Žádné extrémy nejsou dobré. Ani ty ve výchově. Rodiče Niny jsou výjimečně úzkostliví. A když se ukáže, že se někdo vloupal do jejich milované chaty, že v jejich posteli někdo spal a po jejich podlaze někdo chodil, vystraší se natolik, že uvažují o odjezdu.

Ale zůstanou. A pomůžou tím jednomu chlapci, který se rozhodl utéct z domova.

Kvůli svým rodičům.

Nosí boty s nápisem Zeppelin, které si zapomene u postele Nininých rodičů.

Máma s tátou mají strach.

A chtějí, aby si Nina uvědomovala, do jak závažné situace se dostali.

Jenže Nina je neuposlechne. A vrátí chlapci jeho boty.

Boty, na kterých je tajné heslo.

Zeppelin.

Bude ho potřebovat. Oba ho budou potřebovat.

Román napsal už v roce 1967 Nor Tormod Haugen. Poeticky napsaný text je členěn do 150 většinou krátkých kapitol.

Já četl knihu z nakladatelství Hračkotéka, která vyšla v překladu Lindy Vomáčkové v roce 2019. Ilustracemi knihu doprovodila Andrea Tachezy.

Share

Subscribe now

Hlavním tématem románu Srpny je gaslighting. Uvádím několik myšlenek, které mě při četbě debutu Jakuba Stanjury napadaly.

1) Když chybí záchranná síť

Daniela měla podezření, že s ní Štěpán manipuluje. Ale nepomohli jí lidi v jejím okolí. Sestra. Kamarádka Helena. Otec. Kvůli tomu se vždycky musela vrátit ke Štěpánovi, protože vlastně neměla kam jít. Po každém další návratu byla možnost osamostatnit se nepravděpodobnější. Kdyby měla Daniela u sebe jediného člověka, který by ji bral vážně – kamarádku nebo psychologa – mohlo všechno dopadnout jinak.

2) Vždyť tě nebije

Fyzično vidět je, duševno ne. Je to jako s nemocemi. Mnohem jednodušeji se pracuje s vykloubenou rukou než s psychickými problémy. A jen těžko se vysvětluje okolí, že s vámi někdo manipuluje. Zvlášť když si lidé kolem vás zažili fyzické útrapy (Jana, Helena) a právě (a pouze) ty považují za důkaz nefunkčnosti vztahu.

3) Nejsilnější moment

Plíživé zlo se prolíná celou knihou a čtenáři je z něj nedobře. Podobně jako Daniele, ale s tím rozdílem, že ona se vlivu Štěpána postupně poddává, kdežto racionálně uvažující (a neovlivněný) čtenáři vidí, jak padá do věší a větší propasti. Nejhorší moment pro mě nastal, když ji Štěpán znásilní a ona se k němu vrátí. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je ztracená.

4) Co si o sobě myslí násilník?

Štěpán byl velmi chytrý muž. Věděl ale, jak Daniele škodí? Obecně se ví, že násilníci si své činy dokáží sami před sebou obhájit – jakkoliv klamou argumenty sami sebe. Štěpán navíc na první pohled nedělal nic špatného – vydělával místo Daniely peníze, chodil místo ní nakupovat, dohlížel na to, aby se jí nic nestalo. Prostě vzorný chlapík. Jenže někde vzadu, někde hluboko, dobře věděl, jak Daniele škodí.

5) Znepokojivá kniha hned nadvakrát

Tipnul bych si, že velká část čtenářů se po (nebo při) přečtení Srpnů hluboce zamyslela, jestli někdo nepoužíval formy gaslightingu na něj. Je to činnost dost znepokojivá. Co je ale ještě znepokojující je to, když si člověk uvědomí, že gaslighting mohl sám praktikovat.

Subscribe now

Díky za přečtení!

Share

O čem to je?

O gaslightingu, zvláštní formě manipulace, kterou nejspíš zažívá víc lidí, než si myslíme. Oběť na základě gaslghtingu pochybuje o vlastní racionalitě, paměti a celkovém vnímání reality.

Jaký je to styl?

Velmi svižný. Rozhodně nečekejte rozvleklé popisy exteriérů. Důležitou roli hrají krátké dialogy vyvolávající emoce. Zajímavý je také časový rámec – všechny kapitoly se odehrávají v osmém měsíci v roce, mění se jen daný rok.

Kdo a kdy knihu vydal?

Vydalo ji nakladatelství Host v roce 2023.

Komu by se mohl román líbit?

Všem, kdo se zajímají o mezilidské vztahy, o psychologii a vzájemnou interakci. Autor odhaluje u nás poměrně neokoukanou a velmi těžko definovanou formu manipulace a techniky gaslightingu.

Které knihy Srpny připomínají?

Tématem určitě současnou vlnu zabývající se toxickým rodinným prostředím – takže romány jako Les v domě, Neděle odpoledne nebo velkou část knih Petry Dvořákové. Formou je však trochu odlišná. Je kratší, svižnější, přesto dostatečně vypovídající. Čtenář však i na tak malém prostoru dostává jednoznačně pocítit sílu gaslightingu.

Kdo je Jakub Stanjura?

Narodil se v Opavě (ročník 1995), vystudoval anglistiku a bohemistiku na Univerzitě Karlově. Živí se jako copywriter. Srpny jsou jeho románovým debutem.

Zajímavosti o knize

K napsání o gaslightingu autora motivoval článek advokátky Lucie Hrdé, která termín popisovala jako formu neviditelného domácího násilí.

Host bylo první nakladatelství, do kterého Jakub Stanjura svůj rukopis poslal.

Román Srpny se objeví i na prknech, která znamenají svět. V neděli 28. ledna ho v premiéře představí brněnské nezávislé profesionální divadlo Feste, které se zaměřuje na tabuizovaná, sociální a politická témata.

Výraz gaslight se ujal poté, co v roce 1938 britský dramatik Patrick Hamilton uvedl divadelní hru Gasligh. V té muž deptá svou ženu tím, že postupně snižuje intenzitu plynových lamp v pokoji (odtud „gas“ a „light“). Namlouvá jí přitom, že lampy svítí stále stejně.

Share Literární tlachání

Subscribe now

Máte už bestseller Michelle Losekoot a Elišky Vyhnánkové za sebou? Výborně. Tady je několik myšlenek, které mě při čtení zaujaly.

1) Čtyři díly a šlus

Máte rádi wow efekty? Pro mě byl jedním z nich fakt, že drtivá většina podcasterů nepřekročí 4. díl. Takže prostředí mezi podcasty je sice extrémně konkurenční, ale kdo vydrží, má šanci na úspěch. Nemluvě o tom, že postupem času se člověk zlepšuje. Nebo by aspoň měl.

2) Co lidé na sítích hledají?

To je otázka, kterou by si měl položit každý, kdo sítě plní obsahem. Odpověď je jednodušší, než by se mohlo zdát. Lidé na sítích hledají zábavu, naučný obsah a možnost vyřešit problém (prodat dům nebo kolo).

3) Vyměňte si role

Další tip autorek: Dívejte se na vlastní příspěvky očima uživatelů. Proč by měli číst to, co píšu? Poskytuje jim to nějakou přidanou hodnotu? Obohatí je to něčím? A pak: Je to srozumitelně napsané? Je tam jedno hlavní sdělení? Dobré je také psát příspěvky co nejkratší. Lidi na internetu obecně nečtou, ale přeskakují očima a hledají hlavní myšlenku, něco, čeho se mohou chytit.

4) Různé sítě jako různé reálné prostory

Jak by vypadaly různé sociální sítě v reálném světě? Facebook je hospoda, kde se scházíš s kamarády. Twitter (X) je koktejl party s lidmi, co se mnohdy ani neznají, ale do řeči se dají s každým na podobné mentální úrovni. LinkedIn je jasná pracovní porada, YouTube festival. Nejvíc mě pobavil Instagram – jako rande s bývalým/bývalou.

5) Jak psát

George Orwell umřel v roce 1950, přesto se dá jeho šestero pravidel správného psaní použít i na sociální sítě. Autorky ho uvedly v knize, já ho tady uvedu taky:

1. Nikdy nepoužívejte metafory, přirovnání nebo jiné řečnické obraty, které běžně vídáte v novinách.

2. Nikdy nepoužívejte dlouhé slovo, lze-li ho nahradit kratším.

3. Pokud je možné nějaké slovo škrtnout, škrtněte ho.

4. Nikdy nepoužívejte trpný rod, můžete-li použít činný.

5. Nikdy nepoužívejte cizí slova, odborné výrazy nebo žargon, existuje-li pro ně ekvivalent v běžném jazyce.

6. Porušte kterékoliv z těchto pravidel, pokud by z vás měl vypadnout nějaký nesmysl.

6) Další jed plodí další jed

Skvělé téma – jak se vypořádat s hejtry? Výstižná mi přišla metafora o divadle – každá veřejná výměna názorů je jako divadelní scéna. Dva, tři nebo čtyři lidé se přou na jevišti, ale zástupy dalších to sledují z hlediště a všichni si na diskutující vytvářejí názor. Je proto potřeba mít na mysli, že není důležité porazit konkurenta v debatě, ale zajistit si sympatie přihlížejících.

Díky za přečtení. A jestli nás ještě neodebíráte, nechte nám tu e-mail a my vás budeme zásobovat texty pravidelně.

Subscribe now

Sejít se s námi můžete také v hospodě nebo na rande s vaším ex.

O čem to je?

O unikátním know-how, jak efektivně zacházet s nástrojem, který používá každý z nás. Kniha polopatě vysvětluje, jak se sociálními sítěmi pracovat, aby si vás ostatní uživatelé všimli, aby s vámi navázali vztah a nakonec udělali to, co po nich chcete (nedivte se, to je přece marketing). Nepřekvapí proto, že hlavní cílovou skupinou knihy jsou marketéři, ale nemálo si z knihy vezmou i ti, kdo spravují osobní profily.

O kterých sítích se píše?

Kniha je vydaná v roce 2019, takže ne všechno je naprosto aktuální (o TikToku se nedozvíte ani slovo a síť X je pochopitelně pořád nazývána Twitter), ale jinak se autorky věnují nejrozšířenějším sítím, tedy Facebooku, Twitteru, Instagramu, LinkedInu a YouTube.

No právě! Nezasmrádá postupem času?

Nezasmrádá. Algoritmy se sice mění každou chvíli, ale principy představené v knize jsou platné. Vždycky bude nejdůležitější zaujmout druhé, aby s vámi (a na dané síti) zůstali co nejdéle. A to je fakt, který budou algoritmy vždycky podporovat. Coby úspěšní tvůrci kopete za jejich tým.

Jak je kniha strukturovaná?

Kniha odhaluje čtyři hlavní principy, které je podle autorek potřeba si osahat, pokud chcete ze sítí vytřískat maximum. Tyto čtyři principy zároveň rámují čtyři hlavní části knihy a nazývají se: zaujmi, naslouchej, vyprávěj a vyhodnocuj.

Co se v knize dozvím?

Jak nad sítěmi a nad jejími uživateli přemýšlet. Jak uvažovat o tom, pro koho svoje příspěvky tvořím, jak vytvořit poutavé texty a obrazový materiál, jak pracovat s vlastními fanoušky a jak svoje příspěvky vyhodnocovat. Ale také se naučíte sledovat relevantní údaje, které odhalí, jak úspěšní ve svých příspěvcích jste. Jsme sice ve článku s obalem, ale přesto si jeden spoiler dovolím: počet fanoušků stránky zas tak podstatný není.

Kdo jsou autorky?

Eliška Vyhnánková je u nás považovaná za jednu z největších odbornic na sociální sítě. Zajímají ji datové analýzy a celkově čísla marketingových kampaní. Michelle Losekoot se živí obsahovým marketingem a je ženou mnoha projektů. Zaměřuje se většinou na pomoc ostatním při jejich práci nebo psychické pohodě. Píše newslettery o kreativitě 3Ká, vybudovala seberozvojový portál Posviť si, natáčela podcast o sebekoučování Plný kecky nebo vytvořila sbírku kreativních cvičení pro rozšiřování komfortní zóny Nestereo. Nedávno vydala knihu Ztracenné, která je určená „všem silným, odvážným a výjimečným ženám, které se na své cestě cítí někdy osaměle.“

Líbilo? Upište se nám!

Subscribe now

Nebo sledujte naše sociální sítě! Najdete nás na Facebooku nebo Instagramu.

Přečetli jste román Dvorní šašci? Podívejte se s námi na pět zastavení, která mě při čtení napadala. V tomto článku, podobně jako v podcastech bez obalu, tedy počítáme se čtenáři, kteří si již román přečetli.

1) Chování Adama Wahna

Určitě si tu scénu pamatujete, je z celého románu klíčová. Adam Wahn žongluje kulečníkovými koulemi a esesák Walz míří pistolí na jeho nahou manželku. A pak vyjde výstřel.

Co se stane? Wahn žongluje dál, protože přežít je pro něj největší prioritou, nejvyšší kartou. Že to bude život plný touhy po pomstě, asi tuší už v tu samou vteřinu, co se rozhodne nic neudělat.

Na tomhle činu se názorově čtenáři určitě tříští. Jeho čin hodnotí také jeho kamarádi – zbylí dva šašci. Zatímco pro Maxe to bylo ubohé chování, od kterého se distancoval, vypravěč soudce na něj hledí s pochopením.

Kdyby se ale Wahn neudržel a Walzovi rozbil hlavu o jednu z kulečníkových koulí, sám by nepřežil, nevyhledal by vraha své manželky a nenašel Boha. V božích očích tedy uspěl, když neoplácel zlo zlem, a tak si Wahna k sobě odvedl hned, jak se mu podařilo odvyprávět celý příběh svým přátelům.

2) Nejsme taky božími šašky?

Další silná scéna se objeví ke konci knihy. Max se v Jeruzalémě ptá muže s hrbem, jestli ho nenapadla myšlenka na to, že Bůh si s lidmi zahrává stejně jako hejtman Kohl se svými šašky v koncentračním táboře. Že je má pouze pro svou zábavu.

Ta jednoduchá myšlenka mě překvapila, nabízela se přitom sama. Ale sám jsem ji nebyl schopen uchopit.

Fisch se po zbytek knihy snaží tuto tezi vyvrátit. U hrbáčova přesvědčení se mu to podaří.

3) Naznačené hrůzy holokaustu

Nemá smysl rozebírat, jakými nepopsatelnými hrůzami museli vězni v koncentrácích procházet. Fischlovi se je ale daří popisovat pomocí náznaků.

Jako když hvězdopravec Max nemohl číst z hvězd pro přílišný dým valící se z pecí.

Jako když hrála kapela lidem stojícím ve frontě před sprchou, aby neslyšeli ty, kdo už se dovtípili, že ze sprchových hlavic žádná voda nepoteče.

4) Řešící Bůh

Že Adam Wahn svůj dlouholetý plán – zabít vraha svojí manželky Walze – nakonec neuskuteční, bylo v průběhu románu poměrně zřejmé. Autor se o to pečlivě postaral, když popisoval Wahnův příklon k Jahvemu.

Překvapilo mě ale, jak Fischl celou situaci vyřešil. Někdejší kapitán koncentráku se otočí do moře a spáchá sebevraždu, protože tváří v tvář člověku, kterému v minulosti tolik ublížil, se v něm probudí lítost a svědomí, jehož tíži už nedokáže unést.

V románu je to připisováno božímu záměru, takže Wahn mohl zůstat očištěn a Bůh si ho k sobě mohl vzít bez poskvrny.

5) Moudrý Menach Salz

O této postavě, sliboval nám vypravěč, jsme se měli dozvědět mnohem víc. A přiznám se, že mě opravdu mrzí, že na to nedošlo. Pronášel úžasné věty. V hlavě mi utkvěly dvě:

„Ten, koho potkáš, ti může pomoci, i když se nedomluvíte. Možná že se na tebe usměje, možná že ti podá ruku, možná že tě poplácá po zádech. Ono i tohle všechno může člověka povzbudit a jde se mu zas lehčeji dál. Ale je ještě jedna možnost. Ten, koho jsi potkal, sám jistě taky někam jde. Když se nemůžeš dopídit vlastní cesty, proč nejít s ním? Kamkoli s ním dojdeš, budeš na tom asi líp, než kdybys bloudil sám dál.“

nebo

„Ono se většinou najde něco jiného, než co se hledá. Vyjdeš si třeba na houby a vrátíš se s kupou jahod. Hlavní je, nikdy nepřestat hledat. I když nenajdeš zrovna to, cos hledal, ten, kdo hledá, opravdu hledá, najde vždycky něco dobrého, něco, co se mu hodí.“

Děkuji za přečtení. Jestli jste se dostali na tyto stránky, přestože jste šli zrovna na houby a obsah se vám líbil, nechte nám zde váš e-mail. Pravidelně vám budeme do vašeho inboxu zasílat jahody – novinky a zajímavosti ze světa literatury.

Subscribe now

A taky nás můžete sdílet. Budeme vám vděční!

Share

O čem to je?

O čtyřech židech, které si vybral vedoucí koncentračního tábora jako své dvorní šašky, aby obveselovali jeho i jeho častou společnost SS důstojníků. Jedním ze šašků je vypravěč celého příběhu, soudce s hrbem na zádech, který dokáže odhadnout budoucnost. Dalšími jsou pak pohybově nadaný lilipután, astrolog a kejklíř. Důležité je nejenom to, co se odehraje během 2. světové války, ale hlavně to, jak se jejich osudy vzájemně ovlivňují v letech po ní.

Jaký je to styl?

Čtivý. Autor zároiveň velmi dbá na to, aby čtenář nebloudil myšlenkami jinam. Zajišťuje si to používáním komplikovaných vět s mnoha větami vedlejšími. Chcete ukázku? Tak dobře:

„Uzlíček po uzlíčku rozvazoval všechno, co si ještě pamatoval z toho, co musel podniknout, aby se ujistil, že ho Američané nepředešli a nelapili Walze dřív, než mu mohl sevřít prsty kolem hrdla.“

Našly by se samozřejmě i komplikovanější věty. Strach mít ale nemusíte, čte se to jedna báseň.

Má to děj a hlavní motivy?

Děj není nijak překotný. Je to kniha o vyrovnávání se s holokaustem od člověka, který byl holokaustu velmi blízko. Je to kniha o pomstě, odpuštění, ale také o víře v Boha a o tom, jestli je možné v něj věřit i potom, co člověk prožije něco tak děsuplného, jako je pobyt v koncentráku.

Kdy kniha vznikla?

Fischl ji publikoval poprvé v roce 1982. Je to jedna z jeho nejvýznamnějších próz. Byla přeložená do hebrejštiny, angličtiny, francouzštiny, němčiny, ale také do nizozemštiny, švédštiny, norštiny, rumunštiny, a dokonce i do japonštiny.

Komu by se mohl román líbit?

Lidem, kteří mají rádi romány s tematikou holokaustu. Lidem, kteří rádi přemýšlí nad filozofickými otázkami a taky lidem, které zajímá otázka odplaty a odpuštění.

Které autory Viktor Fischl připomíná?

Každému asi bude připomínat někoho jiného. Já si vybavoval Arnoše Lustiga, E. M. Remarqua nebo Chaima Potoka.

Kdo je Viktor Fischl?

Významný český a židovský básník, prozaik, překladatel a velvyslanec. V roce 1939 coby Žid emigroval z Československa do Velké Británie, kde se seznámil s Janem Masarykem, se kterým spolupracoval až do Masarykovy smrti v roce 1948.

Po válce utekl před komunisty do Jeruzaléma, kde si na přání ministra zahraničí změnil jméno na Avigdor Dagan. Pod tímto jménem znají Fischlovy knihy ve světě. V roce 1955 zahájil diplomatickou kariéru a do Československa se vrátil až v roce 1990.

Je držitelem mnoha ocenění. Mimo jiné Ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní dílo, propůjčen mu byl také Řád T. G. Masaryka III. třídy. Zemřel v Jeruzalémě v roce 2006.

Zajímavosti o knize

Práva na filmové zpracování románu zakoupil Miloš Forman, ale celovečerák z toho nikdy nevznikl. Divadelní hru zpracovalo ostravské Divadlo Petra Bezruče. Hráli ji rok a půl, derniéru měla v červnu 2021.

Naše derniéra je ještě daleko. Proto nám tu za nechte svůj e-mail a my vám budeme pravidelně posílat lahůdky ze světa literatury.

Subscribe now

A kdybyste nás chtěli sdílet, chutě do toho!

Share Literární tlachání