Literární žánry se dost často prolínají, míchají, jeden přechází do druhého… ale už jste někdy četli detektivku spojenou s kuchařkou? A co když přidáte jako hlavní ingredienci dvě kamarádky, které spolu provozují kavárnu, a celé to okořeníte pořádnou špetkou fotbalového napětí?

My nedávno výsledek takového receptu ochutnali (rozuměj přečetli), jmenuje se Pískej konec a stojí za ním dvě autorky-sestry: Tereza Olbrichtová a Barbora Salátová. A my si s první jmenovanou dneska popovídáme. O cukrařině, cestování, mileniálech, těžkém údělu dnešních spisovatelů, ale i o tom, jaké knihy ráda čte a jaké to je psát ve dvou…

Tereza Olbrichtová je původem z Plzně, ale jinak je to světoběžnice. Během svých studií analytické chemie na VŠCHT se přesunula do Prahy a poté žila v Belgii, Skotsku, Řecku a Španělsku, aby se po letech vrátila zpět do Plzně. Tady chvíli pracovala jako projektová manažerka, pak přišla covidová pandemie a ta, stejně jako u mnohých, všechno změnila. Tereza se rozhodla naplno věnovat své vášni: cukrařině. Že je vám její tvář povědomá? Však ji můžete znát z pořadu Peče celá země, kde se svými recepty došla až do finálové trojky.

Nebyla to ale jenom cukrařina, do níž se pustila. Byla to i literatura.

V roce 2020 vydala pod pseudonymem Elen An dobře hodnocený mysteriózní román Ustláno na betonu. A proč ten pseudonym? Jak vysvětluje v rozhovoru pro online magazín Grapesmag, měla v dospívání sen (a ruku na srdce, kdo z nás ho neměl!), a to napsat knihu a později svému okolí odhalit, že autorkou je právě ona. Sen se neuskutečnil v plném rozsahu, anonymita musela jít stranou, protože na knihu vybírala peníze pomocí crowdfundingové kampaně, ale jako připomínka původního přání zůstala právě Elen An.

Pseudonym později odložila a pustila se do psaní ve dvou, a to se svojí sestrou Barborou Salátovou. Spolu vytvořily dva detektivní romány, v nichž nás seznamují s dvojicí nejlepších kamarádek Stacy a Ejmy, které si spolu otevřou kavárnu Glory. Jak se ale poperou s tím, když se jejich vysněný podnik stane místem vraždy? To se dočtete v prvním z nich s názvem K smrti dobrý.

Ve druhém, který se jmenuje Pískej konec a volně navazuje na předchozí díl, se Stacy a Ejmy z kolotoče vražd a policejního vyšetřování nedostanou. Tentokrát je jejich kavárna ušetřena, k vraždě dojde na stadionu, v prostředí profesionálních fotbalistů, jejich náročných přítelkyň a důležitě se tvářících manažerů. Že se nám z toho vytratila ta kuchařka? Ale kdeže… v knize je zmíněna celá řada kavárenských dobrot a ke všem tu najdete i recept.

A teď už si pojďme popovídat s autorkou…

Vaše dvě detektivní knihy K smrti dobrý a Pískej konec mají poněkud nevšední formu, nepsala jste je totiž sama, nýbrž se svojí sestrou Barborou. Koncept dvou autorů píšících jeden román jsme v poslední době mohli vidět například u Jany Šrámkové a Jana Němce. Ti spolu vytvořili experimentální román, jenž se dá číst oboustranně. U vás ale text vznikal jinak, a to takzvaně „na střídačku”, kdy se střídají kapitoly psané z pohledu Ejmy a Stacy, dvou kamarádek, které spolu provozují kavárnu Glory. Jak takové psaní probíhalo? Věděly jste dopředu, kam se bude příběh ubírat, a každá jste tam „svoji” linku směřovala? Nebo byl ten proces vzniku mnohem divočejší a samotný příběh vám vyvstal pod rukama až během psaní? A opravdu jste se po jednotlivých kapitolách střídaly, nebo jste si každá psala to své a pak jste linky propojily?

Myslím, že odpověď na tuhle otázku nejlépe vystihne fakt, že jsem u první knihy až do poloviny ani já sama netušila, kdo je vrah (úsměv). Myslím, že reakce mojí postavy pak byly o to uvěřitelnější a autentičtější. Ona taky moje postava řeší víc chod kavárny a svůj osobní život, narozdíl od postavy mojí sestry – která se v tom doslova vyžívá.

U dvojky – kde bych řekla, že je detektivní zápletka o dost propletenější – už jsem to věděla od začátku, abychom mohly dávat určitá vodítka našim čtenářům v průběhu celé knihy z obou pohledů. Ale co se týká mikropříběhu v knize, ať už jsou to nějaké romantické dějové linky nebo jen drobné vsuvky pro pobavení čtenáře, ty už si jedeme každá sama a jen na sebe plynule navazujeme. Nikdy jsem ale nezačala psát kapitolu dřív, než jsem si přečetla tu sestry předcházející (úsměv).

Vy jste dlouhou dobu žila v zahraničí. Na svých webových stránkách terezapise.cz zmiňujete, že jste tam nevědomky čerpala inspiraci pro svojí budoucí cukrářskou tvorbu. Když se dnes ohlédnete – nenačerpala jste tam nevědomky inspiraci i pro svoji tvorbu literární?

Popravdě jsme si už u druhé knihy říkaly, jestli hlavní hrdinky nepošleme někam na dovolenou, nicméně myslím, že by na to bylo ještě brzy. Ale pokud bychom jim umožnily cestovat v dalších dílech, které doufám vzniknou, určitě bychom zvolily jednu z výše zmíněných destinací.

Vaší prací a současně vášní je právě ona tolik zmiňovaná cukrařina. Odhadli jsme to tedy správně, že Vaším alter egem je Ejmy, jedna ze dvou hlavních postav, která má v kavárně Glory na starost všechny místní dobroty, je magnetem na netradiční situace a nedají jí spát detektivní příběhy? A naopak praktická a sarkastická manažerka Stacy je blízká Vaší sestře a spoluautorce Barboře?

Možná vás to trošku překvapí, ale je to právě naopak. Moje sestra je vcelku introvertní, matematicky založená povaha, která má ráda svoje pořádky a pravidla. Dokud ji ovšem nezavřete do únikové místnosti. V tu chvíli se promění v šíleného detektiva, kterému prakticky nejde stačit. To její nadšení je vždycky super a hrozně mi tím připomíná Ejmy.

Já jsem naopak v něčem zase podobná Stacy, jsem hodně emotivní, někdy až náladová, ale zase velice extrovertní. Miluju nové příležitosti, nečekané události a společnost.

Co se týče receptů v knihách, ty jdou za mnou, ale jaké konkrétní dobroty tam jsou, to je práce nás obou. Respektive já si dlouho myslela, že je to v mojí dikci, ale pak jsem si všimla, že jsou v knize samé dezerty i slané výrobky, které moje sestra miluje, takže tam cítím nějakou podprahovou manipulaci (smích).

Gastronomie je svět sám pro sebe a na textu je znát, že ho důkladně znáte. Já jsem v gastru pracovala přes deset let, z toho poslední pár let právě v kavárně, navíc jsem duší velký kavárenský povaleč, takže jsem si během čtení moc užívala těch detailů, které se vám do příběhu podařilo dostat. Od toho, jak probíhá catering, přes samotný provoz kavárny až po jezdecké výhody vozíků v Makru, které mě vyloženě rozesmály. Stejně tak rozumím vášni pro detektivní příběhy. Jak se vám tam ale objevil ten fotbal? Máte s tímto světem nějakou osobní zkušenost, fandíte, nebo jste si ho vybraly proto, že šel hezky zapojit do příběhu a je atraktivní?

Myslím, že každý, kdo žije ve městě, který má svůj – ideální prvoligový – klub, je tím nějakým způsobem ovlivněný. Ať už jste skalní fanda, máte někoho takového v rodině, nebo musíte každé pondělí poslouchat od kolegů v práci, jaký je trenér/hráč/soupeř/rozhodčí debil (úsměv). V Plzni taky musíte počítat s tím, že ve dnech fotbalu není snadné najít v centru města místo v hospodě, natož k parkování. Ale upřímně – mně se to fanouškovství a sounáležitost s domácím týmem hrozně líbí, přijde mi to takové stmelující, a pokud nejde o těch pár extrémních fanoušků, je to super, jaké emoce dokáže tahle hra vyvolat. A emoce – ty jsou myslím nezbytné v každém dobrém příběhu, a když se s nimi ještě čtenář dokáže ztotožnit nebo je minimálně identifikovat jako něco, co zná ze skutečného života a svého okolí, je to to nejlepší.

Kniha je psaná hovorovým jazykem a troufnu si říct, že je v ní množství kulturních odkazů, které ocení především mileniálové. Myslely jste během psaní na to, jací čtenáři budou Vaše knihy číst?

Popravdě moc ne (úsměv). Nicméně je pravda, že fakt, že děj je popisovaný z pohledu dvou žen kolem čtyřicítky, nahrává tomu, že sedne nejlépe této skupině. Ale znám spoustu výrazně starších i o dost mladších žen, kterým se knihy moc líbily. A dokonce mají knihy i své mužské příznivce, což nás samozřejmě těší dvojnásob.

A jaké knihy máte naopak ráda Vy? Tipovali bychom Vás na vášnivou čtenářku detektivek. Trefili bychom se, nebo holdujete jinému žánru? Máte své oblíbené autory, ke kterým se pravidelně vracíte?

Tentokrát jste se trefila přesně! Miluju detektivky a přiznám se, že jiné knihy už prakticky nečtu. Miluju klasiku, jako je Agatha Christie nebo sir Arthur Conan Doyle, ale líbí se mi i novější kousky nebo česká tvorba. Teď zrovna čtu Záhadu zmizelého šlechtice a musím říct, že i když jsem na začátku, knížka působí slibně.

Ondra psal před rokem článek, v němž se ptal zavedených českých autorů, co by poradili svým začínajícím kolegům. Co byste jim poradila Vy? Jak probíhaly Vaše literární začátky? A jak jste navázala spolupráci s nakladatelstvím 103 media, které vydalo obě Vaše knihy?

Myslím si, že být v dnešní době úspěšným českým autorem je fakt hodně složitá disciplína, a i když uděláte všechno dobře – tedy umíte psát, máte super nápad, získáte pro svoji práci nakladatelství a knížka vám skutečně vyjde, máte za sebou „to nejsnazší“. Dostat dnes knihu mezi stovky a tisíce nových titulů a přesvědčit čtenáře, aby si koupil právě tu vaši, to je strašně těžká disciplína. Základ je nemít velká očekávání, psát knihu proto, že chcete, aby vznikla, že chcete, aby si ji měli možnost přečíst lidé kolem vás, a hlavně že to celé děláte ne kvůli penězům nebo slávě. Prostě, že mít svou knihu v ruce je ten vysněný cíl. A všechno, co bude následovat, je už jenom bonus.

Začátek roku je často spojený s celou řadou předsevzetí a zvědavým očekáváním, co nám ten nový rok přinese. Co byste si přála pro své knihy a co letos čeká Vás osobně?

Já bych si samozřejmě přála, aby se knihy dostaly do povědomí co nejvíce lidem, protože jsem přesvědčená o tom, že jsou to knihy, které potěší, jsou to ideální oddychovky na dovolenou nebo jako náhrada mobilu večer před usnutím. Bude to znít jako klišé, ale já si vážně přeju, aby naše knížky dělaly lidem radost a působily jako taková terapie v tom dnešním na psychiku někdy dost náročném světě.

Můžeme se těšit, že se s Ejmy a Stacy potkáme znovu u dektektivky č. 3?

Já si popravdě nedovedu představit, že už bychom o nich se sestrou nikdy nepsaly, příliš nám přirostly k srdci. A tak nějak mám pocit, že by si ještě alespoň jedno dobrodružství zasloužily (úsměv).

My děkujeme Tereze Olbrichtové za rozhovor a Vám, že nás čtete!

Za Literární tlachání

Kačka

Zdravíme v roce 2026!

V posledních týdnech jsme se kapánek odmlčeli, ale hlásíme, že jsme zpět, připraveni s vámi (možná trochu nepravidelně) sdílet novinky a zajímavosti z literárního světa, které nás cvrnknou do nosu!

Tak se rovnou pojďme podívat na to, co nás v tom novém roce čeká a co zahřeje naše knihomolská srdce. Dneska to bude hodně o filmech, trochu o umění a síle sociálních sítí… a samozřejmě o knihách a edičních plánech!

Gerta Snirch a zázraky ze Sv. Jiří na plátně

Přiznáme se, že jsme netušili, že Kateřina Tučková debutovala v roce 2006 románem Montespaniáda, my ji totiž zaznamenali, stejně jako asi většina čtenářů, až v roce 2009, kdy vydala svůj historický román Vyhnání Gerty Snirch. Za životní příběh mladé maminky Gerty, která je jedné květnové noci roku 1945 jako dcera brněnského Němce a Češky vyhnána na brněnský pochod smrti, získala nominaci na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého.

O rok později pak získala za román o vině Čechů a Němců čtenářskou cenu Magnesia Litera. Inspirací pro ni prý bylo, když se během studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity nastěhovala do bytu v centru Brna, konkrétně do čtvrti Zábrdovice, které se přezdívá brněnský Bronx, odkud byli právě v roce 1945 němečtí obyvatelé vyhnáni.

A právě v centru Brna, například na třídě Kapitána Jaroše, v ulicích Beethovenova a Jezuitská či ve vile Engelsmann, kde za druhé světové války skutečně bydleli nacističtí důstojníci, se v loňském roce natáčela i dvoudílná minisérie Vyhnání Gerty Snirch režiséra Tomáše Mašína, který stojí za ještě nedávno hojně diskutovanými Bratry.

Na filmovém zpracování Gertina příběhu spolupracovala Česká televize, HBO, produkční společnost Negativ a ARTE… A kdyby to náhodou nestačilo, tak na scénáři se podílela Alice Nellis a Ondřej Gabriel a mladou Gertu Snirch ztvárnila talentovaná Barbora Váchová, zatímco její starší verzi pak zkušená Milena Steinmasslová.

Předpremiéru měl snímek v úterý 20. ledna v pražské Lucerně, oficiálně bude ale uveden 4. února na streamovací platformě HBO Max, o čtyři dny později jej do svého vysílání zařadí HBO a na obrazovkách České televize se objeví letos na podzim.

To román Letnice, debut Miroslava Hlauča s prvky magického realismu, který se v roce 2024 objevil na literární scéně jako zjevení a nás v rámci podcastu naprosto nadchnul, zatím tak pevné filmové obrysy nemá. Jeho autor ale v prosincovém rozhovoru pro Seznam Zprávy potvrdil, že filmové zpracování bude! Konkrétnější nebyl (a asi ani nemohl být), zmínil ale, že měl šest nabídek a ke konci roku na jednu z nich kývl.

A to není všechno, milí televizní diváci (teď si připadáme trochu jako legendární Horst Fuchs, ale jsme fakt nadšení!). Příběhy obyvatel veskrze kouzelné vesničky Svatý Jiří se totiž dostanou nejen na filmové plátno, ale i na divadelní prkna, konkrétně na prkna Městského divadla v Brně, a to už v září letošního roku. A my se nemůžeme dočkat, až Odyssea Pastýře, Tomáše, Julii či Anežku od Kříže uvidíme na vlastní oči. Stejně jako anděly, mluvící sochy a lámání kamene za pomocí píšťaly.

A poslední skvělá zpráva, která v rozhovoru zazněla a Miroslav Hlaučo nám s ní zpříjemnil konec roku, je ta, že pracuje na nové knize s pracovním názvem „Dům, odkud se dobře odchází”. A má v plánu vydat ji… v roce 2026.

A co na to Hollywood?

Tedy možná ne přímo Hollywood, ale spíš zahraniční produkce. Ty totiž taky chystají pár projektů, které by divákovi s láskou ke knihám neměly uniknout.

Tím prvním je Odyssea, druhý z Homérových eposů, které jste na hodinách literatury, kde se probírala starověká literatura, buď milovali, nebo nenáviděli (my patřili k té první polovině). Do tohohle velkofilmu se pustil jeden z nejúspěšnějších režisérů současnosti, a to Christopher Nolan. Obsazení je také více než hvězdné, cestou na Odysseovu rodnou Ithaku se potkáme s Mattem Damonem, Tomem Hollandem, Anne Hathaway, Robertem Pattinsonem či Zendayou.

Už nyní je film předmětem mnoha diskuzí, řeší se například kostýmy a zbroj, které jsou pod drobnohledem, zda odpovídají dobovým představám. A nám nezbývá, než si držet palce, aby to nedopadlo jako před dvaadvaceti lety s filmem Troja. Inu, uvidíme 16. července.

Další literární klasikou, která se dočká své moderní filmové podoby, jsou Bouřlivé výšiny (taky vám to trochu tahá za uši a dali byste přednost názvu Na větrné hůrce?) spisovatelky Emily Brontë. Úkolu převést toto stěžejní dílo anglické literatury znovu na plátno, se ujala anglická herečka, režisérka a scenáristka Emerald Fennell.

Ta má s literárními a historickými tématy celou řadu zkušeností. Hrála například po boku Keiry Knightley v Anně Karenině a střihla si roli i ve filmovém zpracování Dánské dívky natočené podle předlohy Davida Ebershoffa. V seriálu Koruna, který svou popularitou dalece překročil hranice britského království, pak ztvárnila Camillu Parker Bowles.

Co se režie týče, debutovala v roce 2020 snímkem Nadějná mladá žena, za nějž se jí dostalo celé řady filmových ocenění včetně Oscara za nejlepší scénář. Následoval film Saltburn, příběh mladého studenta Olivera Quicka, který se během těžce vydobytých studií na Oxfordu nechá zlákat do světa aristokratického a okouzlujícího Felixe Cattona v podání Jacoba Elordiho.

Ten si nyní, ve třetím režijním počinu Emeraldy Fennell, zahraje rozervaného Heathcliffa a naváže tak na taková filmová esa, jako byli Laurence Olivier, Richard Burton, Timothy Dalton či Ralph Fiennes. Roli Catherine si zase po Merle Oberon, Juliette Binoche či Charlotte Riley vyzkouší v poslední době čím dál populárnější Margot Robbie.

Do svého oblíbeného kina se můžete začít chystat už 12. února, většina kin snímek ale uvede symbolicky až na svátek sv. Valentýna. Kdo by byl hodně nedočkavý, tak vězte, že 11. února se bude v kině Lucerna konat předpremiéra a lístky jsou k zakoupení zde.

Dalším filmovým tipem, nad kterým zaplesá nejedno knihomolské srdce, je pak snímek Project Hail Mary amerického spisovatele a softwarového inženýra Andyho Weira, který v češtině (stejně jako kniha) vyjde pod názvem Spasitel.

Po knize a filmu Marťan, v němž jsme všichni fandili Mattu Damonovi, když na Marsu pěstoval brambory, přichází další meziplanetární hrdina. Tím je učitel přírodopisu Ryland Grace v podání Ryana Goslinga, který se jednoho dne probudí a nepamatuje si, kdo je, ani jak se dostal do vesmírné lodi plující miliony kilometrů od domova. A přesto je jedinou nadějí lidstva na záchranu…

Snímek vtrhne do kin 20. března, takže pokud jste knihu nečetli, tak to ještě krásně stihnete. Je skvělá a abychom vás nalákali, tak zmíníme, že na serveru databazeknih.cz má úctyhodných 92 % a přes dva tisíce hodnocení.

Že jsou knihy Jo Nesbøa pro filmové a seriálové tvůrce takovým svatým grálem, to už víme. Jen jeden z jeho stěžejních hrdinů měl prozatím tak trochu smůlu. Na plátně se sice objevil už v roce 2017, ztvárnil ho Michael Fassbender, moc slávy si ale snímek Sněhulák neužil, kritika byla mnohem hlasitější a… oprávněná. Ano, mluvíme o Harry Holeovi, nejlepším detektivovi kriminální policie v Oslu, který kromě zločinu bojuje i se svými vlastními (tekutými) démony.

V březnu letošního roku se objeví znovu, tentokrát na Netflixu. A v nás tohle zpracování, které nese anglický název Jo Nesbø's Detective Hole, vzbuzuje velké naděje. Bude se jednat o seriál, první série bude mít devět dílů, bude adaptací pátého knižního dílu s názvem Pentagram… a hlavním scenáristou a showrunnerem bude sám Jo Nesbø! Bude to temné, bude v tom hrát Tobias Santelmann a my se na to moc těšíme!

Městská knihovna a trable s instagramovou frontou

Je to vlastně trochu legrační. Pro nás, kteří jsme do Městské knihovny na Mariánském náměstí chodili už jako malí pro další dobrodružství Správné pětky, se stala umělecká instalace zvaná Idiom (nebo taky Nekonečná studna či Sloup vědění) slovenského výtvarníka Mateje Kréna něčím mile známým, ale zcela běžným.

To ale neplatí pro desítky až stovky turistů, kteří denně stojí před knihovnou a čekají klidně i dvě hodiny, aby ulovili svoje fotky v nekonečném tunelu z knih. Stačila k tomu zmínka v průvodci Lonely Planet a hlavně jedno virální video na sociálních sítích před čtyřmi lety…

Takový zájem je samozřejmě potěšující, ale zároveň knihovně a jejím návštěvníkům z řad čtenářů přináší i řadu komplikací, které se letos zřejmě vyřeší ke spokojenosti všech zúčastněných. Už dříve byly pro turisty lačnící po fotce vyčleněny jedny vstupní dveře a centrální část schodiště vedoucího do foyer. Letos by mělo dojít k úpravě vstupu, uvnitř by měl vzniknout prostor k sezení a občerstvení a zároveň se upraví i dispozice vrátnice a šaten tak, aby byl provoz co nejplynulejší.

Vyskočilo na nás z edičních plánů

Ediční plány už pár let bedlivě sledujeme a je to naše velká radost i vášeň. Jsou to vlastně takové trailery ve formátu pdf a automaticky v nás probouzejí pocity radostného očekávání. A na co se tedy v prvních měsících letošního roku těšíme nejvíc?

Tři grácie z Hostu

Nutno podotknout, že ty tři grácie myslíme v tom nejlepším slova smyslu, protože se jedná o naše oblíbené autorky, a to Petru Klabouchovou, Viktorii Hanišovou a Ivu Hadj Moussu.

Petře Klabouchové vyjde 14. dubna další z jejích šumavských románů plných sněhu a legend. Nese název Vona a dle autorčiných vlastních slov ho měla napsaný už před pěti lety, po Pramenech Vltavy, ale vždycky ho předběhla jiná z jejích knih. Až doteď.

Pojednávat bude o tragédii ze zimy roku 1853, která se odehrála v šumavských Kozích hřbetech neboli Cimrukách. A znovu řečeno slovy autorky: je to šumavská zombie apokalypsa podle skutečných událostí. A my doplníme, že se můžeme těšit na prvky hororu a detektivky, na boj dobra se zlem, na strach a nepochopení, co neumírá, ale přechází z generace na generaci. Jak to Petra Klabouchová umí.

Obálka novinky Viktorie Hanišové se teprve připravuje, co už ale víme, je, že se bude jmenovat Hoří ti táta a vyjít by měla 7. května. Autorka se v románu pouští na pole společenského románu, ale zároveň neopouští ani své stěžejní téma rodinné tragédie.

Hlavní postavou románu je Lada, která je úspěšnou spisovatelkou a dcerou muže, jenž se na protest upálil před Poslaneckou sněmovnou. Pátrá po jeho motivech a zároveň se snaží psát novou knihu, na kterou tlačí z nakladatelství. A tak se stane, co se musí stát: z jejího pátrání se stává rukopis a z našeho čtení hluboká sonda do hlubin současné společnosti.

Naše čtenářské seznámení se spisovatelkou Ivou Hadj Moussou proběhlo zhruba před rokem, kdy jsme si pro náš podcast vybrali její román Těžké duše o střetu boomerů s mladou generací.

Od té doby se těšíme na její další knihu a podle anotace se zatím zdá, že nebudeme zklamaní. Sama autorka píše, že nápad na román vznikl před pár lety, když plavala v poděbradském jezeře a napadlo ji, co by se stalo, kdyby zjistila, že umí dýchat pod vodou? Změnilo by to nějak její život?

A tak 17. března spatří světlo světa pozdní coming-of-age román o čtyřicátnici Evě, která se snaží přežít tlak rodiny, úřadů, médií i vlastních očekávání a do toho zjistí, že má jednu zcela nevšední dechberoucí vlastnost… To všechno s nadhledem a humorem, který je spisovatelce vlastní.

Argo a italské výlety

Italskou literaturu máme spojenou převážně s Elenou Ferrante a Paolem Cognettim, což je, přiznáváme, žalostně málo. K jejímu dalšímu poznávání nás teď ale přímo vyzývá ediční plán nakladatelství Argo. Našli jsme v něm totiž dva italské romány, které nás nadmíru zaujaly.

Tím prvním je debut italského spisovatele Leonarda Pietra Sana a má vskutku nevšední zápletku. V rodinné vile v Turíně pořádá studentka Isa party pro své přátele, když v om dorazí nečekaný dárek a výhružná zpráva: Když se do jedné hodiny ráno nikdo z přítomných neodváží dotknout kasuára ze sousední zahrady, zemře jejich kamarád Ezio. Ptáte se, co je to kasuár? Je to nebezpečný pták, který se podobá pštrosovi a je zobrazený na přebalu knihy.

Tím druhým je pak román mladé italské spisovatelky Beatrice Salvioni, kterou mohli čeští čtenáři zaregistrovat v roce 2024, kdy jí vyšla v překladu Alice Flemmrové čtenářsky úspěšná prvotina Dareba. Je to příběh o dívčím dospívání, o přátelství dvou dívek Francesky, dcerky z měšťanské rodiny, a Maddaleny, nespoutané uličnici, která je později obviněna z vraždy. To vše zasazené do fašistické Itálie ve 30. letech 20. století.

A právě v následujících několika měsících by měl vyjít román Ničema, který na autorčinu prvotinu navazuje (ale dá se číst i samostatně, bez znalosti prvního dílu). Setkáváme se znovu s Francescou, která svojí kamarádce celé čtyři roky píše dopisy do blázince. Jednoho dne však zjistí, že ani jeden z dopisů nebyl odeslaný. Odhodlá se proto k několika impulzivním rozhodnutím, která jí Maddalenu nakonec vrátí. Je to však stále ona a je jejich kamarádství stejné? A jak se do příběhu promítne probíhající válka?

A na co se letos těšíte vy?

Za Literární tlachání,

Kačka

To všemi obávané září, které se nese ve znamení sešitů do školy, už je pryč a my máme konečně čas si trochu vydechnout, sáhnout po hrnku s čajem a zachumlat se do teplé deky. No jo, jenže my ten čaj ani nestihli dopít a už nám uletěly dvě literární akce! Tou první, odehrávající se převážně ve vzducholodi na střeše Centra současného umění DOX, byl festival umění, literatury a vzdělávání Fall, jehož hlavními tématy byla cenzura a autocenzura. A tou druhou byla Knihlava 2025, tedy festival malých nakladatelů odehrávající se… kde jinde než v Jihlavě. Tak si pojďme otevřít diáře a podívat se na podzimní literární akce a události, o které by byla škoda přijít…

6. října: Nové knižní luštění u Martinusu

Cože, že tohle luštění neznáte? To je naše každoroční zábava, radost, závislost… říkejte tomu, jak chcete, ale na tohle se vždycky těšíme jako malé děti!

Jedná se o literární soutěž pořádanou knihkupectví Martinus už od roku 2015. Tenhle kvíz se nejdřív jmenoval Knižní šifra a měl podobu obrazu, který postupně odhalil indicie vedoucí k 64 knihám. A vaším úkolem bylo samozřejmě všechny uhodnout. Jak roky plynuly, kvíz měnil podobu. Z Knižní šifry se stala Knižní odysea, pak Velká knižní detektivka, Hrdinská pětka či Knižní putování. Ale knihomolská zábava to byla vždycky parádní!

A co nás čeká letos? Na sociálních sítích Martinusu můžete najít následující nápovědu:

Babička už má spolu s Červenou karkulkou sbalené kufry a obě jsou připravené nastoupit na loď Inkoustová kotva, aby si mohly užívat plavbu po knižních přístavech. Už 6. října na vás čekají skvělé hádanky, spousta zábavy a parádní výhry na závěr. Těšíte se? Protože my už se nemůžeme dočkat!

To MY se nemůžeme dočkat!

KDY: 6. října
KDE: www.martinus.cz

7. října: Jak dobře znáte Geralta z Rivie?

Fanoušci série Zaklínač polského spisovatele Andrzeje Sapkowského určitě zaregistrovali, že před pár dny vyšel po dlouhých deseti letech nový díl s podtitulem Rozcestí krkavců. Ten se vrací ke Geraltovým kořenům a na začátek jeho cesty coby mladého zaklínače. Poznáme ho s méně jizvami, zato s větším egem.

Pokud se mezi pojmy a jmény jako Nilfgaard, Cintra, Yarpen Zigrin, Vesemir či Triss Ranuncul cítíte jako zaklínači v Kaer Morhen (tedy jako doma) a vyskytujete se zrovna v Brně, pak 7. října zamiřte do knihkavárny Martinusu na kvíz věnovaný právě této oblíbené literární i herní sérii. Bude se hrát o poukázky na knihy a další knihomolské ceny.

KDY: 7. října od 18.00
KDE: Knihkavárna Martinus, Mečová 2, Brno (OC Velký Špalíček)

11. října: Festival dětských knih o emocích

Tento festival se bude konat v komunitním centru Unitaria na Praze 1 a bude hostit nakladatelství, která mají ve svém portfoliu knihy o emocích pro menší i větší děti. Narazíte tady na stánky Albatrosu, Baobabu, Meandru, Paseky, Pasparty a dalších.

V průběhu celého dne budou probíhat workshopy a přednášky a otevřena bude také Rodičovská knihovna o výchově a vzdělávání, kde můžete knihy nejen prolistovat, ale také si je vypůjčit domů.

A děti jsou samozřejmě vítány!

KDY: 11. října od 9.00 do 18.00
KDE: Komunitní centrum Unitaria, Anenská 5, Praha 1

10.–11. října: Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě

35. ročník, to už je úctyhodné číslo, nemyslíte? A věděli jste, že se jedná o nejstarší, o druhý největší a podle některých prý i nejmilejší český knižní veletrh? Mottem letošního ročníku je Boj s větrnými mlýny, což odkazuje k nelehké situaci, v níž se knižní trh v poslední době nachází.

Veletrhu se zúčastní přes 150 nakladatelství a v rámci doprovodného programu vystoupí téměř 110 českých spisovatelek a spisovatelů. Nalákat vás můžeme na Alenu Mornštajnovou, Petru Dvořákovou, Jiřího Žáčka, Michala Viewegha, Michaelu Klevisovou či Miloše Urbana.

V rámci veletrhu se již tradičně uděluje několik cen. Letos k nim přibude jedna nová, a to cena předsedy Senátu Miloše Vystrčila za knihu o svobodě. Nominované na ni byly čtyři knihy: Důstojnost od Petra Třešňáka, která letos získala nominaci i na Magnesii Literu v kategorii publicistiky. Druhou je kniha Prstýnek z drátu, pod kterou se skrývá 24 skutečných milostných příběhů z temných období našich dějin, které Paměti národa svěřili jejich skuteční aktéři a sepsala je spisovatelka Barbora Šťastná, Dále pak sedm příběhů z 50. let s výmluvným názvem Buď připraven k udání Miloše Doležala. A na závěr oceňovaná novela Pacanka Kláry Elšíkové.

Psst, v rámci veletrhu vystoupí v klubu Oko kapela Tata Bojs. To kdybyste je milovali stejně jako my.

KDY: 10. října od 10.00 do 19.00, 11. října od 9.00 do 17.00
KDE: Kulturní dům Ostrov a Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě

16. října: VKČ

Je to tak, mílovými kroky se blíží i tenhle tradiční literární svátek, během něhož nám jednotlivá nakladatelství představí svoje podzimní novinky. A na co se můžeme těšit?

Na knihu rozhovorů novináře Petra Šabaty se slovenskou herečkou a diplomatkou Magdou Vášáryovou nazvanou Než zmizím.

Na deset pohádek o dětech, co se jim splnila všechna tajná přání, které napsala herečka, blogerka a spisovatelka Marie Doležalová, a nazvala je poněkud netradičně a lákavě: Dokud nesníš ty bonbóny, nedostaneš mrkev!

Na novinku hudebníka a spisovatele Eliho Beneše, držitele Magnesie Litery, který ve svém románu Všechno bude super zabrousí do vod všedního a předvídatelného života, který se souhrou okolností začne rozpadat. A může za to mladší kolegyně, nový a podivínský spolupracovník a umělá inteligence.

Na zřejmě poslední návrat na zámek Kostka v podání spisovatele a kastelána Evžena Bočka a jeho Aristokratky na smrtelné pohovce. Protože v jeho podání bude i Smrt vtipná.

KDY: 16. října
KDE: v knihkupectvích po celé ČR, Setkání se spisovateli pak proběhne v Knihovně Václava Havla v Ostrovní ulici od 17.00

16. říjen: Severský literární salón online představuje

Kdo posloucháte náš podcast, tak víte, že nás tahle Švédská kniha roku 2024 od Lisy Ridzénové vyprávějící o stárnoucím Boo Andersenovi vzala za srdce. V rámci Severského literárního salónu ji online představí žena k tomu nejpovolanější: překladatelka Linda Kaprová.

Večer bude moderovat Hana Švolbová a live stream najdete na facebookové stránce Skandinávského domu. Záznam pak bude možné vyhledat i na jejich Youtube kanále.

KDY: 16. říjen od 20.00
KDE: Facebooková stránka Skandinávského domu

10. listopadu: Vyhlášení Bookerovy ceny

Letos na shortlistu nenajdeme žádného nováčka, nýbrž samé ostřílené spisovatele. V jejich čele a v pozici favoritky stojí indická spisovatelka Kiran Desai, dcera uznávané autorky Anity Desai, a zároveň žena, která už v minulosti tuto cenu za svůj psychologický román Dědictví ztráty jednou získala. O téměř 20 let později přichází s novou, téměř sedmisetstránkovou prózou nazvanou The Loneliness of Sonia and Sunny pojednávající o dvou indických imigrantech žijících v USA. Kniha prozatím sbírá samé nadšené kritiky.

První ocenění tohoto druhu by to nebylo ani pro britského spisovatele Andrewa Millera, který se v nominacích ocitl díky své próze The Land in Winter odehrávající se v rekordně mrazivém prosinci roku 1962. To stejné platí pro britsko-maďarského autora Davida Szalaye, který je držitelem Bookerovy ceny za rok 2016 a nyní se uchází o druhou s románem Flesh.

Šestici nominovaných pak uzavírají tři američtí autoři. První z nich je Susan Choi s rodinnou ságou Flashlight, v níž sledujeme osudy korejské rodiny po záhadném zmizení otce během rodinné procházky po pobřeží. Dále pak Katie Kitamura s románem o herectví a identitě nazvaným příznačně Audition a Ben Markovits s prózou The Rest of Our Lives o krizi středního věku a jednom road tripu.

KDY: 10. listopadu
KDE: Slavnostní ceremoniál proběhne v Londýně a záznam bude možné sledovat na youtubovém kanále či na webových stránkách.

23. listopadu: Čes­ká vlna ’25

Tohle je další z našich milých tradic! Literární festival brněnského nakladatelství Host, na němž nikdy není nouze o zajímavé hosty a dobře uchopená témata.

Letos se tahle naše srdcovka bude konat v multifunkčních prostorách Archy+ a těšit se můžeme na 2 stage, 37 spisovatelů a spisovatelek, 15 moderátorů a moderátorek z prostředí sítí, podcastů a novin, 1 výstavu obrazů Jaromíra 99, neznámý počet autogramiád a knihy se slevou přesně 25 %.

My se mrkli do programu a zcela určitě se chystáme na debatu Když Češi ničili Čechy s Petrou Klabouchovou a Jiřím Padevětem (moderovat bude Zanícený knihkupec) nebo na debatu s téměř všemi autory povídkové sbírky Sudety: Ztracený ráj, kterou povedou Mar­tin Gro­man a Michal Steh­lík z podcastu Přepište dějiny.

Asi vám nemusíme říkat, že tou dobou už se budou nebezpečně blížit Vánoce a tohle je ideální místo, kde sehnat pár dárků pod stromeček.

KDY: 23. listopadu od 13.00 do 21.00
KDE: Archa+, Na Poříčí 26, Praha 1

29. listopadu: HumbookFest

Festival knih, co hýbou světem mladých. Největší evropský festival young adult literatury. Může to být něco pro nás? Prozkoumat událost, kterou si představujeme jako knihomolský Comic-Con, zní jako zábava. Navíc když už jsme propadli kouzlu Čtvrtého křídla… A je to už 10. ročník. Takže rozhodnuto… sem se chystáme taky.

A koho tu můžeme potkat? Ze zahraničních hostů HumbookFest láká na Lynette Noni, autralskou jedničku young adult literatury, která se proslavila sériemi Medorské kroniky a Whisper (do češtiny zatím nepřeloženo). Jejím nejnovějším počinem je třídílná série Ranhojička, která se na webu databazeknih.cz pyšní překvapivě vysokým hodnocením.

Druhou autorkou je pak spisovatelka indicko-libanonského původu Kiera Azar. Ta je českému publiku zatím neznámá, její prvotina Období trnů by u nás měla vyjít 20. října.

KDY: 29. listopadu
KDE: O2 Universum, Českomoravská 2345/17, Praha 9

Tak co, potkáme se na některé z těchto událostí?

Děkujeme, že nás čtete!

Za Literární tlachání,

Kačka

Kolikrát za život už jste tohle rčení slyšeli? A kolikrát jste při něm protočili oči? Jasně, je to metafora a je potřeba ji tak vnímat. Nesoudit podle prvního dojmu či vnějšího vzhledu, ale zaměřit se na vnitřek, kde se často skrývá ta pravá podstata a hodnota, je určitě správně. ALE! Opravdu to platí i u knih, o které se tohle rčení opírá? Není to spíš tak, že je grafický design svébytným uměním a knižní úpravy a samotná typografie jdou ruku v ruce s textem? Vždyť je to obálka knihy, která na nás v knihkupectví promlouvá jako první. A sazba textu, výběr písma a správné nastavení mezer a řádků pro optimální čitelnost se přímo spolupodílí na výsledném čtenářském zážitku. Cílem dnešního newsletteru ale není hodnotit, zda je důležitější text či jeho grafická úprava. Cílem je krátká exkurze do světa, kde se tvoří knižní obálky…

Muž, který vtiskl ráz pražskému metru, Albatrosu i Poslednímu kabrioletu

Taky vás při pohledu na tyto fotografie popadla nostalgie? Pak vězte, že za ni může Jiří Rathouský, český typograf a grafický designér, kterého širší veřejnost zná spíš díky jeho dílu než samotnému jménu.

Pojďme to napravit a trochu si ho představit:

• Narodil se v roce 1924 v Praze, po druhé světové válce začal studovat Technickou fakultu na ČVUT, ale nakonec se rozhodl pro studium výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UK, a to pod vedením profesora Cyrila Boudy.

• Po komunistickém převratu v roce 1948 mu bylo studium z ideologických důvodů zakázáno a oficiální promoce se dočkal až v roce 1992. To mu ale nezabránilo stát se jedním z nejvýznamnějších představitelů českého grafického designu.

• Ke krásným knihám ho to táhlo, proto začal v padesátých letech spolupracovat s nakladatelskými domy. Vytvořil grafické značky pro nakladatelství Albatros, Československého spisovatele či nakladatelství Olympia.

• Stojí za grafickou podobou slavných Odeonek z edice Gama, pro kterou vytvořil autorské písmo Alphapipe. To bylo použito pro 46 titulů klasické literatury jako již zmíněný Poslední kabriolet či Svět podle Garpa.

  

• Byl mistrem informačních systémů. Ty vytvořil například pro hotely Intercontinental v Praze, slavný Thermal v Karlových Varech či pro pražské sídliště Jižní Město II, které vznikalo ve 2. polovině 70. let.

• Který systém ale budete znát zcela určitě, je ten, který vytvořil pro pražské metro. Ve spolupráci s designérem Petrem Tučným pro něj vytvořil i bezpatkové písmo Metron, které bylo využíváno pro veškeré materiály až do roku 1985 a jsou jím mimo jiné označeny i jednotlivé zastávky.

  

• Sportovní fanoušky, a především ty fotbalové, by mohlo překvapit, že byl autorem původního loga pražské Sparty.

  

• Je také autorem dlouhá léta používaného loga Národního divadla, které mělo tvar koruny z lipových listů a písmen ND. V roce 2003 bylo nahrazeno novým logem s českým lvem, které jsme zvyklí vídat dnes, jehož autorem je Milan Jaroš.

  

• Se svou životní partnerkou designérkou Dorou Novákovou se spolupodílel na podobě československých expozic na výstavě EXPO 1967 v Montrealu a 1970 v Ósace.

• Známý je i svou plakátovou tvorbou.

  

  Dílo Jiřího Rathouského toho obsahuje samozřejmě mnohem víc, a pokud byste chtěli na vlastní oči vidět průřez jeho celoživotním dílem, pak utíkejte na vlak a vyražte do Brna, kde bude do 22. února v Pražákově paláci probíhat unikátní výstava Systém Rathouský Metro ● Typo ● Info Design. O jeho knižní grafiku tam určitě nebude nouze.

  

Žena, která vdechla podobu prozaickým debutům Marka Torčíka a Jonáše Zbořila. A taky Lolitě

Z poněkud historické exkurze se vrátíme do světa současného grafického designu a typografie a v něm se čím dál častěji skloňuje jméno designérky Nikoly Janíčkové. Její první knižní obálkou byla Mapa Anny českého spisovatele a scenáristy Marka Šindelky – tady máme jedno nenápadné pojítko s Jiřím Rathouským – kniha vyšla pod hlavičkou nakladatelství Odeon. Od té doby má Nikola Janíčková na kontě mnoho dalších počinů, například obálky knih Těla Kláry Vlasákové či Svatá od Sáry Zeithammerové.

Svůj designérský sen si splnila tvorbou obálek k Lolitě Vladimira Nabokova (jednalo se o limitovanou edici pro nakladatelství Paseka) a k Frankensteinovi anglické romantické spisovatelky Mary W. Shelley, kterou vydalo nakladatelství Take Take Take, jehož majiteli jsou právě Nikola Janíčková se svým manželem ilustrátorem Jindřichem Janíčkem.

Pokud byste chtěli vědět, jak probíhala tvorba obálky k Lolitě, pak doporučujeme článek z pera samotné designérky, který napsala pro časopis Časopis Host:

https://www.h7o.cz/clanky/12633-lolita-aneb-zpoved-knizniho-grafika

Obálky Nikoly Janíčkové jsou zkrátka neotřelé a moderní, ačkoli ona samu sebe označuje za staromilce. Ráda používá geometrii a symboliku, která vychází z děje dané knihy (a to my máme nejradši!). Jedním z jejích posledních počinů pak je obálka ke knize rozhovorů o duševním zdraví Jako by mě opustila všechna síla české novinářky Lindy Bartošové. O jejím vzniku autorka moc hezky hovoří v článku časopisu Forbes, jehož odkaz taky přikládáme:

https://life.forbes.cz/za-uspechem-knihy-nestoji-jen-obalka-umi-vsak-jeji-obsah-podporit-rika-janickova/

Na závěr jeden literární tip!

Pokud vás téma grafického designu a typografie zajímá, pak doporučujeme skvostnou monografii Lindy Kudrnovské Identita: Příběh českého grafického designu, která vyšla v nakladatelství Paseka. Kromě rozhovorů s pamětníky či současnými výraznými tvůrci a esejů od teoretiků designu či sociálních antropologů se v ní dozvíte, kdo graficky upravil první československou ústavu, nebo jak se na plakátu k filmu Pelíšky objevila lžička.

A jak to máte vy? Jdete čistě jenom po obsahu, nebo vás zláká obálka? A máte nějakou oblíbenou?

Děkujeme, že nás čtete!

Za Literární tlachání,

Kačka

V minulém newsletteru jsme s Petroniem kráčeli Římem, spolu s Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem jsme čekali v libeňské zatáčce na Heydrichův mercedes, seznámili se s osudem fascinující lékařky Vlasty Kálalové-Di Lottiové a s Lucasem Priestem, seržantem Temporálního sboru armády Spojených států, jsme bojovali v časoválkách… A řekli jsme si, že to pořád nebylo dost. Takže pokud souhlasíte s tím, že knihy mohou být takové soukromé stroje času, do kterých nastoupíte, zapojíte fantazii a odcestujete kamkoli si zamanete, pak vítejte na palubě. Čeká nás ještě jedna cesta…

Do šedi a mrazu komunismu

Asi si řeknete, že jsme se zbláznili, vždyť do tohoto mrazivého období by se dobrovolně vracel jen málokdo. My si ale myslíme, že historii je potřeba si připomínat. A kdy jindy se odkrývají charaktery a lidské vlastnosti a rodí velké příběhy než v těžkých časech. Stejně jako v následujících románech…

Kdo nás čtete nebo posloucháte trochu déle, víte, že román U severní zdi české spisovatelky Petry Klabouchové se nám dostal hluboko pod kůži a byli bychom nejraději, aby si ho přečetli úplně všichni. Příběhy politických vězenkyň a jejich dětí zavřených za stěnami Pankrácké věznice se prolínají s poněkud detektivním příběhem ze současnosti, v němž se seznámíme s Mužem s dírou v srdci. Toho kdysi dávno připravili o rodinu a nikdo za to nebyl potrestán. Může mu s tím pomoct Ošetřovatelka umírajících, empatická a trpělivá žena pracující v léčebně dlouhodobě nemocných, kde se ale s příchodem nové klientky začaly dít nevysvětlitelné věci.

Je velice pravděpodobné, že vás po přečtení tohoto románu nohy zanesou na Ďáblický hřbitov, kde v tichu a úctě postojíte a budete si povídat s hlavními postavami.

Na sociálních sítích jsme členy několika knihomolských skupin, a když v nich někdo žádá o tip na knížku z tohoto období, pak se v komentářích velice často objevují právě tyto dva romány. Oba mají na serveru databazeknih.cz přes 90 % a několik set hodnocení.

Román Lustr pro papeže se odehrává v období normalizace, kdy většina mlčela a užívala si komediálních filmů a populární hudby. V kontrastu s tím se odehrává příběh podle skutečných událostí, jehož nechtěným hlavním hrdinou je nevinně odsouzený mladý tramp, který se provinil pouze tím, že byl ve špatnou chvíli na špatném místě. Jeho cesta vede peklem pracovních táborů, z nichž jedním jsou i Minkovice u Liberce, vězni přezdívané Minkau - podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau…

I román Michala Vaněčka Mlýn se opírá o skutečné osoby a osudy. Hlavními hrdiny jsou členové rodiny Hadrbolcových, s nimiž prožíváme konec monarchie, první světovou válku či radosti první republiky. Když starý otec umírá, jeho dva synové Karel a František mu slíbí, že se postarají o rodinný mlýn a ochrání ho proti všem. To ale ještě netuší, že svůj slib budou plnit v ovzduší druhé světové války a následujících čtyřiceti let komunistické diktatury. Jakou cenu jsou ochotni zaplatit za to, aby svému slibu dostáli?

Hrdého Budžese vám asi představovat nemusíme. Román Ireny Douskové o herecké rodině, která není zadobře s komunistickým režimem, asi všichni známe v podobě divadelní hry, kde hlavní roli Heleny Součkové hraje fantastická Bára Hrzánová. Hra byla poprvé uvedena v roce 2003 v příbramském Divadle Antonína Dvořáka a ve stejném roce byla za hlavní roli herečka oceněna cenou Thálie. Pokud budete mít štěstí a ukořistíte lístky (představení je téměř vždy vyprodané), můžete divadelní hru zhlédnout i v pražském Divadle Kalich nebo v rámci zájezdových představení.

Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem před pár lety zjistila, že má Hrdý Budžes pokračování. A dokonce dvě!

Jestli jste si Helenku Součkovou zamilovali a chcete vědět, co se stane, když se z Ničína odstěhuje do Prahy, začne chodit na gymnázium Nad štolou a poprvé se zamiluje, pak si přečtěte román Oněgin byl Rusák. A vězte, že i těžkosti jejího dospívání v komunistickém režimu můžete vidět v divadle, konkrétně v Divadle v Dlouhé.

Posledním pokračováním je pak Darda, v níž Helenku potkáváme v současnosti jako čtyřicátnici a matku dvou dětí. Smích při čtení pořád zůstává, připojí se víc slz a normalizační krizi vystřídá krize středního věku.

Kambodža v roce 1975 a Mississippi v šedesátých letech

Od komunismu se nám bohužel příliš utéct nepodaří. V roce 1975 se v Kambodži k moci dostal nechvalně proslulý komunistický revolucionář a politik Pol Pot a začalo období systematického vyvražďování kambodžského obyvatelstva Rudými Khmery. Během čtyř let zemřely bezmála dva miliony lidí, což odpovídá čtvrtině obyvatel Kambodže.

Pokud se o kambodžské genocidě chcete dozvědět něco víc, pak doporučujeme sáhnout po prvotině Vaddey Ratner Stín banyánu. Autorce bylo v době zmiňovaných událostí pět let, a a jelikož byla příslušnicí královského rodu, musela spolu s rodinou opustit domov a následující čtyři roky čelit každodennímu utrpení a otrocké práci. Velká část rodiny včetně jejího otce toto zacházení nepřežila a Vaddey Ratner se v roce 1981 spolu s matkou odstěhovala do USA, kde žije dodnes. Ve svém výjimečném románu popisuje události očima sedmileté Raami, která se v hrůzách kambodžské genocidy upne k vyprávění z dětství - k tradičním kambodžským mýtům a legendám, které jí vyprávěl otec.

Není to dneska jednoduché putování. Přesuneme do Ameriky 60. let, kde nás sice nečekají hrůzy komunismu, ale hrůzy rasové segregace. Černobílý svět je debutovým románem americké spisovatelky Kathryn Stockett, kterou před vydáním odmítlo 50 literárních agentů! Ale jak už to tak občas bývá, z knihy se stal bestseller a v roce 2011 podle ní byl natočen i film s Emmou Stone v hlavní roli.

Román se odehrává v Mississippi v 60. letech, kde se mladá běloška slečna Skeeter spolu s moudrou Aibileen a rázovitou Minny rozhodnou ukázat, jak se svět chová k černošským hospodyním. Třeba co se stane, když hospodyně použije stejnou toaletu jako ostatní. Příběh tak přináší nejen téma rasismu, ale i postavení žen ve společnosti.

Svědectví ze Sarajeva

Není to dlouho, co se Ondra celý nadšený vrátil ze svého výletu na Balkán. Po kapsách měl spoustu historek, fotek a vyprávění. Oba dva jsme se ale shodli na tom, že toho o válce v Bosně a Hercegovině víme mnohem méně, než bychom měli a chtěli. A tak jsem sáhla do svého seznamu “knih, které si chci přečíst” a do čela posunula knihu Sarajevská princezna. Tento autobiografický román napsal Edo Jaganjac, český lékař a chirurg pocházející z bývalé Jugoslávie. Ten v letech 1991-1993 působil jako styčný důstojník ministerstva zdravotnictví a chirurg ve státní nemocnici v Sarajevu, kde byl mimo jiné pověřen i komunikací s humanitárními organizacemi. Ve městě zůstal sám, svou ženu a dvě dcerky poslal pryč, aby se zachránily.

V roce 1993 celý svět napjatě sledoval osud pětileté Irmy Hadžimuratović, která byla těžce zraněna během bombardování Sarajeva. Televizní stanice BBC ji dala přezdívku Sarajevská princezna. A byl to právě mladý chirurg Edo Jaganjac, kdo ze všech sil bojoval o její záchranu. Jeho románová zpověď je srdceryvným vyprávěním o boji s větrnými mlýny v podobě pokryteckého chování mezinárodních úředníků, o neuvěřitelných výkonech nemocničního personálu v naprosto nevyhovujících podmínkách a o tom, že humánní cíl je vždycky hodnotnější než jakýkoli vojenský.

Na skok do budoucnosti

Psst, pokud byste chtěli cestovat i do blízké budoucnosti, tak hlásíme, že 20. srpna vyjde nová kniha Františka Kotlety. Bude se jmenovat Kyberpunková swingers party a hlavní hrdinkou bude vyšetřovatelka paranormálních jevů Eva Kosková. Jak už je u Kotlety zvykem, těšit se můžete na prastarou magii, bohy, čarodějnice, sukuby a prokletí. To všechno v době, kdy vám nad hlavou létají drony a světu vládne umělá inteligence.

Podobnost se sérií s Tomášem Koskem je určitě čistě náhodná!

Děkujeme, že jste dneska cestovali s námi!

Za Literární tlachání,

Kačka

Přiznejme si to, sousloví „stroj času” v nás probouzí podobné emoce jako třeba „kámen mudrců” nebo „svatý grál”. Jsou to tajemné artefakty a zároveň symboly něčeho, po čem my lidé toužíme a bažíme celá staletí. Percival a Lancelot, Indiana Jones, Nicolas Flamel nebo doktor Emmett Brown by mohli vyprávět. Ale co když máme takový malý stroj času doma? Respektive v knihovně? My si totiž myslíme, že správná kniha může svého čtenáře za pomoci pár řádků přenést do jakékoli historické etapy.

Vždyť jako malí jsme takhle díky Eduardu Štorchovi spolu s Kopčemem prozkoumali dobu kamennou, s knihami Christiana Jacqua a Wilbura Smithe jsme cestovali starověkým Egyptem a Alexandr Dumas starší nás naučil, že existoval nějaký Ludvík XIII. a kardinál Richelieu. A ačkoli dneska už víme, že tyhle romány nemusí být vždycky historicky přesné, jsme přesvědčeni, že jejich čtení v nás probudilo lásku k dějepisu.

Není tedy divu, že když jsme před pár dny kousek od Strossmayerova náměstí konečně na vlastní oči viděli nový mural od výtvarnice Toy_Box, který vytvořila na počest doktorky Milady Horákové, myšlenky nám zaletěly do historie…

Tak si s námi pojďte představit knihy, díky kterým můžeme cestovat v čase:

Vzhůru do starověkého Říma

Prozaička a překladatelka Jarmila Loukotková je pro řadu čtenářů skoro synonymem pro historický román. Ve své první knize Není římského lidu (poprvé vydané roku 1949) nás přenesla v čase do 1. století n. l., do dob vlády císaře Nerona, nechvalně proslulého tím, že nechal zavraždit vlastní matku Agrippinu. Zhýralý a nebezpečný císař ale není hlavní postavou, tou je Petronius, patricij a arbiter elegantiae (který je stěžejní postavou i Sienkiewiczova románu Quo vadis).

Román je natolik čtivý, že jsem jako náctiletá ihned sáhla po dalším autorčině díle, a to po románu Navzdory básník zpívá, díky němuž jsem si zamilovala básníka Francoise Villona. Jarmila Loukotková zřejmě taky, protože přeložila řadu jeho básní do češtiny.

To britský spisovatel Robert Graves vzal své čtenáře ještě o kousek dál do dob Neronova adoptivního otce Claudia. V románu Já, Claudius sledujeme Claudiovýma očima vládu Augusta a Lívie (Claudiovy babičky), Tiberia a Caliguly. Na pozadí skutečných historických událostí je rozehraný fiktivní příběh o životě a intrikách na císařském dvoře. Kniha končí ve chvíli, kdy je Claudiův synovec Caligula zavražděn a Claudius je, i přes svůj odpor, provolán císařem. Jeho vlastní vládě se pak věnuje druhý díl s názvem Claudius Bůh a jeho žena Messalina.

Atentát na Heydricha

Atentát na zastupujícího říšského protektora, jeho následky, zrada Karla Čurdy a závěrečný boj sedmi statečných parašutistů o kostel a kryptu v Resslově ulici. Je to jeden z největších příběhu v novodobé české historii plný lidské odvahy a lásky k vlasti. Nejen oněch sedmi - Josefa Gabčíka, Jana Kubiše, Adolfa Opálky, Josefa Valčíka, Josefa Bublíka, Jana Hrubého a Jaroslava Švarce - ale celé řady neobyčejných lidí, kteří parašutistům pomáhali a byli si vědomi, co všechno riskují.

Chcete-li se vrátit do května a června roku 1942, pak doporučujeme prvotinu francouzského spisovatele Laurenta Bineta s názvem HHhH (zkratka pro Himmlers Hirn heißt Heydrich - Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich). Tento román bývá totiž často důvodem, proč do Národního památníku hrdinů heydrichiády během své návštěvy Prahy zavítá tolik cizinců. Kniha navíc získala v roce 2010 prestižní Goncourtovu cenu pro nejlepší debut.

Dalším románem, který podrobně mapuje události kolem operace Anthropoid, je počin českého spisovatele Jiřího Šulce a nese název Dva proti říši. Jiří Šulc je vystudovaný právník, který po studiích pracoval patnáct let u české tajné služby a napsal další romány s tematikou druhé světové války - Operace Bruneval o úspěšné operaci britských výsadkářů v roce 1942 ve Francii či Operace Stonewall o snaze britských sil udržet námořní blokádu Třetí říše v Atlantiku během Vánoc 1943. Za román Dva proti říši získal v roce 2007 Literární cenu Knižního klubu a kniha si na serveru databazeknih.cz drží oblibu úctyhodných 96 % při 1654 hodnoceních.

Pokud byste si chtěli přečíst něco intimnějšího, pak je tu útlá knížka Deníky z krypty: Poslední dny sedmi parašutistů za heydrichiády. Jedná se o deníky, které nikdy nemohly být napsané, ale jsou inspirované historickými fakty, vzpomínkami pamětníků a dopisy či deníky padlých účastníků odboje. Mapují posledních 21 dnů, kdy se parašutisté skrývali v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Deníky napsala Jana Raila Hlavsová, která je také autorkou divadelního projektu Nevzdáme se nikdy a na sociálních sítích začala psát fiktivní deník parašutistů z krypty.

Rádi bychom vás také upozornili na fantastické představení 294 statečných, které hrají v Divadle pod Palmovkou. Režie se neujal nikdo jiný než Tomáš Dianiška a nám se dlouho nestalo, abychom z divadla odcházeli takhle nadšení (a nebudeme lhát - i uplakaní…).

Z pera historiků

Nám se časem nejlépe cestuje za pomoci románů, ale v tomto případě by byla velká škoda nezmínit i naučnou literaturu. Jestli se někdo intenzivně zabývá obdobím Protektorátu a okolnostmi operace Anthropoid, pak jsou to historici Jiří Padevět a Eduard Stehlík.

První jmenovaný vydal v roce 2017 knihu Dotek Anthropoidu, což je neobvykle koncipovaná kniha, která je poskládaná ze zpráv z dobového tisku, policejních vyhlášek, výslechových protokolů gestapa a bohatého obrazového materiálu.

Druhému jmenovanému pak ve stejném roce vyšla kniha Jan Kubiš Nezastaví mne ani to nejhorší... Kniha má 300 stran a obsahuje stovky dobových fotografií a dokumentů, z nichž některé byly publikovány poprvé. Před očima nám tak vyvstává životní osud rotmistra československé armády Jana Kubiše, který sprovodil ze světa třetího nejdůležitějšího muže nacistického Německa.

Na tomto místě bychom taky rádi podpořili snahu historiků, aby se konečně přestalo používat označení „spáchat atentát”. Ono to slovo spáchat totiž evokuje nějaký zločin, ale jak uvedl ve svém londýnském proslovu tehdejší exilový ministr Jaroslav Stránský: „Nebyl spáchán zločin, byl vykonán soud a trest, soud dobře uvážený a trest dobře připravený.“ Jistě si taky vzpomenete na zfilmovanou povídku Jana Drdy Vyšší princip, v níž zazní ona slavná věta, že „vražda na tyranu není zločinem“.

Dotek válečných hrůz

Obdobím druhé světové války a hrůzami, které přinesla, byla samozřejmě inspirována celá řada románů. Až si dnešní čtenář možná říká, jestli toho není trochu moc. My jsme ale zastánci rčení, že kdo nezná svoji minulost, je nucen ji opakovat, takže bychom chtěli zmínit ještě tři romány, v nichž druhá světová válka hraje významnou roli.

Tím prvním je román Nebeští jezdci, který je založený na osobních zkušenostech palubního střelce na letounech 311. čs. bombardovací perutě Filipa Jánského (vlastním jménem Richard Husmann). Jeho kniha byla předlohou pro stejnojmenný a fantastický film z roku 1968 v režii Jindřicha Poláka.

Druhým je románová klasika francouzského romanopisce Roberta Merleho Smrt je mým řemeslem. Autor Malevilu nám zde předkládá psychologickou studii vzorného nacisty Langa (jeho předobrazem byl Rudolf Höss) a my v přímém přenosu sledujeme, jak se z obyčejného člověka stává zvrácený jedinec.

Posledním je pak oblíbený román Ilony Borské Doktorka z domu Trubačů, který líčí život a dílo české lékařky Vlasty Kálalové (později Di Lottiové), která se specializovala na tropické nemoci a s pomocí Alice Masarykové zřídila v Bagdádu československou nemocnici. Během okupace žila v rodných Bernarticích, kde si otevřela soukromou praxi. Druhá světová válka ji krutě zasáhla do života až v poslední den, kdy ustupující němečtí vojáci zabili v Bernarticích téměř třicet obyvatel, včetně její rodiny. Ona zůstala naživu a po válce se snažila se pomáhat mladým lidem s návratem do života. Svou statečnost prokázala i dopisem Klementu Gottwaldovi, v němž ho žádala, aby nepodepsal trest smrti pro Miladu Horákovou.

Historie v komiksových bublinách

Historie nemusí mít pouze podobu románu nebo naučné literatury. Nakladatelství Argo nám ukázalo, že historii sluší i podoba komiksu.

Za komiksem o slavné protinacistické odbojové skupině Tři králové stojí Zdeněk Ležák, spisovatel, novinář a šéfredaktor časopisu ABC. Ten má prsty také v komiksu o Miladě Horákové, který vyšel v roce 2020 a jehož ilustrace vytvořila Štěpánka Jislová.

O dva roky dříve vyšel také komiks Zatím dobrý, který navazuje na román-dokument amerického spisovatele českého původu Jana Nováka, který za knihu dostal v roce 2005 ocenění Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku. Pojednává o případu bratří Mašínů, který dodnes vyvolává řadu kontroverzí (naposledy při uvedení snímku Bratři). Při přípravě komiksu spojil Jan Novák síly se zpěvákem, skladatelem a výtvarníkem Jaromírem 99.

Na závěr trocha fantastické brakové literatury

Ondra promine, ale na závěr si (jako milovnice knih pánů Kulhánka a Kotlety) neodpustím ještě jedno brakové doporučení. Ve svých teenagerských letech jsem četla knihu Gambit Ivanhoe, která mě vzala na výlet do dob Richarda Lví srdce a Robina Hooda. Jak já tu knihu milovala! A jaké bylo mé překvapení, když jsem v dospělosti zjistila, že patří do série s názvem Časoválky a má další čtyři pokračování!

Přejeme vám krásné léto a spoustu času na čtení!

Za Literární tlachání,

Kačka

Nekousne. Maximálně se vám dostane pod kůži tak moc, že bez něj nedokážete žít. Vidím to na vlastní oči ve svojí rodině. Pojďme se ale nejdřív podívat na to, co to ta manga vlastně je.

Manga pochází z Japonska a v zemi vycházejícího slunce je to výraz pro komiks (doslova „rozmarné kresby“ – není ta japonština k zulíbání?). První, co vás na ní překvapí, je, že se čte opačně – tedy zprava doleva. Pro začátek je to poněkud nezvyk. Otočíte knihu opačně, než jste zvyklí, a trochu se vám zdá, že podvádíte, protože začínáte od konce.

Subscribe now

Ale tak je to správně, nebojte. Velmi často vychází v mnoha dílech na pokračování a takřka výhradně v měkké vazbě. Pro mangu je typické, že „klade důraz na pečlivé zobrazení emocí a jemných detailů vztahů mezi postavami. Hrdinové často prochází dlouhou a strastiplnou cestou k vytouženému cíli,“ píše se na webu nakladatelství Crew, které se na vydávání komiksu manga specializuje.

A právě za jednou členkou týmu Crew jsem na nedávném Světě knihy přišel, aby mi doporučila mangu pro mou devítiletou dceru. Po chvilce vyptávání na zájmy a preference mého potomka (ne, na všechny jsem odpovědět nedokázal) mi doporučila Ateliér špičatých klobouků. Dcera zajásala a o týden později jsme kupovali další čtyři díly, které už stačila přelouskat. Do mangy se pustil také můj sedmiletý syn. Nadšení jsou oba.

Jedničkou na trhu je nakladatelství Crew

Na základě této osobní zkušenosti jsem došel k přesvědčení, že by nebylo špatné se o téma komiksu manga podělit i s vámi. A rozhodně si nemyslete, že manga je určená pouze mladším čtenářům. Pokrývá mnoho žánrů – od akčních příběhů, fantasy, romantiku přes horory, detektivky, nebo dokonce filozofické příběhy.

Jak už bylo zmíněno, největším hráčem ve vydávání komiksů manga na našem trhu je určitě nakladatelství Crew. Potom se na tento specifický druh komiksu zaměřuje nakladatelství Gate od Knihy Dobrovský a nakladatelství Zanir. Další nakladatelství s mangou laškují, ale žádný dlouhodobý vztah zatím – zdá se – nebudují.

Zkusil jsem se porozhlédnout po nejúspěšnějších titulech mangy na českém trhu, abyste věděli, po čem sáhnout, kdybyste si chtěli pro sebe (nebo pro své blízké) tuhle manga kratochvíli dopřát.

Naruto (Masaši Kišimoto, nakl. Crew)

Stát se nejlepším nindžou na světě není věc snadná, dokonce ani když nejste obecně zatracovaný outsider, který má v sobě zapečetěného devítiocasého démona, jenž kdysi málem srovnal se zemí celou nindžovskou vesnici. Naruto je však pevně odhodlaný splnit si tento sen a vzdát se za žádných okolností nehodlá.

Death Note – Zápisník smrti (Cugumi Oba, Takeši Obata, nakl. Crew)

Zkuste si představit, že existují bytosti zvané smrtonoši. Každý z nich vlastní zápisník, do kterého když zapíše něčí jméno a představí si při tom jeho obličej, dotyčný zemře. Používání zápisníku se řídí celou řadou přesně stanovených pravidel a zabíjet s jeho pomocí může pouze jeho právoplatný majitel.

Jednoho dne jeden z těchto zápisníků dostane do rukou chlapce jménem Light Jagami, mimořádně inteligentního a nadaného mladíka, který se připravuje na dráhu kriminalisty. Nalezený zápisník mu poskytne velmi lákavou zkratku k samozvané spravedlnosti.

Útok titánů (Hadžime Isajama, nakl. Crew)

Příběh je zasazený do budoucnosti, kdy byl druh homo sapiens téměř vyhlazen podivnými obřími bytostmi, které mají lidstvo jako základní položku svého jídelníčku. Jedinou ochranou proti těmto zombiím podobným titánům jsou vysoké zdi, chránící několik málo zbývajících měst.

Jenže ani za těmi zdmi nejsou lidé v bezpečí. Při jednom masakru přijde hlavní hrdina, Eren Yeager o matku. Aby se pomstil, vstoupí do speciální jednotky, která má za cíl zničení titánů. I za cenu těch největších obětí.

Tokijský ghúl (Sui Išida, nakl. Crew)

Ve světě, kde řádí lidožraví ghúlové, má někdy šanci zvítězit jen ten, kdo se k nim přidá. Jedinou organizací bojující proti ghúlům, je ÚPG – a ta použije jakékoliv prostředky, jen aby ochránilo lidstvo před téměř všemocnými predátory.

Dívka ze země Venku (Nagabe, nakl. Gate)

Kdysi dávno byly dvě země - jmenovaly se Uvnitř a Venku. Rozdělovala je vysoká zeď chránící lidi Uvnitř před prokletými bytostmi Venku. Prokletí se šířilo dotykem, a tak každého, kdo vkročil do země Venku, čekal přísný trest. Přesto venku žila malá dívka jménem Shiva. A nebyla sama – staral se o ni prokletý učitel.

Ach, vy dívky mládím zmítané (Mari Okada, Nao Emoto, nakl. Crew)

Kazusa je společně se svými kamarádkami členkou literárního klubu. Když jednoho dne probírají, co všechno by chtěly vyzkoušet před smrtí, jedna z nich nadhodí „sex“. Od té doby na tohle téma narážejí na každém kroku.

Zdál se mi zase ten stejný sen (Yoru Sumino, Idumi Kirihara, nakl. Gate)

Citlivý příběh o dospívání a hledání toho, co je v životě skutečně důležité. Nanoka Kojanagi je mladá, osamělá dívka, která své spolužáky považuje za bandu bezpáteřních hlupáků. Jednoho dne dostane za úkol definovat, co je štěstí a co pro ni znamená. Jak Nanoka hledá odpovědi, dopouští se spousty chyb, ze kterých se pomalu učí nejen o lidech kolem sebe, ale i o sobě samé.

Ateliér špičatých klobouků (Kamome Širahama, nakl. Crew)

A nakonec samozřejmě nemůžu vynechat sérii, která mě k tématu přivedla: Coco se od malička toužila stát čarodějkou, jenže k tomu jsou potřeba vrozené schopnosti. Dívce tudíž nezbývá než snít a vést poklidný život po matčině boku. Všechno se změní, když do vesnice přijede čaroděj a dívka ho spatří při provádění magického rituálu. Snaží se ho napodobit, jenže netuší, jaké následky může mít neodborně provedené kouzlo...

Snad vás některý z titulů oslovil a vy se díky tomu stanete dalšími fanoušky manga komiksů, která v posledních letech dobývá nejenom český knižní trh.

Pěkné léto všem!

Za Literární tlachání,

Ondra

Subscribe now

Share

K napsání dnešního newsletteru nás přivedly dva zážitky. Tím prvním byla naše každoroční návštěva Světa knihy, která je sama o sobě takovým výletem do fantazie a únikem před každodenní realitou. Letos bylo ale něco jinak. Na Výstaviště jsme celí nedočkaví vyrazili už ve čtvrtek, tedy první festivalový den, a shodli jsme se, že tohle načasování do naší tradice zcela určitě zahrneme. Ve zkratce: méně lidí, více času na tlachání o knížkách a taky těžší taška při odchodu. A to máme rádi. Co nás ale překvapilo, bylo množství nových fantasy titulů. A nám došlo, že bychom se ve jménech jejich autorů měli a chtěli orientovat lépe. Druhou okolností pak bylo nahrávání našeho podcastu, ve kterém jsme si povídali o Onyxové bouři.

Ano, vidíte dobře, díl bez obalu má téměř dvě hodiny (bláznovství, my víme!), takže není divu, že máme v hlavě momentálně samé draky, gryfy, signety a nižší magii. Tak se s námi dneska pojďte proletět a z pomyslného dračího hřbetu z dálky omrknout svět současné fantasy literatury. A třeba se příští rok u knih tohoto žánru nebudeme tvářit tak překvapeně a staneme se součástí fandomu (zatím totiž spíš nakukujeme oknem a stydíme se vejít)…

Průlet vysokou fantasy

Často u ní najdeme synonyma jako epická či hrdinská, což ji do puntíku charakterizuje. Jedná se o výpravné příběhy plné dobrodružství a lítých bitev, v nichž proti sobě stojí síly dobra a zla. Vzhledem k vyššímu poselství, které tyto knihy často nesou, jsou jejich hrdinové vystavování rozhodnutím, která zkouší jejich charakter a morálku. A tohle všechno se odehrává ve smyšleném, ale fantasticky propracovaném světě. Ten mnohdy připomíná středověk a skrze vlastní jazyk, mapy a historii měst či rovnou celých zemí nás zcela pohltí.

Taky se vám vybavil Tolkienův Pán prstenů? Tak to je přesně to, o čem tu mluvíme. A my druhým dechem dodáváme i ságu Píseň ledu a ohně amerického spisovatele George R. R. Martina, Příběhy ze Zeměmoří americké autorky Ursuly K. Le Guin a Malázskou Knihu padlých Stevena Eriksona. Pokud se budeme držet současnosti, pak si na seznam toho, co si chceme přečíst, píšeme následující:

Kopí protne vodu

Filipínsko-americký spisovatel Simon Jimenez, který před pěti lety debutoval úspěšným románem Ztracení ptáci, čtenáře ve svém nejnovějším počinu vezme do fantasy světa, v němž lid trpí pod stoletou vládou Měsíčního trůnu. Ten reprezentuje despotický císař a jeho tři zrůdní synové, kteří svou moc získali od prastaré bohyně, kterou vězní pod císařským palácem. Požehnané Luně se však s pomocí Juna a Keemy, dvou mladých bojovníků, z nichž každý má své vlastní démony, podaří uprchnout a vydává se na cestu za svobodou. A to nejen svojí, ale snad i celé rozvrácené země.

Zloděj Černojazyk

Pod trochu krkolomným názvem se skrývá čtyři roky starý fantasy příběh amerického romanopisce, básníka a performera Christophera Buehlmana. Ten jako dvacátník a třicátník objížděl renesanční festivaly s nevšedním a mezi fanoušky populárním představením nazvaným Christophe the Insulter. Během něho mu návštevníci mohli zaplatit a on jimi vybrané osoby (většinou kamarády) častoval jízlivými poznámkami a urážkami – to vše samozřejmě v rámci dobové role. V současnosti od této show upustil, a to s vysvětlením, že na světě je i bez toho dost zlého.

Nadále se věnuje hlavně psaní a my se těšíme na příběh, jehož hlavní postavou je Kinch Na Shannack, který se v cechu pobertů naučil takovým dovednostem, jako je páčení zámků, šplhání po zdech, lhaní, výroba pastí či používání drobných kouzel. Aby cechu splatil své zlodějské studium, přepadá a okrádá náhodné pocestné. Tedy do té doby, než narazí na rytířku Galvu, která přežila Skřetí války a je služebnicí bohyně smrti. Přidá se k ní na její cestě, kde nebude nouze o krvelačné skřety nebo krakeny.

Série Naslouchač

Pokud zabrousíme do našich luhů a hájů, pak nejde nezmínit Petru Stehlíkovou. Její temnější série Naslouchač má naplánovaných pět dílů, z toho čtyři již spatřily světlo našeho světa. Naposledy to byla v loňském roce Urla, kterou stejně jako předchozí díly vydalo nakladatelství Host, a kniha má na databázi knih úctyhodné hodnocení v podobě 89 %.

Zavede nás do světa, který je po Velké válce rozdělen na obyvatelnou část a na část zamořenou jedovatými plyny. Obyvatelnou část chrání štít čerpající energii z nerostu sklenit. Ten dovede těžit pouze zotročený národ sklenářů, jenž za těžbu platí vysokou daň v podobě nemocí či různých znetvoření. To však neplatí pro hlavní postavu třináctiletou Ilan, která se narodila bez jakékoli deformace. Musí tuhle skutečnost ale tajit, aby ji neodvedli od rodiny.

Ilan se proto vydává za chlapce a skrývá se pod sklenářským pláštěm a maskou. Díky její výjimečné schopnosti (umí naslouchat sklenitu) si ji vybere kapitán pětadvacítky, aby se stala součástí jeho skupiny bojovníků, kteří chrání sklenářská města před tvory z druhé strany štítu. Podaří se jí uchovat její tajemství i mezi nepřáteli, kteří zotročili její lid? A co se stane, když se s členy pětadvacítky přece jen začne sbližovat? Existuje totiž pravda, která byla sklenářům dlouhá léta tajena…

Otočka u městské fantasy

Tyto příběhy, jak už název napovídá, se odehrávají ve městech, a to ve městech z našeho reálného světa. Fantastično se v něm ukrývá, je zahaleno tajemstvím a běžný člověk o něm nemá ani tušení. Příkladem může být například román Nikdykde britského spisovatele Neila Gaimana, v němž se mladý Richard, žijící vcelku všedním životem, propadne do světa pod Londýnem. Potká se tu například s inteligentními krysami nebo padlým andělem, který utekl z bájné Atlantidy.

Nebo slavná série Hlídek ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka a v relativně nedávné době vydaná série Řeky Londýna Bena Aaronovitche, v níž mladý policista Peter Grant zjišťuje, že magie existuje.

Legendy: Praga

Taky bychom se rádi pustili do těchto dvou knih, které vydalo v roce 2019 a 2020 nakladatelství Straky na vrbě, které se na fantasy a sci-fi specializuje. V obou případech se jedná o sbírku povídek, jejichž hlavním motivem a dějištěm je legendami opředená Praha.

První sbírka Legendy: Praga caput regni je hravější a přináší 14 příběhů, které nám naše hlavní město představí v rozmezí několika tisíciletí. Při čtení se staneme svědky kobercového náletu, potkáme záplavu golemů a zjistíme, k čemu lze použít ježka v kleci.

Druhý díl Legendy: Praga mater urbium je o něco temnější s drsnějšími příběhy i hrdiny. Slibuje návštěvu Podskalí, tmavého bohnického hřbitova v dobách StB či hradeb Nového Města, o něž duní kule ze švédských děl.

Přistání u historické fantasy

Tady asi není potřeba dlouhého vysvětlování, v tomto subžánru se magické příběhy odehrávají či inspirují reálnou či alternativní historií. A že je z čeho vybírat. Namátkou připomeňme Andrzeje Sapkowského, autora slovutného Zaklínače, a jeho Husitskou trilogii, jejímž námětem je tragická láska ranhojiče a mága Reinmara z Bělavy a šlechtické dívky Jutty na pozadí husitských válek.

Nebo Juraje Červeňáka, slovenského fantasy autora, který proslul svou tetralogií Černokněžník, jež se odehrává v době Avarů a Karla Velikého, či sérií o českém Bivojovi. Na artušovské legendě je zase postavený román Mlhy Avalonu americké spisovatelky Marion Zimmer Bradleyové z roku 1979, která legendu vypráví očima ženských postav, především Morgaine a Guinevery. Dokonce i sám Isaac Asimov prohlásil, že se jedná o nejlepší převyprávění artušovské legendy, které kdy četl.

Série Zářivý císař

Za touto sérií, kterou vydalo nakladatelství Host, stojí bývalá asijsko-australská diplomatka a poradkyně pro mezinárodní rozvoj Shelley Parker-Chan. Ta se téměř deset let zabývala lidskými právy, rovností pohlaví a právy LGBT+ lidí v jihovýchodní Asii a v roce 2021 debutovala prvním dílem série Jež se stala sluncem. Jedná se o poetický román zasazený do alternativní historie staré Číny.

Hlavními hrdiny jsou dva sourozenci, kteří vyrůstají v nuzné čínské vesnici kolem roku 1345, kdy Číně tvrdě vládnou Mongolové. Ču Čchung-paovi byla předpovězena sláva a výjimečnost, zatímco jeho sestře Tam Ču nicota a zapomnění. Když se rodina stane terčem lapků a ze sourozenců se stanou sirotci, ukáže se, že bratr se zářnou budoucností je z dvojice ten, který propadne beznaději a zcela zanevře na život. Naopak jeho sestra, kterou nemělo čekat vůbec nic, vezme osud do svých rukou, vstoupí jako novic do kláštěra a rozhodne se přivlastnit si zahozenou slávu a sudbu svého bratra.

Pokračování série s názvem Jenž utopil svět nás vrací do Číny, jejíž jižní část osvobodil král Ču Jüan-čang, který se nyní poohlíží po císařském trůnu. Na něj si ale dělá zálusk i celá řada dalších, a pokud chce mít Tam Ču vliv na běžící události, musí se spojit s dávným nepřítelem, nadaným, ale vykleštěným a vnitřně nestabilním generálem Ou-jangem.

Děkujeme, že jste s námi doletěli až sem a slibujeme, že se do světa fantasy zase brzo vydáme!

Vždyť jsme cestou minuli celou řadu podžánrů, jako je komická fantasy, temná fantasy, fantasy meče a magie či v dnešní době čím dál populárnější romantasy.

Ale o tom zase někdy přístě.

Pokud byste chtěli tento žánr omrknout blíže a hledáte inspiraci, pak přikládáme odkazy na česká nakladatelství, která se fantasy literaturou zabývají:

Za Literární tlachání,

Kačka

Svým debutovým románem Letnice zaujal jak kritiky, tak čtenáře. Zájem o Miroslava Hlauča přirozeně vzrostl po získání ocenění Kniha roku i Debut roku nejprestižnější tuzemské ceny Magnesie Litery. Kdo je Miroslav Hlaučo? Muž, jenž se věnuje věcem, které ho naplňují a zároveň pomáhají ostatním. Ve vědě i literatuře.

Narodil se v roce 1967 ve slovenské Bobrovici, v Bratislavě vystudoval klinickou farmacii a krátce po sametové revoluci přesídlil do Prahy. Už tehdy měl v hlavě námět na svůj první román, a dokonce i prvních 15 stran knihy. Tehdy ještě ve slovenštině. V českém hlavním městě vystudoval režii na DAMU a filmovou vědu na Filozofické fakultě UK.

Jeho profesní život se ale stočil směrem k vědě, přesněji do oblasti výzkumu léčiv a buněčných biotechnologií. Co si pod tím představit? „Pomáhám s vývojem technologií a logistikou odběru a přepravy buněk. Mí spolupracovníci totiž dokážou naučit některé druhy buněk, zejména bílé krvinky, rozpoznávat nádorové bujení a případně ho likvidovat,“ vysvětloval pro Novinky.cz.

„Nádor vzniká v těle velice často, ale fungující imunitní systém ho odhalí a zlikviduje. Někdy se ovšem stane, že je imunitní systém oslabený a že nezvládne nádor zlikvidovat celý nebo že to nepovažuje za prioritu. Zbydou nějaké buňky, které přežijí. A na ně si tělo pomalinku zvykne a začne je považovat za své – a to je začátek nádorového bujení,“ popisuje Hlaučo.

Subscribe now

„Já mám na starosti realizaci způsobu, jak pacientovi odebrat potřebné bílé krvinky a jak je dostat během několika desítek hodin živé do Prahy do naší laboratoře, kde se „naučí“ znovu bojovat proti nebezpečí,“ dodává Hlaučo, jehož těší, že má zaměstnání, ve kterém může být ostatním prospěšný. „Mám pocit, že někomu pomáhám, že má moje práce smysl. Dodává mi to optimismus,“ říkal pro stejný server.

Psaním se živit nechce

Kromě vědeckého světa se s radostí pohybuje ještě v jednom. Ten, který se vyjevil v únoru loňského roku, kdy mu nakladatelství Paseka vydalo jeho debut Letnice. To ale neznamená, že by to byl jeho první literární počin. Už od gymnaziálních let píše deníky, povídky, fejetony a básně. „Ale nikdy jsem neměl potřebu se psaním živit. Mě to psaní baví a myslím si, že skládání světa ze slov mě bavilo ještě předtím, než jsem uměl psát,“ řekl pro Itvar.cz.

„Psaní mi nedělá problém, není pro mne námahou, ale hrou. Myslím stejně, jako bych psal. Vnímám svět skrze obrazy, ale okamžitě si je verbalizuju tak, aby tvořily celek, aby o něčem vypovídaly, aby mi z nich vycházel tentýž pocit jako z toho viděného,“ dodal pro stejný web.

K tomu, aby dokončil svůj více než 30 let starý námět Letnic, přispěly dvě události – jedna soukromá a jedna společenská. „Potkal jsem někoho, kdo mi připomínal postavu z knihy Julii, a taky mám pocit, že se dnes zas láme čas,“ říkal Hlaučo.

Julie představuje milostnou linku příběhu, druhá poukazuje na jedno z nejsilnějších témat knihy – změny z důvodu pokroku. V městečku Svatý Jiří, které je umístěno do údolí mezi horami, totiž žijí lidé, kteří jsou zvyklí na zázraky. Jenomže přichází změna zhmotněná v postavě úředníka, před kterým je potřeba zázraky utajit. Startuje tím celková cesta zvykání si na pokrok, ve kterém už pro nadpřirozené události není prostor.

Nejdůležitější zázraky máte v sobě

„Tenhle tajemný, nepopsatelný svět jsem záměrně postavil do kontrastu světa budoucího, který ale stejně jednou musí přijít. Je to nevyhnutelné a je to v pořádku,“ říkal Hlaučo v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Důležité je pro něj poselství, že „můžeme být pokorní vůči okolnostem, protože to nakonec stejně dopadne tak, jak má. Ale není to nějaká rezignovanost, jen poznání, že na některé věci jsme krátcí, což neznamená, že se za správné věci nemá smysl prát,“ dodal pro Novinky.cz.

Ale ještě na skok k zázrakům: „Ať se kolem vás děje cokoliv, ať jsou kolem vás jakékoliv nové vymoženosti, tak to nejdůležitější stejně máte v sobě. Stejně vám zázraky, které si děláte sami, nikdo nevezme,“ řekl Hlaučo pro podcast Radia Wave a přidal další myšlenku: „I literatura je zázrak. Pomáhá léčit, pomáhá lidem být lepšími, klidnějšími a zamýšlet se i nad sebou. To považuji za druh terapie.“

S tím se nedá než souhlasit…

Pokud jste román Letnice ještě nečetli, rozhodně to doporučujeme. Je to na české spisovatelské scéně zcela po právu oceňovaný a chválený kus, který pomocí prvků magického realismu rozšiřuje tematické okruhy současné české literatury. A co je na něm nejlepší? Své si v něm najdou jak intelektuálové, tak lidé bažící po příběhu. Jak lidé přemýšliví, tak čtenáři preferující odpočinkovou literaturu. A takových knih není moc.

Za Literární tlachání,

Ondra

Subscribe now

Share

Stalo se vám někdy, že jste se začetli do knížky a najednou zjistili, že se její děj odehrává na místě, které znáte? V tu chvíli sice vezme za své představa ve vaší fantazii, místo ní se ale dostaví pocit blízkosti, jako by čtený příběh byl dobrým přítelem, kterého jste dlouho neviděli. Mně se přesně tohle přihodilo, když jsem se pustila do Dnů v knihkupectví Morisaki od japonského spisovatele Satoši Jagisawiho. Hlavní hrdinku Takako opustí přítel a ona najde nečekané útočiště v knihkupectví svého strýčka Satorua. A ono knihkupectví se nachází v tokijské čtvrti Jimbōchō. Ve stejné čtvrti, ve které jsem se celá okouzlená množstvím atikvariátů procházela před necelým půl rokem! Co mě zpětně mrzí je, že jsem neměla šanci najít stařičkou kavárnu Subóru, kam Takako chodila. Kdybych tu možnost měla, objednala bych si turka, sedla si s knihou k malému stolku u okna a aspoň na chvíli předstírala, že patřím do románového příběhu. A tak si pojďme dneska společně představit dvanáct míst, kde si budete připadat jako skuteční literární hrdinové…

Dublin a Odysseus

Naše putování po stopách literárních postav jsme nemohli začít jinde než v rodišti irského spisovatele Jamese Joyce. Ten o svém díle sám prohlásil, že pokud by Dublin náhodou zmizel z povrchu zemského, mohli bychom ho díky němu postavit od základů znovu. Tahle slova sedí především na jeho románový epos Odysseus, jehož děj se odehrává na různých místech Dublinu v průběhu jediného dne, a to 16. června (jako přípomínka Joycova seznámení s manželkou Norou Barnacleovou).

Pokud si budete chtít zahrát na novináře Leopolda Blooma a irské hlavní město navštívíte v tomto datu, pak vězte, že vás čeká dost nevšední státní svátek Bloomsday. Během něho se po celém městě koná řada kulturních akcí, jako jsou veřejná čtení a dramatizace Odyssea, putování po dublinských barech či rekapitulace Bloomovy cesty v historických kostýmech. Podíváte se na předměstí Sandycove, kde ve věži Martello Tower celý příběh začíná a kde dnes sídlí muzeum Jamese Joyce. Dále pak do ulice Eccles street číslo 7, kde se nachází byt Leopolda a Molly Bloomových, či do krámku na konci Westland Row, kde Leopold Bloom koupil své ženě citrónové mýdlo (mimochodem dodnes ho tam prodávají!).

A kdyby těch literárních odkazů bylo přeci jen málo, tak se skočte podívat do katedrály sv. Patrika. Tam totiž téměř 30 let působil jako děkan další z literárních velikánů a autor Gulliverových cest Jonathan Swift.

Londýnská univerzita a 1984

Orwellův dystopický román 1984 asi není světem, v němž by se kdokoli z nás chtěl probudit. Pokud byste ale chtěli do Oceánie alespoň nakouknout a jít po stopách hlavního hrdiny Winstona Smithe, pak musíte do Londýna, konkrétně k budově Senate House of the University of London. Tuhle budovu měl totiž George Orwell na mysli, když psal o Ministerstvu pravdy (v Newspeaku Pramini). Zda tam mají potrubní poštu, kterou úkolují zaměstnance, či podzemní pece, nevím, ale zcela jistě tu budete mít neodbytný pocit, že vás Velký bratr sleduje.

Baker Street 221B a Sherlock Holmes

Tohle je asi neslavnější adresa v literárním světě! Sir Arthur Conan Doyle ji poprvé představil v knize Studie v šarlatové, což je první díl celé série s tímto slovutným detektivem. V reálném světě vás ale čeká spíš dlouhá fronta. Pokud se vám stání v ní protiví, pak máte dvě možnosti: jít se projít k nedaleké soše Sherlocka Holmese od Johna Doubledaye, nebo navštívit malý krámek s názvem London Beatles Store, který se nachází o několik domů dál a najdete v něm celou řadu sběratelských předmětů odkazujících k této neméně slovutné livepoolské kapele.

Moseley a Hobit

Naopak v literárním světě Johna Ronalda Reuela Tolkiena bychom se asi chtěli probudit všichni. Stát se vám to může v přírodní rezervaci Moseley Bog and Joy's Wood v Birminghamu, která byla v podstatě dětským hřištěm tohoto anglického prozaika, univerzitního profesora a stvořitele Středozemě. Není tedy divu, že právě tady se zrodil předobraz Starého hvozdu ležícího mezi řekou Brandyvínou a Mohylovými vrchy. Ztratit se tu můžete i dnes a kdoví… třeba zrovna vy narazíte na Toma Bombadila.

Whitby a Drákula

Legenda praví, že spisovatel Bram Stoker dorazil do Whitby v severním Yorkshiru na konci července 1890. Tou dobou byl nejen začínajícím spisovatelem, ale i obchodním ředitelem divadla Lyceum, jež patřilo herci Henrymu Irvingovi. A právě ten mu městečko Whitby s malebným přístavem a dramatickými ruinami opatství doporučil jako místo, kde by si mohl odpočinout po vyčerpávajícím divadelním turné. Stoker v rámci odpočinku navštivil místní knihovnu a začetl se tu do knihy zachycující zážitky britského konzula v Bukurešti. Našel v ní zmínky o princi z 15. století, který se jmenoval Vlad Tepes a své nepřátele údajně nabodával na dřevěné kůly. Následně vyslechl historku o ruské lodi Dmitry z Narvy, jež ztroskotala u místních břehů s nákladem stříbrného písku. A ačkoli k vydání jeho nejslavnějšího románu mělo dojít až za šest let, právě tady se zrodil příběh hraběte Drákuly, kterého k anglickým břehům nese loď Demeter z Varny.

Italské Narni a Letopisy Narnie

Vědeli jste, že Narnie je skutečná? Nebo tedy alespoň v době starých Římanů byla. Na území dnešní střední Itálie v oblasti Umbrie dřív leželo opiddum zvané Nequidium, Římané ho dobyli v roce 299 př. n. l. a pojmenovali ho Narnia. Pak uběhla celá staletí, než přišel rok 1918, kdy se mladý spisovatel C. S. Lewis vrátil z bojů první světové války, aby dokončil svá studia na Oxfordu. A právě tehdy si v jedné z knih podtrhl starověký poetický název, který později použil v Letopisech Narnie. V roce 2009 pak tuto doličnou knihu daroval Walter Hooper, Lewisův životopisec a bývalý osobní sekretář, místnímu italskému historikovi.

V dnešní době se město nejmenuje Narnie, ale Narni, a ačkoli tu C. S. Lewis prokazatelně nikdy nebyl, s literární Narnií má společné určité symboly - v obou se nachází velký kamenný stůl. Pamatujete, jak se na něm Aslan obětuje za Edmunda?

A aby těch náhod nebylo málo. Starověká Narnie, ta z dob Římanů, leží pod dnešním moderním městem a její pozůstatky (které můžete navštívit v rámci komentovaných prohlídek podzemí)) objevila náhodou v roce 1979 skupina… dětí.

Kolotoč v Central Parku a Kdo chytá v žitě

Všichni jsme v sobě měli aspoň kousek Holdena Caulfielda, když nám bylo šestnáct. Kdybyste si tu dobu chtěli připomenout, nebo se na chvíli znovu ocitnout na stránkách románu amerického spisovatele J. D. Salingera, pak budete muset do New Yorku, nejlépe do Central Parku. Ze všeho nejdřív se můžete projít kolem místního jezírka a popřemýšlet „kam se asi podějou ty kachny, když celý jezírko zamrzne a je na něm jen led a led“. Pak projdete „tím malým tunýlkem, kde to vždycky smrdí, jako by tam někdo načural“ a uvidíte kolotoč a na něm malou Phoebe a budete děšně šťastní.

Stanley Hotel a Osvícení

V americkém Coloradu se nachází slavný národní park Rocky Mountain a taky jedno z nejděsivějších ubytovacích zařízení (alespoň v literárním světě). Jmenuje se Stanley Hotel, byl postaven v roce 1909 a fungoval pouhé dva roky, než v něm došlo k mohutnému výbuchu plynu. Po nákladné renovaci v něm panoval po desetiletí klid… tedy až do roku 1974, kdy se v něm ubytoval Stephen King se svou ženou Tabithou. O tom, za jakých okonolností vznikl nápad na horor Osvícení, existují dvě verze. Ta první říká, že King nemohl spát, bloumal chodbami hotelu, dal si skleničku v místním baru a při návratu do pokoje číslo 217 si všiml, že v koupelně stojí stará vana na nožičkách. A nebyl by to King, aby ho hned nenapadlo, co by se stalo, kdyby v ní někdo zemřel. Druhá verze pak vypráví o snu, který se spisovateli v hotelu zdál. Jeho syn v něm běžel po chodbě, neustále se ohlížel a křičel strachy, protože ho honila požární hadice. Když se celý vyděšený probudil, zapálil si cigaretu, podíval se na nedaleké hory a přesně věděl, o čem bude psát.

Zřícenina hradu Corfe, ostrov Brownsea a Správná pětka

Pamatujete si na Juliana, Annu, Dicka, Georginu (která si ale nechává říkat George) a jejího psa Tima? Na dobrodružstvích Správné pětky od britské spisovatelky Enid Blytonové vyrostla nejedna generace dětí a my asi nejvíc milovali první díl Správná pětka na ostrově pokladů. Ta knížka má všechno, co si dětský dobrodruh může přát: vrak lodi, truhlu s mapou, která vede k pokladu, ingoty, tajné sklepení, uvěznění a následný dramatický útěk se šťastným koncem. A tohle všechno se odehrává na fiktivním ostrově Kirrin, který patří Georgiině rodině. A zase tak fiktivní není. Jeho předobrazem je totiž krajina kolem zříceniny hradu Corfe na poloostrově Purbeck v anglickém hrabství Dorset.

Pokud by vám tenhle výlet do dětství nestačil, tak si vzpomeňte na další díly, třeba Pětka a tajemství Šeptajícího ostrova. Tenhle ostrov totiž taky existuje, jmenuje se Brownsea Island a je jedinečný nejen literárním dobrodružstvím, ale i tím skutečným. V roce 1907 se tu uskutečnil vůbec první skautský tábor pod vedením Roberta Baden-Powella, který své zkušenosti později sepsal do knihy Scouting for boys.

Grandhotel des Iles Borromées a Sbohem armádo

Hemingwayův román Sbohem armádo o hrůzách první světové války a lásce italského řidiče sanitky a anglické zdravotní sestry je do značné míry autobiografický. Spisovatel byl totiž sám během bojů u řeky Piavy těžce raněn (jako první Američan v Itálii), přesto dokázal na zádech odnést do bezpečí jednoho z italských vojáků. Ze svých zranění se léčil šest měsíců v milánské nemocnici, kde se zamiloval do zdravotní sestry Agnes. Během léčení odjel na deset dní do nedalekého městečka Stresa, které leží na březích jezera Maggiore. Ubytovaný byl v impozantním Grandhotelu des Iles Borromées, kam se později rád vracel a zasadil sem i děj již zmíněného románu. Pokud byste se vydali v Hemingwayových stopách, pak se můžete ubytovat přímo v apartmá, které nese jeho jméno, nebo si dát drink v Hemingway baru.

Díky, že jste s námi procestovali svět a budeme se těšit příště, tentokrát v našich končinách!

Za Literární tlachání,

Kačka

Máme takovou tradici. Každý rok jezdíme lyžovat na Klínovec a pokaždé si jako soundtrack k příjezdu pouštíme písničku On My Head ze Snowborďáků. Jakou to má souvislost s Magnesii Literou, ptáte se? Nebojte, sice oklikou, ale dostaneme se k tomu… Kdo by si tehdy v roce 2004 pomyslel, že to ten klučina v čepici křičící ono pubertální „stříkeeeej!“ dotáhne až na pódium v Rudolfinu, kde bude stát s Českým lvem v ruce? A to nemluvíme o širší nominaci na Oscara. Vlny režiséra Jiřího Mádla nakonec získaly šest sošek a filmoví fanoušci si užili svůj večer… Ale co my, kteří přece jen o něco víc fandíme knihám? Tady přichází na scénu ta slibovaná souvislost. Na svůj literární večer si budeme muset počkat do 24. dubna, ale už teď se můžeme podívat na širší nominace asi nejsledovanější české literární ceny – Magnesie Litery.

V loňském roce jsme si počkali a psali až o užších nominacích, do kterých se v každé kategorii probojují tři díla. Letos jsme se to rozhodli pojmout trochu jinak. Ačkoli si myslíme, že pozornost si zaslouží všechny nominované knihy, tak nás moc baví tipovat a debatovat o tom, kdo se dostane do té zmiňované TOP 3, která bude vyhlášená 18. března (je opravdu jen shoda okolností, že tou dobou budeme s naším soundtrackem zrovna na Klínovci). A tak si zahrajeme na takové literární orákulum a zkusíme uhodnout, jak by to letos mohlo dopadnout… Tedy pokud by odborná porota měla náhodou podobný čtenářský vkus jako Literární tlachání.

A abyste tenhle newsletter nečetli ještě v době, kdy už budou užší nominace známy, tak se budeme věnovat kategoriím, na které jsme zvědaví nejvíc.

Luxor Litera za prózu

Sami jsme z toho trochu překvapení, ale v naší TOP 3 máme dva básníky, kteří se rozhodli napsat prózu.

Prvním z nich je Jonáš Zbořil, který je ve světě knih a kultury jako doma. Pracoval totiž jako rozhlasový redaktor, na radiu Wave vedl s Kateřinou Demelovou literární pořad s příznačným názvem Literatura. A od roku 2020 můžete jeho články vídat na serveru Seznam zprávy, kde působí jako kulturní redaktor. Napsal dvě básnické sbírky – Podolí a Nová divočina. Ty nyní rozšířil o prózu Flora, která vychází pod hlavičkou nakladatelství Paseka.

Jedná se o novelu s dystopickými prvky, která má podobu deníku. Jeho autory jsou Adam a Sára, kteří při noční cestě domů našli jakéhosi podivného tvora. Ten nepřipomíná nic známého, přesto ho partneři pojmenují Flora a rozhodnou se o něj postarat. Odnesou ho do chatky po babičce, která stojí ve Stepi, části města, která bývala zahrádkářskou kolonií, a kde si příroda bere zpátky, co bývalo její. Těšit se můžeme na temnou atmosféru, snové obrazy, téma ekologie i rodičovství. Nás pobavilo a zároveň zaujalo hodnocení na serveru databazeknih.cz, kde je kniha označena jako „kombinace Otesánka a The Last of Us s lehce kafkovskými motivy”.

Druhým je pak liberecký básník, překladatel, germanista a hudebník Pavel Novotný, který už v držení jednu Magnesii Literu má, a to z roku 2021 za básnickou sbírku Zápisky z garsonky. Hodně překládá, například německého básníka a spisovatele Hanse Magnuse Enzensbergera, a spolu s Helenou Skalickou je autorem knihy A to si pak můžeš řikat, co chceš, která zpracovává životní příběh této neobyčejné české výtvarnice.

O Magnesii Literu zabojuje jeho próza vydaná nakladatelstvím Trigon, kterou nazval Babička. Odvážně zvolený název, dalo by se říct, ale ona to není náhoda… Tento „miniromán”, volně navazující na autorovu básnickou tvorbu, totiž přímo vybízí ke konfrontaci s dílem Boženy Němcové. Harmonickým pilířem obou příběhů je postava babičky, co se ale liší, jsou kulisy, charaktery i systém hodnot. Novotného babička je ochranitelkou i tyrankou, je impozantní i groteskní, má celou řadu tajemství. A když ji sledujeme zprvu dětskýma a později dospělýma očima jejího vnuka, ukáže se, že možná není tím stabilním pilířem, jak bychom si mohli myslet.

Dvojici básníku doplní literární teoretička a oceňovaná spisovatelka Daniela Hodrová se svou poslední knihou Co přichází aneb Cesta na Kouzelný vrch. Život této autorky byl s literaturou vždycky úzce spjatý, vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově, v 70. letech pracovala v nakladatelství Odeon, později v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 2011 získala jako druhá žena v historii Státní cenu za literaturu, o rok později Cenu Franze Kafky a v roce 2016 Magnesii Literu v kategorii Kniha roku za svůj román Točité věty. Časopis A2 zařadil dva její romány Vyvolávání a Chvála schoulení do Českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších knih, které vyšly v průběhu třiceti let od sametové revoluce. Dvě knihy tam mají už jen Milan Kundera a Václav Jamek.

Román Co přichází aneb Cesta na Kouzelný vrch je v pořadí devátý z na sebe navazujících románů, ve kterém se autorka vrací ke známým postavám i místům. Zároveň ani odkaz v názvu na Kouzelný vrch Thomase Manna není náhodný, protože se jedná o osobní zpověď odcházející spisovatelky, která rekapituluje zásadní události svého života. Její dvorní nakladatelství Malvern její poslední knihu nechalo vytisknout expresně, aby se vydání dočkala. Daniela Hodrová odešla v srpnu loňského roku.

DILIA Litera za debut roku

Nevíme, jak u vás, ale v našem okolí debut Miroslava Hlauča Letnice vzbudil docela dost pozornosti. Tenhle román s prvky magického realismu nás vezme do roku 1904 do zapadlého a odtrženého městečka Svatý Jiří, kde o zázraky není nouze. Místní obyvatelé ale tuší, že nastává nová doba, v níž přijdou na řadu technické vynálezy a jejich zázraky a kouzla již nebudou potřeba. Na tyto převratné změny je má připravit místní rodák Odysseus, kterého dlouho považovali za mrtvého, ale on mezitím procestoval kus světa. Chybět nebude ani love-story, Odysseus totiž stojí o lásku dočasně němé Julie, kterou ale miluje i jeho bratr Tomáš. My Letnicím rozhodně držíme palce a moc rádi bychom je viděli v užších nominacích.

Ani Ondřej Šanc se toho nebál a pro svůj debut Jako na drátku si zvolil generační ságu, která nás provede dvěma staletími a dvěma světadíly. Začíná v roce 1850, kdy se v kysuckých horách do drátenické rodiny narodí malý Zoltán. A my se spolu s ním vydáváme na cestu, během níž se podíváme nejdřív do Ústí nad Labem, pak do Horních Uher, čeká nás dlouhá cesta Amerikou, abychom zase skončili v prvorepublikovém Československu. Je to zkrátka jedno velké dobrodružství, které brojí proti rasismu a vzdává hold trampingu a toulavému způsobu života.

A ani v této kategorii nám nebude chybět básník, tentokrát Alexandr Pech. Tomu v nakladatelství Dobrý důvod vyšla jeho sbírka s názvem Hansiáda. Na jejích stránkách se přemístíme do severočeských Sudet, kde je ještě před začátkem knihy ubita a do jezevčí nory schována ústřední postava. Během čtení se dostaneme do světa mýtů a legend, kde jednu z hlavních rolí hraje nejen prostředí a krajina, ale i ostrý a přímočarý jazyk.

Litera za překladovou knihu

Když v nominacích na Magnesii Literu vidíme nějakou knihu, o které jsme si povídali v rámci podcastu, máme podobný pocit, jako když na dovolené v zahraničí potkáte někoho známého a zběsile na sebe máváte. V této kategorii se nám to stalo dokonce dvakrát.

Prvním případem jsou Džinové, rodinný román německé spisovatelky s kurdsko-tureckými kořeny Fatmy Aydemir. Kniha začíná ve chvíli, kdy umírá Hüseyin, otec od rodiny, který celý život pracoval v Německu, aby si splnil svůj sen a koupil si byt v Instanbulu. Kniha je rozdělená na kapitoly, které patří jeho nejbližším, a my skrze ně zjišťujeme, jakou bolest si jednotlivé postavy s sebou nesou a co pro ně znamená smrt hlavy rodiny, která nevyhnutelně vede k setkání celého příbuzenstva. Kniha vyšla v nakladatelství Host a přeložila ji skvělá Viktorie Hanišová.

Druhým je pak fantastický román Časokryt bulharského spisovatele Georgi Gospodinova, který za něj získal Mezinárodní Bookerovu cenu. Průvodcem je nám Gaustin, spisovatelovo alter ego a postava objevující se i v jiných jeho dílech, který přišel na to, jak léčit lidi se ztrátou paměti. Vytvořil takzvané kliniky minulosti, v nichž se nemocný mohl uchýlit do doby, na kterou si pamatuje a kde mu bylo dobře. Ale co když tato choroba postihne celou společnost a jednotlivé státy dostanou možnost uchýlit se do určité fáze vlastní historie? Kniha vyšla v nakladatelství Argo a o překlad se postaral David Bernstein.

Těžko říct, jestli je to mým nedávným pobytem v Japonsku, nebo tím, že zkrátka máme rádi tvorbu Petra Borkovce, ale v této kategorii držíme palce i hodně nevšední a vizuálně krásné knize Světlušky v rukávech. Jedná se o sbírku japonských básní pojednávajících o hmyzu, těšit se můžete na 65 pětiverší waka a 155 trojverší haiku. Sbírka vyšla pod hlavičkou nakladatelství DharmaGaia a jednotlivé básně do češtiny převedli Helena Honcoopová a Petr Borkovec.

Litera za fantastiku

Pro ty, co poslouchají náš podcast, nebude asi žádným překvapením, že palce držíme spisovatelce Petře Klabouchové a jejímu nejnovějšímu počinu Ignis fatuus. Tenhle mrazivý výlet na Šumavu ke Křemelné, kde se vaří mlha, ztrácejí se vědecké výpravy a kde můžete narazit na bludičky, dvojdušníky či beztělce, jsme si totiž náramně užili!

Hodně zvědaví jsme i na to, jak dopadne stand-up komik Jan Studnička se svou sbírkou čtrnácti povídek s názvem Horory s TGM. V téhle knize se totiž dozvíme, zda by dobrý voják Švejk zvládl vzdorovat mimozemským bohům, jak si poradí Československá lidová armáda se sestřeleným UFO a zda Karel Čapek dokáže vyřešit sérii záhadných úmrtí. Zní to docela šíleně, že? Mimochodem tahle kniha má nominaci i v kategorii Litera za humoristickou knihu. Z každé z těch 14 povídek navíc sálá láska k české krajině a historii a taky ke strašidelným historkám. Není divu, když autorem je člověk, který stojí za podcastem Hodina dějepichu.

Velkou chválu sklízí i česká fantasy kniha Meč z kostí od Tomáše Luksche, která nás vezme do oblasti mezi řekami Dněpr a Don, mezi Vikingy a Slovany, a to v době, kdy se láme první a druhé tisíciletí. Pro nás je to milé seznámení, protože nebýt širších nominací, tak bychom o knize vůbec nevěděli. Teď už na nás čeká na poličce a splňuje tak motto o tom, že Magnesia Litera oceňuje a propaguje kvalitní literaturu.

Díky za přečtení a dejte vědět, komu držíte palce vy!

Za Literární tlachání,

Kačka

…spravil nám most, bez sekery bez dláta, a přece je pevný dost. Ano, je to mráz, kterého jsme si za poslední dva týdny užili ažaž. Ale nebojte, dneska to nebude o hádankách. Dneska to bude o jednom edičním plánu, o spoustě nových knih a taky o zákonu schválnosti. Na ten se totiž můžete spolehnout, funguje s takovou neochvějnou samozřejmostí, že by si možná zasloužil být fyzikální veličinou a mít vlastní měřitelnou jednotku.

Přesvědčili jsme se o tom při psaní minulého newsletteru o edičních plánech, kde jsme si povzdechli, že nakladatelství Host ten svůj ještě nevydalo. A co myslíte? Samozřejmě vyšel několik hodin poté, co vám náš newsletter přistál v e-mailu. Ale jelikož máme knihy z nakladatelství Host moc rádi, tak nám vůbec nevadí věnovat jim celé dnešní povídání. Pojďme si společně prolítnout, na co se můžeme tohle jaro těšit.

Z českých luhů a hájů

Když byl nápad na náš podcast ještě nezřetelnou hmotou bez kontur a my přemýšleli, jak ho uchopíme, říkali jsme si, že se zcela určitě zaměříme na literární novinky ze zahraničí. Nu a tady opět na scénu vstupuje zákon schválnosti, protože když se podíváte na knihy, o nichž jsme si doteď povídali, tak valná většinu pochází z pera českých autorek a autorů. A na ty následující se obzvlášť těšíme…

Petra Dvořáková: Návrat

Víra a její role v lidském životě je téma, které je Petře Dvořákové očividně blízké. Jak by ne, když sama ve 14 letech vstoupila do kláštera sester těšitelek v Rajhradě. Strávila v něm čtyři roky a tahle zkušenost se otiskla i do její prvotiny Proměněné sny. Jedná se o deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které může víra přinášet, a v roce 2007 za ně získala Magnesii Literu. Určitou deziluzi a krizi víry zažívá i pětatřicetiletý Jaroslav, ústřední postava jejího románu Zahrada, který se po nevydařené církevní kariéře vrací do svého rodného domu, aby našel útěchu v péči o zanedbanou zahradu.

Do třetice se tohle téma objeví i v její chystané novince Návrat. V ní se seznámíme s Janou, která v době přicházející svobody vstupuje do kláštera s hlavou plnou odhodlání a iluzí. Ustojí ale její víra každodenní řeholní život? A co její nenaplněný vztah k Viktorovi a otázky záhadné Karin? Díky téhle knize budeme moct nahlédnout do tajemného života v klášteře, který ale možná není takový, jaký si ho představujeme. My se těšíme na citlivě vykreslené postavy, jejich vnitřní svět a na zasvěcený vhled do života v církvi, který ale nikoho nesoudí. Tak jak to Petra Dvořáková umí.

A víte, co je nejlepší? Že si pro tuhle knihu budete moct dojít do knihkupectví už za dva dny!

Jakuba Katalpa: Úlice

Pod tímto pseudonymem (příjmení mimochodem odkazuje na druh listnatého stromu) se skrývá spisovatelka a výtvarnice Tereza Jandová. Ta na sebe upozornila už svojí prvotinou Je hlína k snědku?, kterou vydala v roce 2006. Byla za ni nominována na Magnesii Literu a předestřela v ní ústřední téma svých knih. A tím jsou vzhledem k jejímu dětství stráveném v Sudetech vztahy mezi Čechy a Němci. Nás uchvátil její asi čtenářsky nejúspěšnější román Zuzanin dech vyprávějící příběh Zuzany Liebeskindové, dcery cukrovarníka s židovskými kořeny.

Na první pohled je sladký a medový i život v Úlicích, ve městě, které na některých mapách úplně chybí a jehož obyvatelé chovají včely. Pak ale ve městě vyroste koncentrační tábor. A spolu s ním se změní život i charaktery tří místních kamarádek Anežky, Běly a Heleny.

Na knihu si můžete brousit zuby v dubnu.

Alena Mornštajnová: Čas vos

Alena Mornštajnová je bezesporu jednou z nejvýraznějších současných českých autorek. My se s ní poprvé setkali u její v pořadí druhé knihy s názvem Hana, která vyšla v roce 2017. Ano, to je ta kniha s nevinně vyhlížejícím zákuskem na přebalu, z něhož nám běhá mráz po zádech ještě teď. A pak už to šlo ráz na ráz a my zhltli její romány Hotýlek, Slepá mapa a Tiché roky jako malinu. Speciální místo v knihovně pak má její Listopád, což je vyprávění z ranku alternativní historie. Alena Mornštajnová v něm zkoumá, jak by to mohlo vypadat, kdyby se události listopadu 1989 odehrály poněkud jinak. Trochu se v něm odklonila od svého typického vypravěčského stylu, ale nebylo to ku škodě!

V Čase vos se potkáme se dvěma hlavními postavami. S Bárou, jejíž život by byl asi šťastnější, kdyby do něj kdosi před lety nezasáhl. A tak se aspoň snaží svou minulost přepsat v paměti ostatních lidí, zabydluje se v novém domě, sází květiny a plánuje pomstu. Druhou postavou je Ptáčník, který žije svobodou, lesem a pozorováním ptáků. Je smířený se svou minulostí i s tím, že ho ostatní považují za podivína. Ale opravdu mu to stačí? Sama Alena Mornštajnová říká, že román je vyprávěním o cestě k obyčejnému lidskému štěstí.

Čas vos nastane na začátku května!

Sudety: Ztracený ráj

Vypsat všechny autory do nadpisu by zkrátka zabralo moc místa! Je jich totiž deset, stejně jako povídek. Když se řekne Sudety, tak náš mozek zcela automaticky doplní události druhé světové války a následný odsun německého obyvatelstva. Tyhle povídky nás ale zavedou do doby před tím vším. Těšit se můžeme na klukovské dobrodružství čtenářů Mladého hlasatele, na groteskní i osudové první lásky, ale i na spalující nenávist.

Jména předních českých autorů, jako jsou už zmíněné Petra Dvořáková či Jakuba Katalpa, ale i Jaroslav Rudiš, Leoš Kyša a naše oblíbená Petra Klabouchová, slibují deset tematicky i stylově odlišných povídek, které svými ilustracemi doplnil Jaromír 99.

Na výlet do Sudet se můžete vydat ke konci dubna.

Beletrie ze světa

Přestože se trochu častěji pohybujeme v domácích literárních vodách, neznamená to, že bychom zanevřeli na zahraniční autory. Zvlášť když se na jaře můžeme těšit na novinky hned dvou nositelek Nobelovy ceny za literaturu!

Annie Ernaux: Hanba / Zamrzlá žena / Mám kolem sebe pořád tmu

Francouzská spisovatelka Annie Ernaux se v literárním světě prosadila již v 70. a 80. letech minulého století svými silně autobiograficky laděnými tituly, Nobelovu cenu za literaturu však získala v roce 2022. Tématy, která rezonují v jejích knihách, jsou především osamělost a deziluze způsobené milostnými zkušenostmi, stereotypy manželského života či bolest způsobená potratem. Není tedy divu, že oceňovaným prvkem její tvorby je propojení literatury se sociologií.

Už podle názvu není těžké poznat, že v tomto případě jako čtenáři nedostaneme jednu, ale rovnou tři prózy. Propojuje je postava autorčiny matky, jež měla dělnický původ a ze všech sil se snažila, aby její dcera mohla vystudovat a stát se středoškolskou profesorkou.

V první próze Hanba autorka vzpomíná na to, jak se otec pokusil zabít její matku. V Zamrzlé ženě si zase klade otázku, proč tak lehce podlehla společenským konvencím a začala se starat o domácnost a rodinu, ačkoli ji matka vedla spíš k životu zasvěcenému kariéře. To vše pak uzavírají deníkové zápisky s názvem Mám kolem sebe pořád tmu, v nichž autorka navštěvuje svoji stárnoucí matku v léčebně pro lidi s Alzheimerem.

Tyhle tři prózy v jednom vyjdou v polovině dubna.

Olga Tokarczuk: Cesta lidí Knihy

Nová kniha vyjde i této oceňované polské spisovatelce a básnířce, která bývá díky svým snovým příběhům často přirovnávána k Marquézovi. Mezi nejčtenější patří její román na pomezí eseje a fikce s názvem Běguni, za nějž získala v roce 2018 Mezinárodní Man Bookerovu cenu. O rok později následovala Nobelova cena za literaturu. Za přečtení pak určitě stojí i její postmoderní morální thriller Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých vydaný v roce 2010. Kdybyste se na jeho přečtení přece jen necítili, pak vězte, že se na příběh můžete nejen podívat (knihu zfilmovala režisérka Agnieszka Holland), ale taky si ho poslechnout (jako třídílný rozhlasový seriál na Českém rozhlasu).

Cesta lidí Knihy je paradoxně autorčiným debutem z roku 1993. Odehrává se ve Francii v roce 1685, kdy Král Slunce označil katolicismus za jediné legální náboženství a zemí táhnou zástupy hugenotů směřujících na sever, kde doufají najít novou vlast. Z oken kočáru je sleduje zvláštní skupina cestovatelů – kurtizána Veronika, alchymista Markýz, bohatý obchodník de Berle a němý kočí Gauche s věrným žlutým psem –, kteří naopak míří do Pyrenejí. A jejich osudy mohou změnit dějiny celého lidstva.

Na tohle poetické putování se budete moct vydat na začátku května.

Ewald Arenz: Dva životy

Přesuneme se do Německa, konkrétně do města Fürth, kde žije a pořádá literární akce spisovatel, dramatik a učitel Ewald Arenz. Bestsellerem se stal jeho román Staré odrůdy o dvou ženách, o rozlehlém hospodářství se starými hrušněmi a včelími úly a o tom, jak snadno lze ztratit kontrolu nad životem. V knihovně na nás ještě čeká autorův další román Velké léto.

V polovině května k němu přibudou i Dva životy odehrávající se roku 1971 na vesnici v jižním Německu. Hlavní hrdinka Roberta má ve své budoucnosti jasno. Přestože je vyučená švadlena a touží navrhovat vlastní šaty, jednoho dne bude muset převzít rodinné hospodářství. Nevnímá to ale jako nepřízeň osudu, život na vesnici miluje, stejně jako Wilhelma, farářova syna. Opakem Roberty je Gertruda, Wilhelmova matka, která prostředí vesnice nesnáší a zůstává tam pouze kvůli synovi. Pak ale dojde k tragické nehodě a obě ženy budou postaveny před závažné rozhodnutí.

A zase ta young adult literatura

Tohle nemůžeme svést na zákon schválnosti. Pravdou je, že od doby, co nás chytilo do spárů Čtvrté křídlo, zkrátka young adult literaturu sledujeme víc než dřív (no dobře, dřív jsme ji nesledovali vůbec). A máme tady jeden tip na další knižní debut.

Margaret McDonaldová: Kluci z Glasgow

Na Kluky z Glasgow jsou zatím nadšené ohlasy, které mluví o tom, že je to dojemný román o lásce a zranitelnosti a něha sama. Jak už název napovídá, hlavními hrdiny jsou dva kluci. Z Glasgow. Osmnáctiletý Finlay právě začal studovat ošetřovatelství, ale jeho startovní pozice není zrovna jednoduchá. V dětství si prošel ústavní péčí a pěstounstvím a nemá se moc o koho opřít. Navíc je těžké soustředit se na školu, když se sotva dokáže uživit.

Sedmnáctiletý Banjo se snaží usadit v nové pěstounské rodině, dodělat školu a udržet si práci. Do toho všeho má vztek a strach, protože tuší, že ho nečeká zrovna zářná budoucnost. A právě Finlay a Banjo byli dřív blízcí kamarádi. Něco se ale stalo a jejich osudy se rozdělily. Společná minulost jim ale brání posunout se dál, a pokud si chtějí udržet své blízké, budou si muset odpustit. Nejen tomu druhému, ale i sami sobě.

To nezní úplně špatně, ne? Navíc kniha už je v prodeji.

Na závěr máme ještě jednu malou pozvánku. Pokud se 2. března večer budete vyskytovat v Brně, pak zajděte do kavárny Kafara. Autorské čtení tam bude mít Klára Elšíková, spisovatelka a autorka knihy Pacanka. A nebude nouze ani o hudbu.

Díky, že jste dneska byli našimi HOSTy a dočetli až sem!

Za Literární tlachání,

Kačka

Leden je jako nepopsaný list papíru. Sedíme nad ním, nervózně okusujeme tužku a ne a ne se odhodlat k napsání těch (možná osudových) prvních tahů. Únor už připomíná napůl rozepsanou povídku, ruka si zvykla na rytmus písmen a proškrtané stránky se kupí na okraji stolu. Pokud všechno půjde hladce, finální korektura proběhne v listopadu a tohle naše pomyslné roční psaní dostane podobu románu, který půjde do tisku v prosinci. Ale dost bylo metafor.

Nám je samozřejmě jasné, že jste letos už v knihkupectví byli, a to minimálně jednou, abyste zužitkovali knižní poukazy, co jste dostali k Vánocům (my takhle běželi pro Onyx Storm a Hladový hrob). Nás ale v dnešním newsletteru budou zajímat knihy, na které se můžeme těšit v následujících měsících. Pojďte s námi proletět první ediční plány letošního roku…

Pokud sázíte rádi na jistotu…

…pak se zaměřte na produkci společnosti Euromedia Group, pod jejíž nakladatelskou značkou Odeon co nevidět vyjde nový román nositelky Nobelovy ceny za literaturu Han Kang. Jmenuje se Neloučím se navždy a autorka její příběh zasadila do období vzniku Korejské republiky. Konkrétně do období vlády prvního prezidenta I Sung-mana, kdy došlo k potlačení povstání na ostrově Čedžu.

Ústřední hrdinkou knihy je mladá spisovatelka Kjongha, která se o krvavých okolnostech povstání dozvídá skrze příběh rodiny své kamarádky Inson, jež měla původně kvůli pobytu v nemocnici jen pohlídat papouška. My tuhle knihy zařadili na seznam našich letošních předsevzetí a tenhle slib hodláme dodržet!

Posuneme se v čase k datu 21. února, ale u značky Odeon ještě zůstaneme. Těšit se totiž můžeme i na prózu francouzské spisovatelky, která se proslavila v roce 2007 svým románem No a já. Od té doby si její knihy získaly, kromě prestižních francouzských cen, i srdce nejednoho čtenáře. Tou autorkou je Delphine de Vigan a po devatenácti letech vychází její kniha Jednoho prosincového večera i v češtině.

Ondra mi obzvlášť kladl na srdce, abych při psaní o edičních plánech nezapomněla, že vyjde nový King! Proto tak činím a hlásím do světa, že 26. března nakladatelství Beta vyrukuje s novou mistrovou knihou Čím temnější, tím lepší. Jedná se o sbírku dvanácti povídek a v anotaci stojí, že mnohé z nich nebyly nikdy publikovány a patří k jeho nejlepším povídkám vůbec. Tak schválně!

Věděli jste, že spisovatel Édouard Louis je ročník 1992 a narodil se v severofrancouzské Pikardii pod jménem Eddy Bellegueule? Mluví se o něm jako o nejoceňovanějším prozaikovi své generace a jeho tvorba stojí na autobiografických základech, což jsme si mohli ověřit v jeho knihách jako Skoncovat s Eddym B., Dějiny násilí či Jak se stát jiným.

Nejinak tomu bude i v jeho novince Monique na útěku, která vychází v nakladatelství Paseka 28. února. Těšit se můžeme na text, jenž balancuje na hranici mezi esejí a prózou a pomyslně navazuje na jeho předchozí dílo Boje a proměny jedné ženy. Louis se v něm zamýšlí nad tématem násilí na ženách, a to v kulisách života své vlastní matky.

Mimochodem věděli jste, že na Dějiny násilí můžete jít i do divadla? Podle literární předlohy vznikla inscenace ve Švandově divadle, kterou režíruje Tomáš Loužný a hlavní role se zhostil Oskar Hes. Hrají to už tři roky a my o tom neměli ani tušení!

Pokud se řadíte mezi milovníky komiksů, zvlášť těch japonských, pak si hlídejte produkci nakladatelství Argo, protože mají v plánu vydat snad nejslavnější brazilskou knihu všech dob. Je to tak, podle jejich edičního plánu by ve druhém čtvrtletí měl vyjít Coelhův Alchymista ve stylu manga.

Za sázku na jistotu považujeme i jednoho z nejpopulárnějších a nejpřekládanějších bulharských autorů Georgi Gospodinova, kterému (také ve druhém čtvrtletí) vyjde nová kniha o odcházejících otcích v odcházejícím světě. Bude se jmenovat Zahradník a smrt a opět to nebude jednoduchý žánr.

Pokud máte rádi současné české autorky…

…pak zapátrejte v nabídce nakladatelství Motto, protože tam chystají minimálně tři knihy, na něž určitě padnou naše další knižní poukázky (tentokrát ty k narozeninám).

Petru Klabouchovou hltáme od té doby, co se nám do rukou dostal její román U severní zdi, v němž oživila padesátá léta a spolu s nimi příběhy politických vězeňkyň z pankrácké věznice. Nemohli jsme si nechat ujít ani její poslední knihu Ignis fatuus odehrávající se na zakázaném území kolem řeky Křemelné, kde se v sedmdesátých letech nacházel vojenský prostor, ve kterém se tak trochu ztratila jedna vědecká výprava.

A tak není divu, že se 27. března chystáme i na její novinku Muž z Brna, v níž se setkáme s celou řadou poněkud bizarních postav v čele s pražským policistou Josefem Ječmínkem, kterého proti jeho vůli převeleli do Brna. Tam na scénu vstupuje věčně hladový major Vítámvás, bývalý fotbalista a současný strážmistr Píč, Lob s mozkovou dysfunkcí, za kterou můžou divoké devadesátky, či Brenda Kakáčová s poněkud nečitelným výrazem ve tváři. A jelikož každá Praha potřebuje svoje Brno a Petra Klabouchová v Brně studovala, máme se určitě na co těšit.

Po úspěšných románech Až uvidíš moře či Ty chladné oči přichází česká spisovatelka a novinářka Scarlett Wilková s příběhem z poválečného a normalizačního Československa s příznačným názvem Vekslačka. Po 13. březnu se budete moct začíst do příběhu hlavní hrdinky Almy. Ta pochází z bohaté doktorské rodiny, která o všechno přijde během měnové reformy, ale Alma se s tím i přes nepřiznivé podmínky a kádrový profil odmítne smířit a prodere se totalitním marasmem zpět na pomyslné výsluní.

Scarlett Wilková se o historické události nezajímá jen v rámci svých knih, ale i v reálném světě. Spolupracuje jako dokumentaristka a editorka se společností Post Bellum, která provozuje databázi Pamět národa.

Pokud máte rádi detektivky, tak by vám určitě nemělo uniknout datum 27. března a spolu s ním novinka Michaely Klevisové Letní slunovrat. Vyšetřovatele Josefa Bergmana nahradila komisařka Tereza Fabiánová a díky příběhu mladého páru Kamily a Filipa, kteří chtějí žít blíž přírodě, se ocitáme v jedné jihočeské vesnici. V ní řádí žhář a po letním slunovratu zde dojde navíc i k vraždě… Během vyšetřování začnou na povrch vyplouvat staré dobré křivdy a zdá se, že odpovědi na některé otázky by se mohly skrývat ve zdech chalupy po Kamiliných příbuzných.

Dva (možná tři) tipy na závěr…

Dřív jsme ediční plány moc nesledovali, ale to se s podcastem změnilo a stala se z toho jedna z našich zamilovaných činností. Dokonce jsme si kvůli tomu v posledních týdnech několikrát volali – hlásili jsme si, kterému nakladatelství ediční plán na jaro zrovna vyšel, co v něm je a jestli už ho vydal i Host (nevydal). A tak nám na závěr dovolte zmínit, co nás během toho pročítání cvrnklo do nosu, i když jsme to možná nečekali.

Jestli mají někde čuch na young adult literaturu, pak je to v nakladatelství Fragment. Ačkoli kniha Dokud rostou citronovníky z té klasické YA přeci jen trochu vybočuje. Autorkou je Zoulfa Katouh, Kanaďanka se syrskými kořeny, která v současnosti bydlí ve Švýcarsku. Vystudovala farmacii, má rada ledovou kávu a jihokorejskou kapelu BTS a inspiraci hledá ve vědě a animovaných příbězích ze studia Ghibli.

Ve svém debutu nám představuje osmnáctiletou studentku farmacie Salamu, která po vypuknutí povstání v Sýrii pomáhá jako dobrovolnice v nemocnici v Homsu a stará se o těhotnou švagrovou Laylu, přesně jak slíbila svému bratrovi. Po vyčerpávajících směnách se jí začne zjevovat imaginární Khawf, muž potřísněný krví, který ji přesvědčuje, aby utekla. Do toho v nemocnici potká Kenana, což všechno zkomplikuje. Je správné odejít a zachránit sebe i švagrovou, nebo zůstat a bojovat za svobodu?

O téhle knize se začíná mluvit čím dál víc a my si pro ni v následujících dnech do knihkupectví určitě skočíme.

Lídia Jorge patří k nejvýznamnějším postavám současné portugalské literatury. Narodila se v roce 1946, napsala víc než 20 románů (v češtině vyšel v loňském roce jeden z nich, a to Nezapomenutelní), několik sbírek povídek či poezie, knihy pro děti, divadelní hry, eseje, fejetony… Za své dílo posbírala řadu literárních cen i vyznamenání. Často se zaobírá zapomenutými příběhy, které se odehrály na pozadí portugalské cesty za svobodou a demokracií, ale v této knize se rozhodla zabrousit do prostředí sociálních služeb.

Vypravěčkou a hlavní postavou je paní Alberti, klientka domova pro seniory, který se nazývá poněkud pompézně Rezidence Ráj. Životní osudy klientů i personálu zrcadlí problémy současného světa a tragikomické každodenní situace v domově pro seniory zase odhalují bezmoc, kterou s sebou stáří a pobyt v takovém zařízení mohou přinést. Přesto je paní Alberti odhodlaná nevzdat se důstojnosti, lásky a radosti. Kniha vyjde pod hlavičkou nakladatelství Argo už 26. února.

Doporučujeme se také podívat na ediční plány poměrně mladého (2020), ale moc sympatického nakladatelství Maraton. My se s ním prvně setkali díky knize Život za život od francouzské spisovatelky Maylis de Kerangal a od té doby na něj nedáme dopustit.

Letos mají v plánu vydat například částečně autobiografický příběh dvanáctiletého německého chlapce, který se po válce s matkou omylem místo na shromaždiště pro sudetské Němce dostal do oblasti, kde se shromažďovali Židé, kteří přežili pobyt v koncentračním táboře a chtěli se odstěhovat do Palestiny. Kniha se jmenuje Říkali mu Gojele a napsal ji česko-německý spisovatel Karl von Wetzky.

Zaujala nás i Step ruské spisovatelky Oksany Vasjakinové, která má vyprávět příběh dvacetileté dívky přijíždějící na Sibiř, aby se po deseti letech setkala se svým otcem, nebo román Zástava dechu od Lucie Koudelkové Jesenské, v němž se odráží velké společenské téma poslední doby, a to jak být dobrou matkou.

Snad jsme vás navnadili na to, co nás v knihkupectvích čeká, a díky, že čtete i nás!

Za Literární tlachání,

Kačka

Je to přesně rok, co jsme si s Kačkou k nahrávání podcastů přibrali další radost – psaní pravidelného newsletteru. Připravili jsme si pro vás ohlédnutí za pěti nejčtenějšími články a přibalili k tomu pět knih z našeho výběru pro podcast Literární tlachání, které naši fanoušci streamovali nejčastěji.

Nejčtenější newslettery

5. místo

Na konci roku 2023 jsme společně se správcem populární facebookové skupiny Literární s(n)obi (10 tisíc fanoušků) hledali nejoblíbenější knihy uplynulého roku. Fanoušci literatury nominovali dohromady 133 románů a deset z nich s nejvyšším počtem bodů jsme zveřejnili v lednu 2024.

4. místo

Kdo se má vyznat ve všech těch nových žánrech pro mladé, rozčilovali jsme se, když k nám mířilo Čtvrté křídlo a my si na něj brousili zuby. Brzy jsme zjistili, že v tom mají guláš skoro všichni, proto jsme rozdíly mezi young adult, new adult nebo třeba romantasy sepsali do jednoho z našich nejúspěšnějších článků loňského roku.

3. místo

Román Ingnis Fatuus od české spisovatelské komety posledních let Petry Klabouchové byl bezesporu jedním z nejvýraznějších okamžiků sezony 2024. Několik měsíců před vydáním jejího mysteriózního hororu jsme autorku, milovnici Šumavy, požádali o odpovědi na některé otázky. Dlouho jsme pak společně rozmýšleli, jestli zvolit přesnější titulek, nebo bulvárnější. Co myslíte, který nakonec zvítězil?

2. místo

Už na konci roku 2023 k nám prosakovaly informace o nevšedním pozdvižení, které vyvolala jakási Rebecca Yarros se svou první knihou ze série Empyreum nazvanou Čtvrté křídlo. V únoru jsme proto vydali článek, ve které jsme o připravované sérii shrnuli veškeré dostupné informace a přidali i pár perliček o autorce.

Tramtadadááá! 1. místo

Že rádi nahlížíme přes plot a chceme vědět, co čtou taky ostatní – nebo alespoň co si kupují – je známá věc. Když Svaz českých knihkupců a nakladatelů zveřejnil seznamy nejprodávanějších knih za uplynulý rok, převzali jsme tuto zprávu a přidali podrobnější informace o knihách. Zajímavé bylo, že první čtyři příčky obsadily knihy od českých spisovatelů. A přestože svůj román vydala Alena Mornštajnová, její Les v domě tehdy nezvítězil.

Nejposlouchanější podcasty

Jak jste si jistě zvykli, nahráváme o každé knize dvě epizody podcastu. Jedna (s obalem) je určená čtenářům, kteří knihu ještě nečetli, a druhá (bez obalu) již počítá se čtenáři, kteří mají knihu přečtenou. Počet streamů těchto dvou položek jsme sečetli a voilà, výsledek byl na světě.

5. místo

Román Džinové je pro nás jedním z nejpříjemnějších překvapení loňského roku. Knihu napsala německá spisovatelka s kurdsko-tureckými kořeny Fatma Aydemirová a líčí osudy kurdsko-turecké rodiny, která se za prací přestěhuje do Německa. Děj vypráví hned pět hlavních postav, z nichž každá řeší jiné problémy a nahlíží na rodinnou situaci jiným úhlem pohledu.

4. místo

Román Pusťte světlo do tmavého večera už ve svém názvu poodkrývá důležitou metaforu, která se táhne jako elektrický rozvod celou knihou. Čtyři hlavní postavy berou světlo jako možnost posvítit si na události svého života a znovu je přehodnotit, jako možnost přijetí změn, které život přináší. Knihu napsal novinář a spisovatel Jan Kholl.

3. místo

Petra Dvořáková dlouhodobě pracuje na textech zabývajících se toxicitou vztahů a důsledky, jež tato toxicita přináší. A v románu Pláňata se k této tematice opět vrací. Hlavní hrdinka Pavlína vyrůstá na venkově ve dvougeneračním domku v ne zrovna harmonické rodině. Dospívá v době, kdy komunismus střídá demokracie a její příběh vypráví o tom, jak těžké je vymanit se z podprůměru, do kterého vás celé dětství stlačují vlastní rodiče.

2. místo

Ignis fatuus neboli neposedný oheň (ještě lépe bludička) je zatím poslední román Petry Klabouchové, který se bude líbit milovníkům záhad, šumavských mlžných slatí a dobrého příběhu. Jsme na přelomu 70. a 80. let a ti zápaďáci zase něco zkouší! Kousek od hranic se objevují záhadná světla, která mají moc ubližovat lidem. Pošleme tam vědeckou výpravu, ta na všechno přijde…

Tramtadadááá! 1. místo

Dneska už víme, že Kontinent, na kterém leží Navarra a Basgiathská vojenská škola, kde se Violet stala místo písařkou jezdkyní na dracích, uchvátil také české čtenáře. Největší boom loňského roku si u nás poslechlo bohatě nejvíc posluchačů. A my se s Kačkou rozhodně nedivíme.

Povídat si o sérii Empyreum budeme i nadále, druhý díl s názvem Železný plamen jsme rozebrali v lednu letošního roku. Venku je zatím díl s obalem, ve čtvrtek 16. ledna vám do uší pošleme i díl bez obalu.

Těšíme se na další společný rok. I v roce 2025 si každý měsíc budete moci opět poslechnout dvě epizody podcastu o vybrané knize a co dva týdny vám přistane v e-mailu náš newsletter. Jestli ho ještě neodebíráte, stačí se nám upsat svou elektronickou adresou.

Za Literární tlachání,

Ondra.

Subscribe now

Share

Taky zažíváte na konci roku takové zvláštní konejšivé bezčasí? Kouzlo Vánoc se pomalu vytrácí jako vůně včera dojedených vanilkových rohlíčků a člověk ani pořádně neví, kolikátého je. Z lenošivé letargie nás většinou vytrhne až zaklepání. Podivíme se, koho to k nám čerti nesou, otevřeme dveře a… za nimi stojí silvestr. V ruce drží zapálenou prskavku a místo pozdravu vybafne: „A novoroční předsevzetí máš?” My, znalí poučky, že pokud chcete rozesmát pánaboha, sdělíte mu své plány do budoucna, si předsevzetí nedáváme. A přesto jsme se letos rozhodli udělat výjimku. Pojďte si s námi udělat plán na další rok. Ať je naplněný knihami a literaturou…

Předsevzetí č. 1: Co bychom si chtěli přečíst

Kdo nás posloucháte, tak víte, že Čtvrté křídlo z pera americké spisovatelky Rebeccy Yarros se zcela neplánovaně stalo naším guilty pleasure. Pamatuju si, jak jsem se ušklíbala, když jsme si tenhle booktokový hit s líbivou zlatou obálkou vybrali do našeho podcastu. Bláhově jsem si myslela, že nás, kteří máme v knihovně Ursulu L. Le Guin a J. R. R. Tolkiena a přelouskali jsme všechny vydané díly Hry o trůny (ano, pane Martine, pořád trochu naivně čekáme na Vichry zimy), nedostane do kolen nějaké dračí romantasy! Jaké bylo moje překvapení, když jsem nás s Ondrou slyšela, jak o knize během nahrávání mluvíme v superlativech. Ještě větší šok mě čekal ve chvíli, kdy jsem zjistila, že stojím v knihkupectví u pokladny a v ruce třímám Železný plamen v angličtině (a já tuze nerada čtu knihy v angličtině!).

Inu, nikdy není pozdě na to zjistit, že nemám svůj knihomolský nos ohrnovat nad knížkou, dokud ji nepřečtu a nezjistím, že je mi v jejím světě zkrátka hezky. Pokud se vám příběh z basgiathské válečné akademie taky dostal pod kůži, stýská se vám po Tairnových ironických poznámkách a jste zvědaví, jak to dopadne s Violet a Xadenem, zapište si datum 25. ledna, kdy v angličtině vychází třetí díl (z plánovaných pěti) s názvem Onyx Storm. V českém jazyce ho, stejně jako předchozí díly, vydá nakladatelství Fragment. Datum vydání českého překladu zatím neznáme, ale tušíme, že nevydržíme čekat.

Čtení v angličtině bychom na novoročním seznamu měli, takže sedmý případ Cormorana Strika a Robin Ellacottové si už vychutnáme v našem rodném jazyce. Nakladatelství Kniha Zlín stanovilo datum vydání Hladového hrobu na 3. února a knihu si už nyní můžete předobjednat za trochu nižší cenu, než za jakou bude později na pultech knihkupectví.

Za pseudonymem Robert Galbraith se skrývá spisovatelka J. K. Rowlingová, která tentokrát své hrdiny zavede do Norfolku, kde budou vyšetřovat případ muže, jehož syn se tu přidal k náboženské sektě. Robin se do sektářského prostředí infiltruje a brzy přijde na to, že tu dochází ke zlověstným událostem a nevysvětlitelným úmrtím…

Rowlingová v minulém díle nazvaném Černočerné srdce použila zajímavý koncept – velkou část knihy o vraždě Edie Ledwellové, spoluautorky animovaného seriálu, tvořily internetové diskuze – a my se těšíme, čím bude kniha výjimečná tentokrát. Navíc se už teď dohadujeme, zda ve vztahu Cormorana a Robin konečně dojde k nějakému posunu, nebo se budou dál tvářit jako Mulder a Scullyová (ačkoli i ti spolu nakonec skončili).

Knih je na našem pomyslném novoročním seznamu hodně. Kterou si ale v následujícím roce musíme přečíst zcela určitě, je novinka jihokorejské spisovatelky a letošní nositelky Nobelovy ceny za literaturu Han Kang. Ponese název Neloučím se navždy a pod hlavičkou Odeonu by měla vyjít 21. února.

Po románech Vegetariánka, Bílá kniha a Kde kvete tráva přichází tato oceňovaná autorka s příběhem o mladém spisovateli Kjonghaovi, jemuž jednoho dne zavolá kamarádka Inson a poprosí ho, zda by se nepostaral o jejího papouška, zatímco bude v nemocnici. Mladík se vydává do jejího rodného domu v horské vesnici na ostrově Čedžu, kde se prostřednictvím vzpomínek a rodinných záznamů, které celý život shromažďovala Insonina matka, seznamuje s tragickými podrobnostmi o Čedžudském povstání a masakrech za vlády prvního prezidenta Korejské republiky I Sung-mana.

Předsevzetí č. 2: Kam bychom chtěli zajít

Festival Svět knihy je pro nás taková každoroční společná tradice. Ondra, který v Holešovicích bydlí a nemá to tudíž daleko, nám koupí kafe, já se na místo srazu před fontánou na Výstavišti přiřítím s minimálně desetiminutovým zpožděním a můžeme vyrazit. Obcházíme stánky našich oblíbených nakladatelství, dohadujeme se, na jakou besedu bezpodmínečně musíme, a jako každý rok si říkáme, že těch knih hlavně nesmíme koupit moc. A jako každý rok to porušíme. Takže se už teď těšíme, jak tenhle scénář v půlce května pěkně zopakujeme.

Čestným hostem festivalu bude v roce 2025 Portugalsko a portugalská literatura. Což poněkud vybízí k tomu dát si ještě jedno neplánované předsevzetí… a to přečíst si knihu některého současného portugalského autora či autorky. Půjdete do toho s námi?

Pokud jste si prohlédli plakát k chystanému ročníku, pak tušíte, že Svět knihy bude slavit kulatiny. Pořadatelé k tomuto jubileu chystají výlet do historie festivalu pomocí retrospektiv či výroční pořady, které se budou věnovat tomu, kam se literární svět posunul za posledních třicet let.

Motto pro nadcházející ročník je „30! Energie mládí – moudrost knih“

Vypůjčili jsme si sice fotku z minulého ročníku, ale na nadcházející Branický knižní malotrh se zcela určitě chystáme! Ptáte se proč? Tenhle komunitní knižní festival odehrávající se na malém branickém náměstí u kavárny Periferie jsme si totiž posledně náramně užili a jsme si jistí, že organizátoři Mira Košťálková a Martin Kavka jeho atmosféru vykouzlí i letos. Navíc máme jeden závazek v podobě slibu, že na dalším ročníku vydržíme až do konce.

Předsevzetí č. 3: Co bychom chtěli zažít

Kdo nikdy nezatoužil stát se literární postavou? Pokud byste takovou možnost měli, do jakého žánru byste se vydali? My do fantasy nebo detektivky. Takže když jsme narazili na stránku www.temnosvet.cz, bylo nám jasné, že jsme našli takový náš malý svatý grál. Objednat si tu můžete hru Na stopě zla v Mračnu (případně verzi pro mladší hráče, která se jmenuje Kam zmizel Adam) a pak už jen čekáte, až vám domů přijde opravdická detektivní složka k případu. V Mračnu totiž došlo k dvojnásobné vraždě a vy musíte vyslechnout svědky, projít pitevní zprávy, zanalyzovat důkazy a na konci ukázat na vraha a objasnit jeho motiv.

Pokud vám nevadí potrápit své šedé buňky mozkové detektivním případem v angličtině, pak pro vás máme tip na podobnou hru s názvem Murder in Prague. Ta po vás sice bude vyžadovat poněkud modernější přístup k vyšetřování (budete potřebovat připojení k internetu), ale odmění se vám možností prozkoumat telefon oběti či mluvit se skutečným svědkem vraždy.

Předsevzetí č. 4: Co bychom chtěli napravit

Vždycky jsme byli zastánci toho, že je lepší nejdřív přečíst knihu a až potom se podívat na film či seriál. U temné komiksové série Sandman z pera Neila Gaimana, která začala pod hlavičkou DC Comics vycházet v roce 2000, jsme to bohužel nestihli. První sérii jsme na Netflixu zhltli, aniž bychom komiks kdy drželi v ruce. A tohle pochybení bychom rádi napravili dřív, než vyjde série druhá.

Čtyři předsevzetí jsou až až pro někoho, kdo si je normálně nedává, co myslíte? Kdybyste ale přece jen byli fanoušci podrobnějšího plánování, pak se připojte ke Čtenářské výzvě, kterou každoročně pořádá web databazeknih.cz. Ten vždy zveřejní 20 témat a vy si vyberete knihu, kterou si chcete přečíst a která do daného okruhu tematicky zapadá. Letos je to docela zábava, můžete si vybrat například knihu, která vyšla v roce, kdy se narodil jeden z vašich rodičů, nebo knihu s fialovou barvou na obálce. Či dílo od autora, jehož četla Rory v serálu Gilmorova děvčata.

Děkujeme, že jste letos četli s námi a ať je pro vás ten následující rok plný (nejen) literárních dobrodružství!

Za Literární tlachání,

Kačka

Pravděpodobnost, že o Vánocích obléknete nové huňaté ponožky, zabalíte se do deky a v dosahu budete mít hrnek s čajem a talířek s vánočkou, je vcelku vysoká. Ale víte, co je ještě pravděpodobnější? Že někde mezi ujídáním cukroví, balením dárků a rodinnými návštěvami zaslechnete: „Šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane.” Pohádky zkrátka k této části roku neodmyslitelně patří a bylo by grinchovské tvářit se, že to tak není. Tak se dneska pojďme společně ponořit do světa spanilých princezen, perníkových chaloupek, draků a blekotavých čertů…

Bylo, nebylo…

Pokud bychom se chtěli dopátrat původu pohádek, museli bychom se vydat daleko proti proudu času, do dob, kdy ještě zdaleka neexistovaly psané záznamy. Pohádky totiž vychází ze starověkých legend a mýtů. Někteří vědci tvrdí, že pocházejí z doby železné či bronzové, jiní zase jejich počátky kladou do doby, kdy naši předci přešli ze společnosti lovců a sběračů k usedlému způsobu života (ti z vás, kdo nejsou ze školy tak dlouho jako my s Ondrou si určitě vzpomenou na pojem neolitická revoluce). Jisté však je, že se tyto příběhy předávaly formou ústní lidové slovesnosti z generace na generaci a původně vůbec nebyly určené dětem, protože obsahovaly sex a násilí v míře více než vrchovaté.

Jak tedy došlo k tomu, že se z těchto často lechtivých a drsných povídaček stal žánr určený dětem? Prsty v tom má jeden z prvních sběratelů pohádek, francouzský spisovatel Charles Perrault, který roku 1697 vydal sbírku Pohádky matky husy. Obsahovala přepracované verze pohádek, které známe dnes jako ty o Červené Karkulce, Šípkové Růžence či Kocourovi v botách, a byla určená k tomu, aby ji chůvy četly svým malým svěřencům.

Zlatou érou tohoto žánru se stalo především 19. století, v němž byly pohádky doménou zejména tuláků a žebráků, kteří si jejich vyprávěním vydělávali na živobytí. A právě tady do děje vstupují ti nejslavnější sběratelé pohádek, němečtí jazykovědci bratři Jacob a Wilhelm Grimmové. U nás pak této sběratelské vášni podlehla Božena Němcová či Karel Jaromír Erben. Ti ale původní folklórní lidové povídačky hojně přepisovali do spisovného jazyka a přizpůsobili je tak, aby odpovídaly dobové morálce. Třeba právě Karel Jaromír Erben si upravil původní pohádku Tři chlupy z čertovy brady a voilà, máme tu Tři zlaté vlasy děda vševěda.

Za sedmero horami a sedmero řekami…

Obliba Tří oříšků pro Popelku s nepřekonatelnou Libuškou Šafránkovou v hlavní roli může být poněkud matoucí. Díky slavné filmové verzi z roku 1973 by se mohlo zdát, že je tento pohádkový příběh ryze český, ale tak to rozhodně není. Popelka je totiž světaznalá cestovatelka a pravděpodobně k nám přišla z Číny, kde ji ale znají jako Yeh-Sien (když si vzpomeneme na čínský zvyk ovazovat dívkám nohy, aby je měly co nejmenší, protože právě malé nohy jsou symbolem krásy, tak to dává docela smysl, že?).

Zastavit se ale teoreticky mohla i ve starověkém Egyptě, kde její příběh nápadně připomíná legendu o řecké otrokyni Rhodopis, která si nakonec za muže vezme samotného faraóna. A věděli jste, že například v gruzínské verzi je Popelka dcerou nejchudšího žebráka v zemi?

Velice rozšířený je také příběh Hloupého Honzy, jen hlavní postava se pokaždé jmenuje trochu jinak. Na Slovensku mají Hlúpého Janka, v Maďarsku Jánose, v Rusku a na Ukrajině Ivánka, v Dánsku Larse a v Německu příběh najdeme pod názvem Hans im Glück.

Pohádkám, jejich původu a způsobu šíření po světě se věnuje zajímavá studie z roku 2016, za kterou stojí portugalská literární historička Sara Graça da Silva a britský antropolog Jamshid Tehrani. Ti ve své práci propojili fylogenetickou analýzu (která se v biologii používá pro zkoumání evolučních vztahů mezi druhy) se stromem indoevropských jazyků, díky čemuž byli schopni sledovat sdílené příběhy až k jejich kořenům. Zní to docela složitě, co?

Pojďme to trochu zjednodušit, zkrátka přišli třeba na to, že příběh o Jackovi a kouzelném fazolovém stonku má svůj prapůvod ve skupině příběhů, které jsou klasifikovány jako příběhy „o chlapci, který ukradl zlobrův poklad“ a je prokazatelné, že byly známy už před 5 tisíci lety. Ještě starší je pak Kráska a zvíře, příběh o tom, že nemáme dát na první dojem a fyzický vzhled. A která pohádka je ta nejstarší? Tuhle pomyslnou soutěž zřejmě vyhrává O čertu a kováři, v různých obměnách se po světě vypráví už 6 tisíc let!

Když tedy Popelka pochází z Číny a Hloupý Honza je vlastně dánský Lars, jsou nějaké pohádky, které by měly kořeny přímo u nás? Taková je údajně jen jedna, a to O dvanácti měsíčkách. Nejstarší zmínku o této pohádce najdeme ve 14. století u mistra Klareta, který ji uvádí jako příklad kazatelského exempla. To byly zábavné a poučné příběhy, které dominikáni a františkáni vyprávěli před samotným kázáním.

A věděli jste, že má každá pohádka (nebo pohádkový syžet) svoje jedinečné číslo? Ona totiž existuje mezinárodní systematizace ATU, která se jmenuje podle trojice vědců – finského badatele Anttiho Aarneho, amerického folkloristy Stitha Thompsona a jeho německého kolegy Hanse-Jörga Uthera – a používají ji folkloristé z celého světa. Například pod čísly 300–749 se skrývají pohádky s kouzelnými či magickými motivy a pod čísly 1000–1199 najdete pohádky, v nichž se vyskytuje hloupý čert či obr.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec…

Dneska jsme se trochu ponořili do historie, tak se pojďme aspoň na závěr vynořit v současnosti. Je jasné, že každý máme svoji oblíbenou pohádku či pohádkovou knížku, na kterou nedáme dopustit a považujeme ji za nejlepší, protože nás k ní poutají emoce a trochu sentimentu. Kdybyste ale přece jen chtěli prozkoumat trochu novější pohádkový svět, tak pro vás máme pár tipů.

Když se v jedné knize potkají spisovatel Petr Stančík a výtvarnice Toy Box, tak výsledek musí být nevšední… Což tahle pohádka O díře z trychtýře z nakladatelství Argo bezesporu je. Hlavní hrdinkou je totiž osamělá díra, která v gastrokosmu jedné kuchyně hledá svoje kamarádky. A tahle díra není jen napsaná na papíře, ale je v knize fyzicky vyvrtaná, takže skrz ní můžete foukat bubliny nebo pít limonádu brčkem. Takovou knihu doma rozhodně potřebujeme!

Prima pomocník může být i aplikace Readmio, která obsahuje velkou zásobárnu pohádek z celého světa, takže si se svými ratolestmi můžete přečíst dominikánskou pohádku o marnotratném králi, který se chtěl dotknout měsíce, nebo indonéskou pohádku, ve které je hlavní hrdinkou opice Kančil. Zábavné na téhle aplikaci je, že funguje na principu rozpoznávání hlasu, takže když pohádku čtete, aplikace vaše vyprávění doplňuje o zvuky, které příběh dokreslují.

Moc děkujeme, že nás čtete, a přejeme vám klidné a pohodové Vánoce plné cukroví a pohádek!

Za Literární tlachání,

Kačka

Koledy, stromek, kapr a dárky. Všichni to známe. Vánoce – říká se – jsou časem pohody a setkávání se s rodinou. Chvílí, kdy si vzpomenete na blízké a obdarujete je něčím, co je potěší. A je to určitě skvělá tradice. Tenhle příspěvek ale zahraje na poněkud sobečtější notu. Zabývá se tím, co byste si pod stromeček měli zabalit sami. Resp. jaké knihy k tomu účelu doporučujeme…

Poetické čtení

Některé knihy by měly s člověkem zacloumat, zahrát na jeho emoce nebo ho donutit přemýšlet. A jiné ne. Některé romány čteme z prosté radosti z četby, kvůli pěkně vystavěným postavám a milému příběhu. Romány, které nám mají dodat jistotu, že přátelství a dobrosrdečnost jsou jedny z nejdůležitějších atributů lidského života.

Pokud takovou knihu potřebujete, máme dva tipy. Jedním je román dánské spisovatelky Annette Bjergfeldt Kočovný biograf pana Saita o svéhlavé dívce Fabiole, mamince Litě (milovnici tanga, která dceru počala na tanečním parketu) a nečekaném štěstí, které objeví na větrném ostrově nedaleko Kanady.

Druhým tipem je už ověřený román Osm hor od italského spisovatele Paola Cognettiho, který vypráví nádherný příběh o ještě nádhernějších italských Alpách a nejnádhernějším přátelství, jaké si dovedete představit.

O překonávání překážek

Prožíváte-li klidnější období a rádi byste si přečetli silný příběh od českého autora, máme pro vás hned tři návrhy. Marek Torčík vydal svůj román Rozložíš paměť už před rokem (a získal za něj ocenění Nejlepší próza v letošním ročníku Magnesia Litera), ale kniha za těch pár měsíců neztratila nic ze své naléhavosti. Pojednává o potížích, které na malém městě zažívá nadprůměrně inteligentní chlapec, jehož přitahují muži. Jedná se o silný autobiografický příběh.

Julie z románu Dvojí život spisovatelky Jany Poncarové žije v době socialistické normalizace v rodině, která jde na ruku režimu. Přes svou velkou lásku – hudbu – se ale dostane k lidem, kteří smýšlejí zcela opačně, vyslechne jejich svědectví a začne vládnoucímu systému vzdorovat. Jenže to znamená vzdorovat vlastní rodině. Julie má před sebou hned několik důležitých rozhodnutí…

Román Marta děti nechce jsme při psaní tohoto newsletteru ještě nestačili přečíst, protože zatím nevyšel. Ale jelikož známe tvorbu Petry Soukupové a velmi se nám zamlouvá zvolené téma, knihu doporučujeme i tak. Hlavní hrdinkou bude opět silná ženská osobnost, která se vypořádává nejen sama se sebou, ale také s očekáváním svého okolí. „Do jaké míry se naše představa o štěstí formuje pod tlakem těch, kteří nás obklopují?“ stojí v lákavé anotaci.

Útěk do fantazie

Jestli ještě pořád váháte, zda propadnout obrovské vlně románové série Empyreum, máme pro vás jasný vzkaz – udělejte to! Drsná Basgiathská válečná akademie, nesmlouvaví draci, unikátní signety a svištící děj vás vtáhnou tak, že nebudete moci přestat. Ale přidáváme varování – mějte na paměti, že se nejedná o klasickou fantasy knihu, ale spíše o young adult romantasy. V knize tak najdete hodně akce, zvratů a sexuálního napětí.

Temnota, strach a děs

Na málokterou knihu se letos čekalo s takovým očekáváním jako na Ignis fatuus české spisovatelky Petry Klabouchové. A román rozhodně nezklamal. Vydejte se společně s vědeckou výpravou do minulosti a do nebezpečných šumavských bažin. Litovat nebudete. Ale při čtení si pro jistotu nechte rozsvíceno – k vypínači je to vždycky dál, než si myslíte.

Mrazení v zádech zažijete také při čtení románu Můj bratr od švédské spisovatelky Karin Smirnoff. Vypráví o hlavní hrdince Janě Kippové, která se vrací do rodné vesnice na severu Švédska za svým bratrem, se kterým prošli drsnou výchovou. Román plný komplikovaných mezilidských vztahů je napsaný v syrové podobě a je naprosto přímý, bez jakéhokoliv slovního balastu. Zvykat si možná budete na absenci interpunkčních znamének, ale nebude vám to trvat příliš dlouho. Kniha Zlín na podzim vydala i pokračování série s názvem Naše matka.

Zajímavé osobnosti

Tomáš Šebek je populární český chirurg, účastník misí Lékařů bez hranic a (řekněme si to bez skrupulí) setsakra pohledný muž, který nedávno vydal svou autobiografickou knihu Moje nejtěžší mise, ve které se ohlíží za svým životem včetně ne zrovna růžového dětství. Anotace: „Tomáš Šebek se vydává na dosud nejnáročnější cestu. Na cestu do dětství stráveného v nefunkční rodině. Na cestu osobních i profesních selhání, partnerských nevěr a lží. Ale také na cestu odhodlání vzepřít se osudu a touhy vzít život do svých rukou.“

Martin Moravec je autorem populárních knižních rozhovorů. V minulosti vydal rozhovory s předním neurochirurgem Vladimírem Benešem, pilotem Davidem Heclem nebo vyšetřovatelem Josefem Marešem. Letos získal Magnesii Literu oblíbenosti u čtenářů s názvem Kosmas cena čtenářů za rozhovor s leteckým záchranářem. Kniha nese název Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem. Před Vánoci vydal knihu novou – Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače. Jsme přesvědčeni, že to opět bude stát za to

Jindřich Šídlo by v souboji pamětí strčil slona do kapsy. Dokazuje to každý týden nejen ve svém satiristickém pořadu Šťastné pondělí, navazujícím podcastu Šťastný podcast nebo v další podcastové sérii Dobrovský a Šídlo („Můžu to doříct?“). V rozhovorové knize Já si to všechno pamatuju s novinářem Michaelem Rozsypalem vzpomíná hlavně na osobní život. Hovoří o dětství, novinářských začátcích nebo o tom, v čem mu satira dává svobodu.

Náročnější zahraniční kousky

Máte-li chuť na náročnější kousek, u kterého se co chvíli zastavíte, abyste si nad problémem podumali nebo dohledali nějakou událost, na kterou text odkazuje, máme pro vás hned tři románové tipy, které otevírají velká témata.

Vykořenění z domácího prostředí, nekomunikace v rodině, rasová diskriminace nebo rozdíl ve vnímání žen ve společnosti mezi generacemi. To jsou některá z témat, která otevírá román Džinové německé spisovatelky s kurdsko-tureckými kořeny Fatmy Aydemirové. Turecká rodina se z finančních důvodů odstěhuje do Německa, kde se její členové sice mají po materiální stránce lépe, ale usedlíci jim stále dávají najevo, že tak úplně vítaní nejsou. Každý člen rodiny se musí vypořádávat s jinými obtížemi a čtenář má možnost na ně nahlížet očima všech hlavních postav.

Představte si společenství nadmíru inteligentních mužů, kteří vedou intelektuální hovory na mnohá témata. Člověk se s radostí zaposlouchá a mnohé se přiučí, s radostí obdivuje logicky vystavěnou argumentaci. A pak přijde šok, když zjistí, jak tito myslící velikáni vnímají ženy. Román Empusion polské spisovatelky ověnčené Nobelovou cenou Olgy Tokarczukové se odehrává v horském prostředí, kde se mužští pacienti léčí z tuberkulózy. Tentokrát jsou však příliš blízko Paní přírodě.

Román Časokryt o paměti a zapomínání napsal bulharský spisovatel Georgi Gospodinov, jehož hlavní hrdina se rozhodne bojovat proti rozmáhající se epidemii demence a Alzheimerovy choroby tzv. klinikou minulosti. V té dostanou zapomínající lidé možnost setrvávat v prostředí, které si ještě dobře pamatují. Z jeho nápadu se stane fenomén. Tak rozšířený, že se evropské státy rozhodnou vrátit se také do minulosti. Jenomže do které? Každá země má svá šťastná a méně šťastná období. Gospodinov získal za román v loňském roce Mezinárodní Bookerovu cenu.

Jak zlepšit vztahy

V bonusové kategorii se zaměříme na to, jak zapracovat na tom nejdůležitějším, co kromě zdraví máme – našich vztazích. Vybrali jsme si dvě oblasti – partnerský a rodičovský vztah.

Zamilovanost trvá podle odborných studií kolem dvou let. Po nich nastává skutečná láska. A ta bývá o něco náročnější. Američan Gary Chapman představuje v knize Pět jazyků lásky svou teorii, ve které popisuje přesvědčení, že každý člověk má jiný „jazyk lásky“. Právě díky němu získává každý jedinec přesvědčení, že ho druhý miluje. Mnoho lidí má však jakýsi mix těchto pěti „jazyků“, takže se jen zřídka stane, že by si partneři vyhovovali bez výraznější komunikace. Vysněným cílem je najít „jazyk“ svého partnera a začít jím „mluvit“, aby se s vámi cítil spokojený. Zní to komplikovaně? Co byste chtěli – jde přece o vztahy.

V podobném duchu je napsaná také kniha Sex začíná v kuchyni od Kevina Lemana. Kniha má podtitul Důvěrný vztah prohlubuje manželskou intimitu a hlavním tématem je – světe, div se – komunikace. Ovšem jak s partnerem komunikovat, abyste mu předali zprávu, kterou mu předat chcete a zároveň, aby to nevyznělo útočně nebo ublíženě? Tenhle bestseller určitě doporučujeme – minimálně za zvědavé pohledy spolucestujících v metru to stojí (osobně ověřeno).

Vrhněme se na výchovu dětí. Jako příručka, kterou si rodiče odvážejí z porodnice společně s potomkem, by měla sloužit kniha Potřebuji tvou lásku od Rosse Campbella. Tápající rodiče (a takoví jsme na začátku všichni) se dozví naprosto praktické rady k tomu, aby vychovali sebevědomé, morálně silně a duchovně založené děti, pro které budou důležité okolní vztahy. A jak už název knihy naznačuje, nejdůležitější je, aby odmalička cítili rodičovskou lásku.

No jo, jenomže co když je dětí víc? V tom případě doporučujeme knihu psycholožek Adele Faberové a Elaine Mazlishové Sourozenci bez rivality. Jedná se o souhrn tipů, jak zařídit, aby vzájemný vztah potomků byl co nejlepší. Dozvíte se, kdy se do sporů vložit, jak to udělat a jak s dětmi o vzájemných konfliktech mluvit.   

Dárek pro druhého

Máte vytipované dárky pro sebe? Výborně, můžeme se pustit do obdarovávání druhých. V tomto ohledu vám mnoho internetových knihkupectví poskytne své rady. My pro vás máme tip jediný.

V loňském roce nás okouzlil román Kniha, kterou posypal hvězdný prach od české spisovatelky Nory Eckhardtové. Ta v letošním roce vydala další román s názvem Druhá strana řeky. Je to podle anotace magický román s detektivní zápletkou s prazvláštní řekou Černou, u které se dějí podivné věci. Eckhardtová se kromě psaní románů baví také výrobou vlastních šperků a ke své poslední knize vytvořila vlastní kolekci.

„Šperky z této kolekce vychází z prvků důležitých pro děj knihy, které jsou zobrazeny i na obálce: Zlatý skarabeus, lahvička s tajemným destilátem, ryba a nakonec vlna, symbolizující řeku,“ stojí na webu s tím, že kolekce obsahuje náhrdelníky, prsteny, náušnice i náramek s ověsky. Získat můžete také podpis autorky společně s věnováním.

Doufáme, že jsme vám dali dost tipů na to, jak SAMI SOBĚ udělat o Vánocích radost. Užijte si svátečního kapra, dejte pozor na zrádné kůstky a radujte se ze všech knih, které pod stromečkem objevíte!

Veselé Vánoce!

Za Literární tlachání,

Ondra

Subscribe now

Že je u nás hromada kvalitních spisovatelek a spisovatelů, není třeba příliš rozebírat. Jména jako Kateřina Tučková, Alena Mornštajnová, Karin Lednická, Petra Soukupová nebo Petra Klabouchová všichni znají pro jejich kvalitní tvorbu. Pokusili jsme se pro vás tentokrát vytipovat pět českých spisovatelek a spisovatelů, kteří se svou kariérou buďto začínají nebo se jim nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužili, a přitom jejich tvorba za pozornost rozhodně stojí.

Když jsme natáčeli epizodu podcastu o novele Dole v údolí od italského spisovatele Paola Cognettiho, zjistili jsme, že je držitelem francouzského literárního ocenění Prix Médicis. K napsání tohoto článku nás přivedl popis laureátů, kterým organizátoři cenu udělují: „Pro autora, který není tak známý, jak by si jeho talent zasloužil.“

Rádi bychom zdůraznili, že se jedná výhradně o subjektivní výběr. Námi vybraní autoři rozhodně nejsou naprosto neznámí, mnozí z nich dokonce posbírali pěkná literární ocenění, ale myslíme si, že jejich jména nejsou širší veřejnosti tak známá, což je škoda.

Lucie Faulerová (* 1989, nakl. Torst)

Rodačka z Pardubic a absolventka Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2014 působí jako redaktorka literárního časopisu Aluze.

„Vytříbený smysl pro jazyk, schopnost navodit atmosféru a výborná rytmika.“ To jsem si napsal po přečtení debutu Faulerové Lapači prachu, jehož hlavní hrdinkou je telefonní operátorka Anna, která cynicky shlíží na okolní svět. Svým sarkasmem snižuje význam okolních událostí, podobně jako musela snižovat význam toho, co se odehrávalo v její rodině.

Také ve druhém románu autorky Smrtolka se hlavní hrdinka Marie snaží vyrovnat s tragickými rodinnými událostmi, které se mohou zdát nepochopitelné. Faulerová se opět prezentuje vynikající rytmikou, která je mimo jiné symbolizovaná jízdou vlakem. Smrtholka byla v roce 2021 nominovaná na Magnesii Literu za prózu.

Autorka si vybírá silné ženské příběhy a hlavními tématy v jejích románech zatím bylo vypořádávání se s minulostí.

Jakub Stanjura (* 1995, nakl. Host)

Rodák z Opavy, který vystudoval anglistiku a bohemistiku na Univerzitě Karlově. Živí se jako copywriter.

Stanjurův loňský debut Srpny taktéž vypráví o působení psychického nátlaku na člověka. Hlavní hrdinka Anna nepochází z mírumilovné rodiny, to ale ani její partner Štěpán, který se uchyluje ke gaslightingu – zvláštní formě manipulace, která v oběti vyvolává pochybnosti o vlastní racionalitě.

Stanjura si pro svůj debut vybral nenápadně se vkrádající omezování druhého člověka a tento postupný proces zvládl na jedničku. Román vyvolal poměrně velký ohlas a na jeho další knihu se těšíme určitě nejenom my.

Nora Eckhardtová (* 1979, nakl. Kniha Zlín)

Narodila se v Praze, kde na VŠE vystudovala statistiku a filozofii. Působila v propagaci pražských artových kin a kromě psaní se zabývá tvorbou šperků.

V loňském roce nás upoutal její román Kniha, kterou posypal hvězdný prach. A to nejen nás, takže v nakladatelství Kniha Zlín museli rychle zařizovat dotisk. Román vypráví o dvou knižních nakladatelích s naprosto odlišným přístupem k práci a o jejich odvážné sázce. Eckhardtová vypráví příběh poutavě a s postavami si sympaticky pohrává. Zaujalo nás, že do knihy autorka sama vstoupila v roli kolemjdoucí postavy, někdy také vyjadřuje názory nad chováním nebo vzhledem hlavních postav.

Pozitivní ohlasy získává i její novinka Druhá strana řeky vyprávějící dva příběhy ve dvou dějových linkách, jejíž ústředním motivem je řeka Černá. U autorky si na webu můžete objednat kolekci šperků, které připravila speciálně při příležitosti vydání svého nejnovějšího románu. Více se o tom rozepíšeme v příštím newsletteru (2. prosince), který se bude zabývat tipy na vánoční dárky.

Eli Beneš (* 1976, nakl. Akropolis)

Pražský rodák vystudoval anglistiku a amerikanistiku a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK, na fakultě sociálních věd pak žurnalistiku a mediální studia s televizní a rozhlasovou specializací. Čtrnáct let moderoval v Radiu 1, vlastnil hudební vydavatelství, skládal hudbu pro Českou televizi a pracoval jako novinář. V současnosti pracuje pro Seznam.cz.

Beneš na sebe upoutal už svou debutovou knihou Nepatrná ztráta osamělosti, za kterou obdržel ocenění Magnesia Litera – debut roku. Hlavním hrdinou je židovský chlapec, který se po konci druhé světové války vrací domů, kde nastává jeho další boj – o nalezení ztracené rodiny, přátel i lásky, ale také boj s traumaty a úzkostmi, které na celé společnosti po roce 1945 ulpěly.

Těšíme se na další jeho knihu a jsme zvědaví, zda Beneš opět zvolí téma z minulosti.

Stanislav Biler (* 1982, nakl. Druhé město)

Vystudoval obor sociologie a mezinárodní vztahy a evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Pracoval jako dramaturg České televize a v Kanceláři veřejného ochránce práv.

Jestliže se žehrá nad tím, že se čeští autoři a autorky ve svých prózách příliš často vracejí do minulosti, Biler je jedním ze spisovatelů, kteří se pustili do aktuálního tématu. Ve své v roce 2022 Magnesií Literou za prózu oceněnou knihou Destrukce představuje nejmenovanou obec, která v přeneseném významu zobrazuje celou planetu. Místní obyvatelé nečinně přihlížejí drancování jejich vesnice a zakrývají si zrak i před následnými ničivými dopady. Podobně jako to dělá lidstvo ve vztahu ke klimatickým změnám.

Sociolog Biler napsal román v roce 2021 a od té doby netrpělivě čekáme na vydání další jeho knihy. Pojďte čekat s námi…

To byl výběr našich pěti autorů, jejichž nové (nebo již vydané) knihy by rozhodně neměly ujít vaší pozornosti. Určitě jsme ale nezahrnuli všechny. Pokud tedy máte vy sami tip na spisovatele či spisovatelku, kteří stojí za pozorné sledování, určitě nám dejte vědět! Rádi si rozšíříme obzory…

Za Literární tlachání,

Ondra

Subscribe now

Jít si koupit novou knihu je pro knihomola jedna z nejmilejších činností. Ale všimli jste si, že to pokaždé probíhá trochu jinak? Někdy vletíte po práci do knihkupecví s jasnou představou, pro kterou knihu si jdete – cestou k pokladně samozřejmě popadnete ještě jeden dva tituly, stejně si je chcete přečíst, tak co už. Jindy, když máte dostatek času, zase bloumáte mezi regály, pečlivě si vybíráte a dvě hodiny mezi všemi těmi knihami utečou jako letošní léto. Pokud vás v blízké době čeká volné odpoledne a vaše knihovna volá po nových přírůstcích, pak by se vám mohly hodit tipy na netradiční knihkupectví. V dnešním newsletteru vás protáhneme těmi, která máme nejradši…

Když jdete do knihkupectví:

…na rande

Pokud (stejně jako my) rádi kupujete knihy z druhé ruky, pak pro vás český startup Knihobot určitě není neznámým pojmem. Funguje u nás a na Slovensku a od roku 2023 pod názvem Bookbot i v Německu a Rakousku. Ale my máme nejradši pobočku v pražských Holešovicích! Stačí popojít pár kroků ze Strossmayerova náměstí a vejít do vnitrobloku. Chvíli to sice vypadá, že míříte na placené parkoviště, ale cesta je dobře označená a vy se za pár vteřin ocitnete… v knižním ráji. No vážně, tohle místo má díky pokojovkám, křesílkům, lampám a samozřejmě knihám atmosféru pokojíčku, kam se můžete schovat před světem tam venku a číst si.

Samozřejmě tu knihy nejen vykupují (mají na to prima systém, který je uživatelsky příjemný a nenáročný, za pár minut máte hotovo), ale i prodávají. Co během návštěvy určitě nesmíte minout je pult s názvem Rande naslepo. Najdete tu knihy zabalené v hnědém papíru, takže… nevíte, jakou knihu si kupujete. Na přední straně je ručně psaná charakteristika, která vám napoví, o jaký žánr se jedná a co od knihy čekat. To aby tohle rande přece jen nedopadlo katastrofálně.

Adresa: Dukelských hrdinů 359/21, Praha 7

…za knihkupcem

Malých kamenných knihkupectví ubývá, přitom mají své nepopiratelné kouzlo a jejich majitelé většinou bývají srdcaři, kterým na knihách skutečně záleží. My nedáme dopustit na knihkupectví Vladimíra Sekuly v Nuslích. Knihkupectví je to skutečně maličké a knihy v něm sahají doslova až ke stropu.

Co je na něm ale výjimečné, je právě jeho majitel pan Sekula. O literatuře umí mluvit lidsky jako málokdo a přečetl snad každičkou knihu, na kterou v jeho obchodě ukážete. Už několikrát nám rozšířil obzory (například o polské či ukrajinské literatuře jsme do té doby neměli zrovna velké ponětí) a doporučil skvělé publikace od autorů, kteří sice nejsou příliš známí, ale minout je by byla vážně škoda. Pokud si chcete koupit knihu, podpořit malého knihkupce a jako bonus strávit příjemnou půlhodinku povídáním o literatuře, pak vyražte na Náměstí Bratří Synků.

Adresa: Čestmírova 303/4, Praha 4

…na kafe

Spojení knihkupectví a kavárny je klasika, která alespoň na nás funguje vždycky. V samém centru, co by kamenem dohodil od Václavského náměstí, se jeden takový oblíbený podnik skrývá. Nachází se v pasáži U Nováků (navazuje na Lucernu) a jmenuje se vskutku literárně… Řehoř Samsa café bar & knihkupectví. Zajít sem můžete i na celou řadu kulturních akcí, jako jsou autorská čtení či filmové večery.

Adresa: Vodičkova, Nováků 30, Praha 1

Pokud zatoužíte po akademičtějším prostředí, tak opravdu nemusíte chodit daleko. Na rohu Vodičkovy ulice a Václavského náměstí ve Wiehlově domě totiž sídlí nakladatelství a knihkupectví Academia, které původně v roce 1953 vzniklo jako nakladatelství Československé akademie věd. Není tedy divu, že zde najdete především odbornou literaturu. A taky populárně naučný časopis Živa, který je nejstarším stále vycházejícím přírodovědeckým časopisem. Ve druhém patře pak mají onu slibovanou kavárnu! Kdybyste přece jen neměli čas a jen ve Vodičkově ulici čekali na tramvaj, tak si to čekání zkraťte aspoň pohledem do jejich výlohy, je to inspirující pohled.

Adresa: Václavské náměstí 34, Praha 1

…na pivo

Trochu netradiční prostor jsme nedávno objevili v Holešovicích uprostřed parku v Tusarově ulici. Jmenuje se Knihkopec, je to knihkupectví, pidiantikvariát, kavárna, hospoda a bar v jednom. V létě se tu dá posedět na prostorné zahrádce, čepují vynikající chříčské pivo a mají tu dokonce i kamenné šachové stolky. Je to trochu underground, ale sympaticky milo!

Adresa: Tusarova 1545/25A, Praha 7

…za uměním

Ulice Krymská ve Vršovicích je vyhlášená nespočtem podniků a jedním z nich je i knihkupectví, malé nakladatelství a galerie Xao. Zaměřují se tu na obrazové knihy, současnou ilustraci a komiks. V nejbližší době sem můžete zajít na výstavu Podivná kočka, která představuje dílo taiwanského ilustrátora a studenta UMPRUM Penga Hsiunga.

Adresa: Krymská 29, Praha 10

Na další knižní zastávku se přesuneme se do Vršovic, konkrétně do ulice Římská, kde můžete najít Book Therapy. Sami o sobě mluví jako o butikovém knihkupectví a jedná se skutečně o designovku. Do posledního detailu je vyladěný nejen samotný prostor, ale především jejich kurátorský výběr. Najdete tu knihy o architektuře, designu, módě, životním stylu nebo osobnostním rozvoji.

Pokud byste potřebovali skutečně důkladnou knižní terapii, pak máte možnost si tento krásný prostor pronajmout a strávit v něm o samotě téměř tři hodiny, během kterých budete upíjet víno a listovat jejich knihami. Za zmínku pak určitě stojí projekt Flowers&Dinosaurs University, který je určený pro rodiče s dětmi. Vyberete si členství podle věku svého dítka a Book Therapy vám každý měsíc vybere a pošle dvě knihy.

Adresa: Římská 35, Praha 2

…v Brně

Knihkupectví Martinus, které je původně ze Slovenska, kde má řadu kamenných prodejen, u nás v Česku ještě nedávno fungovalo především v online světě. To se ale změnilo v listopadu loňského roku, kdy otevřela jejich první pobočka v Brně, konkrétně v obchodním centru Velký Špalíček. A je to moc dobře, protože tahle prodejna má všechno – spoustu knih, milou atmosféru, mnoho zajímavých besed a křtů a taky kavárnu!

V listopadu (5. 11.) tam můžete zamířit na besedu s novináři Michaelem Rozsypalem a Jindřichem Šídlem, kteří budou mluvit o své knize rozhovorů Já si to všechno pamatuju. O pár dní později (11. 11.) tu chirurg Tomáš Šebek představí svou novinku a osobní zpověď Objektivní nález. A 15. 11. můžete spolu s digitální vypravěčkou Michelle Losekoot, terapeutkou a speciální pedagožkou Táňou Brodskou a malířkou Petruccyou pokřtít jejich arteterapeutický Ztracenný zápisník.

Adresa: OC Velký Špalíček, Mečová 2, Brno-střed

My knihkupectví Martinus zbožňujeme už od dob, kdy začali vytvářet Knižní šifru! Martinus na svých stránkách odkrýval kousek po kousku obraz, na němž byly ukryté indicie k 64 knihám, a vašim úkolem bylo na všechny přijít.

Psst… jestli vám tahle knihomolská zábava utekla, tak vám prozradíme, že se dá hrát i zpětně! Odkazy na všechny čtyři Knižní šifry najdete na konci tohoto newsletteru.

Že mají v knihkupectví Martinus hlavu plnou skvělých nápadů dokázali i v následujících letech, kdy Knižní šifru nahradily hry Knižní Odysea, Velká knižní detektivka, Hrdinská pětka, Tajemné knihovny a Knižní putování.

A my se moc těšíme, co vymyslí příští rok, protože nám chybí nejen hádání, ale taky každodenní hovory, které začínají slovy: „Už máš dnešní šifru??“

A teď už dost povídání a pojďte luštit:

https://www.martinus.cz/kniznisifra2015/

http://www.martinus.cz/kniznisifra2016/

https://www.martinus.cz/kniznisifra2017/

https://www.martinus.cz/kniznisifra/

Za Literární tlachání Kačka.

První světlomety namířily na jihokorejskou spisovatelku Han Kang už v roce 2016, kdy získala prestižní Mezinárodní Bookerovu cenu. Opravdový humbuk ale nastal letos poté, co zástupce Švédské akademie vyslovil její jméno coby laureátky Nobelovy ceny za literaturu. V listopadu 54letá autorka se stala vůbec první Jihokorejkou oceněnou touto nejprestižnější literární cenou a první Asiatkou.

„Je to velká pocta, jsem velmi překvapená,“ reagovala Han Kang, když jí zavolal tajemník Švédské akademie Mats Malm. „Oslavím to heřmánkovým čajem se svým synem,“ dodala. Když se jí později natěšení novináři ptali, kdy uspořádá tiskovou konferenci, odmítla to. „Jak by mohla pořádat oslavné tiskové konference, když ve světě každý den umírají lidé ve válkách?“ vysvětloval její otec Han Sung-won, taktéž spisovatel.

A když se podíváme na tvorbu Han Kang, vlastně nás tato reakce nepřekvapí. Vyznačuje se hlubokými psychologickými tématy, zkoumáním lidské identity, násilím, traumaty a vztahem k přírodě. „Otázky, kde se ve společnosti bere útisk, proč se dějí masakry, jak je možné, že v lidské přirozenosti existuje tolik krutého. To rezonuje ve všech jejích dílech. Je možné, že toto hledání povahy brutality a krutosti v lidech mohlo vést k rozhodnutí udělit jí cenu,“ řekla pro Českou televizi autorčina překladatelka do češtiny Petra Ben-Ari.

Han Kang se narodila v Kwangdžu, vystudovala soukromou křesťanskou Univerzitu Jonse v Soulu a původně začínala s poezií. Několik básní jí vyšlo časopisecky, ale první výrazný zlom v její kariéře nastal v roce 1994, když vyhrála literární soutěž pořádanou deníkem Seoul Shinmun. Vítězným dílem byla povídka Červená kotva (některé překlady uvádějí Šarlatová kotva).

Milion prodaných výtisků za 6 dní

Na stránkách Seoul Shinmun se to v posledních dnech články o vítězce jejich soutěže jen hemží. Informoval například o tom, že během šesti dnů Jihokorejci nakoupili přes milion výtisků autorčiných knih. Přispěchal také s připomínkou, že jihokorejská spisovatelka Kim Hyun-ah v roce 2022 v televizním vysílání prohlásila, že do pěti let získá nějaký jihokorejský spisovatel Nobelovu cenu za literaturu. „Osobně bych tipovala Han Kang, nejlépe za román Kde kvete tráva,“ prohlásila.

V roce 2007 vydala nejznámější román Vegetariánka, který se o osm let později dočkal přeložení do anglického jazyka zásluhou Britky Deborah Smith. A přišlo první velké ocení – Mezinárodní Bookerova cena. Už o rok později, v roce 2017, ho česky vydalo nakladatelství Odeon. Kniha vypráví o ženě, která se rozhodne přestat jíst maso, což má hluboký dopad na její rodinu a společenský život.

„V románu Han Kang se vegetariánství stává metaforou hrdinčiny vzpoury proti konvencím jihokorejské společnosti, která je dosud silně patriarchální. (…) Román představuje svébytnou ukázku poetiky Dálného východu, autorčin uměřený styl přirozeně přechází mezi snovými pasážemi a až hororovými scénami,“ napsala v recenzi na webu iLiteratura.cz Martina Šímová.

Migréna jako pomocník

Kniha je rozdělena na tři části (Vegetariánka, Mongolská skvrna a Hořící stromy) a Han Kang první dvě psala rukou, protože psaní na klávesnici jí způsobovalo zdravotní problémy se zápěstími. Mimoto se musí dlouhodobě vypořádávat s pravidelnými migrénami. S těmi ale nebojuje, údajně jí pomáhají udržet v sobě pokoru.

Švédská akademie odůvodnila ocenění takto: „Za intenzivní poetickou prózu, která se vyrovnává s historickými traumaty a odhaluje křehkost lidského života.“ A to nás přivádí k jejímu dalšímu klíčovému románu – Kde kvete tráva.

Román pojednává o skutečné události, která se v roce 1980 (když bylo autorce 10 let) odehrála ve spisovatelčině rodném městě Kwangdžu. Čelní představitelé státu zde pod záminkou potírání komunistické diverze schválili vojenský zásah, aby potlačili lidové nepokoje. Ty však byly ve skutečnosti vyjádřením nesouhlasu s panujícím autoritářským režimem. Ze zásahu se stal masakr.

Dotisk a nový román

Román vyšel v Jižní Koreji v roce 2014 (v angličtině pod názvem Human Acts) a o čtyři roky později ho opět vydalo nakladatelství Odeon (kniha byla o rok později nominována na Magnesii Literu). Pokud byste měli na knihu zálusk, s jejím sháněním se docela zapotíte. Ale Odeon nám potvrdil, že už v příštím roce se (možná už v jeho první polovině) dočkáme dotisku.

Těžko k sehnání je také soubor 65 textů s názvem Bílá kniha (napsáno 2016, v češtině 2019), kterou opět vydal Odeon. Anotace: „Bílá kniha je intimní meditací o barvě. Náladu uvozuje výčet bílých věcí: sůl, sníh, led, měsíc, rýže, vlny, magnólie... Zároveň jde o autobiograficky laděné rozjímání nad smrtí vypravěččiny sestry, která zemřela dvě hodiny po narození.“

Po Vánocích Odeon také slibuje vydání románu Neloučím se navždy, který autorka vydala v roce 2021. Pojednává o následcích protikomunistické čistky na přelomu 40. a 50. let minulého století. Nepřežil ji zhruba každý 10. obyvatel ostrova.

Po bleskové rekapitulaci dějin evropských zemí minulého stolení, které jsme s Kačkou probrali v podcastu o knize Časokryt, se těšíme na další připomenutí věcí minulých. Tentokrát z Korejského poloostrova.

Za Literární tlachání Ondra.