letošního roku těšíme nejvíc?

Tři grácie z Hostu

Nutno podotknout, že ty tři grácie myslíme v tom nejlepším slova smyslu, protože se jedná o naše oblíbené autorky, a to Petru Klabouchovou, Viktorii Hanišovou a Ivu Hadj Moussu.

Petře Klabouchové vyjde 14. dubna další z jejích šumavských románů plných sněhu a legend. Nese název Vona a dle autorčiných vlastních slov ho měla napsaný už před pěti lety, po Pramenech Vltavy, ale vždycky ho předběhla jiná z jejích knih. Až doteď.

Pojednávat bude o tragédii ze zimy roku 1853, která se odehrála v šumavských Kozích hřbetech neboli Cimrukách. A znovu řečeno slovy autorky: je to šumavská zombie apokalypsa podle skutečných událostí. A my doplníme, že se můžeme těšit na prvky hororu a detektivky, na boj dobra se zlem, na strach a nepochopení, co neumírá, ale přechází z generace na generaci. Jak to Petra Klabouchová umí.

Obálka novinky Viktorie Hanišové se teprve připravuje, co už ale víme, je, že se bude jmenovat Hoří ti táta a vyjít by měla 7. května. Autorka se v románu pouští na pole společenského románu, ale zároveň neopouští ani své stěžejní téma rodinné tragédie.

Hlavní postavou románu je Lada, která je úspěšnou spisovatelkou a dcerou muže, jenž se na protest upálil před Poslaneckou sněmovnou. Pátrá po jeho motivech a zároveň se snaží psát novou knihu, na kterou tlačí z nakladatelství. A tak se stane, co se musí stát: z jejího pátrání se stává rukopis a z našeho čtení hluboká sonda do hlubin současné společnosti.

Naše čtenářské seznámení se spisovatelkou Ivou Hadj Moussou proběhlo zhruba před rokem, kdy jsme si pro náš podcast vybrali její román Těžké duše o střetu boomerů s mladou generací.

Od té doby se těšíme na její další knihu a podle anotace se zatím zdá, že nebudeme zklamaní. Sama autorka píše, že nápad na román vznikl před pár lety, když plavala v poděbradském jezeře a napadlo ji, co by se stalo, kdyby zjistila, že umí dýchat pod vodou? Změnilo by to nějak její život?

A tak 17. března spatří světlo světa pozdní coming-of-age román o čtyřicátnici Evě, která se snaží přežít tlak rodiny, úřadů, médií i vlastních očekávání a do toho zjistí, že má jednu zcela nevšední dechberoucí vlastnost… To všechno s nadhledem a humorem, který je spisovatelce vlastní.

Argo a italské výlety

Italskou literaturu máme spojenou převážně s Elenou Ferrante a Paolem Cognettim, což je, přiznáváme, žalostně málo. K jejímu dalšímu poznávání nás teď ale přímo vyzývá ediční plán nakladatelství Argo. Našli jsme v něm totiž dva italské romány, které nás nadmíru zaujaly.

Tím prvním je debut italského spisovatele Leonarda Pietra Sana a má vskutku nevšední zápletku. V rodinné vile v Turíně pořádá studentka Isa party pro své přátele, když v om dorazí nečekaný dárek a výhružná zpráva: Když se do jedné hodiny ráno nikdo z přítomných neodváží dotknout kasuára ze sousední zahrady, zemře jejich kamarád Ezio. Ptáte se, co je to kasuár? Je to nebezpečný pták, který se podobá pštrosovi a je zobrazený na přebalu knihy.

Tím druhým je pak román mladé italské spisovatelky Beatrice Salvioni, kterou mohli čeští čtenáři zaregistrovat v roce 2024, kdy jí vyšla v překladu Alice Flemmrové čtenářsky úspěšná prvotina Dareba. Je to příběh o dívčím dospívání, o přátelství dvou dívek Francesky, dcerky z měšťanské rodiny, a Maddaleny, nespoutané uličnici, která je později obviněna z vraždy. To vše zasazené do fašistické Itálie ve 30. letech 20. století.

A právě v následujících několika měsících by měl vyjít román Ničema, který na autorčinu prvotinu navazuje (ale dá se číst i samostatně, bez znalosti prvního dílu). Setkáváme se znovu s Francescou, která svojí kamarádce celé čtyři roky píše dopisy do blázince. Jednoho dne však zjistí, že ani jeden z dopisů nebyl odeslaný. Odhodlá se proto k několika impulzivním rozhodnutím, která jí Maddalenu nakonec vrátí. Je to však stále ona a je jejich kamarádství stejné? A jak se do příběhu promítne probíhající válka?

A na co se letos těšíte vy?

Za Literární tlachání,

Kačka

A co myslíte, podaří se autorovi Zamilovaným vinopalníkem navázat na čtenářský úspěch Stoletého staříka a Analfabetky? Pojďme to probrat!

Teď se blíží konec roku 2025 a my vám chceme představit Zamilovaného vinopalníka, v pořadí sedmý autorův román. O čem je? A kdo je překladatel Walter Fritsch a proč se kolem něj strhla dost důležitá debata? Většinou máme s Ondrou podobný čtenářský vkus, ale tentokrát se naše názory rozcházely…

Subscribe now

Tak si s námi pojďte popovídat o těžko uchopitelných medúzách, řecké mytologii, o životě s chronickou bolestí a jednom velice zvláštním přátelství. A taky o Stanjurově superschopnosti psát ženské postavy a romány, co jednoho donutí přemýšlet…

Subscribe now

Co udělá hlavní hrdinka, když vejde do bytu své nejlepší kamarádky a nenajde tam nic, jen kaluže krve..? V čem se Medúzy liší od Srpnů a kam nás jejich čtení v myšlenkách zaválo?