Pravděpodobnost, že o Vánocích obléknete nové huňaté ponožky, zabalíte se do deky a v dosahu budete mít hrnek s čajem a talířek s vánočkou, je vcelku vysoká. Ale víte, co je ještě pravděpodobnější? Že někde mezi ujídáním cukroví, balením dárků a rodinnými návštěvami zaslechnete: „Šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane.” Pohádky zkrátka k této části roku neodmyslitelně patří a bylo by grinchovské tvářit se, že to tak není. Tak se dneska pojďme společně ponořit do světa spanilých princezen, perníkových chaloupek, draků a blekotavých čertů…
Bylo, nebylo…
Pokud bychom se chtěli dopátrat původu pohádek, museli bychom se vydat daleko proti proudu času, do dob, kdy ještě zdaleka neexistovaly psané záznamy. Pohádky totiž vychází ze starověkých legend a mýtů. Někteří vědci tvrdí, že pocházejí z doby železné či bronzové, jiní zase jejich počátky kladou do doby, kdy naši předci přešli ze společnosti lovců a sběračů k usedlému způsobu života (ti z vás, kdo nejsou ze školy tak dlouho jako my s Ondrou si určitě vzpomenou na pojem neolitická revoluce). Jisté však je, že se tyto příběhy předávaly formou ústní lidové slovesnosti z generace na generaci a původně vůbec nebyly určené dětem, protože obsahovaly sex a násilí v míře více než vrchovaté.
Jak tedy došlo k tomu, že se z těchto často lechtivých a drsných povídaček stal žánr určený dětem? Prsty v tom má jeden z prvních sběratelů pohádek, francouzský spisovatel Charles Perrault, který roku 1697 vydal sbírku Pohádky matky husy. Obsahovala přepracované verze pohádek, které známe dnes jako ty o Červené Karkulce, Šípkové Růžence či Kocourovi v botách, a byla určená k tomu, aby ji chůvy četly svým malým svěřencům.
Zlatou érou tohoto žánru se stalo především 19. století, v němž byly pohádky doménou zejména tuláků a žebráků, kteří si jejich vyprávěním vydělávali na živobytí. A právě tady do děje vstupují ti nejslavnější sběratelé pohádek, němečtí jazykovědci bratři Jacob a Wilhelm Grimmové. U nás pak této sběratelské vášni podlehla Božena Němcová či Karel Jaromír Erben. Ti ale původní folklórní lidové povídačky hojně přepisovali do spisovného jazyka a přizpůsobili je tak, aby odpovídaly dobové morálce. Třeba právě Karel Jaromír Erben si upravil původní pohádku Tři chlupy z čertovy brady a voilà, máme tu Tři zlaté vlasy děda vševěda.



Za sedmero horami a sedmero řekami…
Obliba Tří oříšků pro Popelku s nepřekonatelnou Libuškou Šafránkovou v hlavní roli může být poněkud matoucí. Díky slavné filmové verzi z roku 1973 by se mohlo zdát, že je tento pohádkový příběh ryze český, ale tak to rozhodně není. Popelka je totiž světaznalá cestovatelka a pravděpodobně k nám přišla z Číny, kde ji ale znají jako Yeh-Sien (když si vzpomeneme na čínský zvyk ovazovat dívkám nohy, aby je měly co nejmenší, protože právě malé nohy jsou symbolem krásy, tak to dává docela smysl, že?).
Zastavit se ale teoreticky mohla i ve starověkém Egyptě, kde její příběh nápadně připomíná legendu o řecké otrokyni Rhodopis, která si nakonec za muže vezme samotného faraóna. A věděli jste, že například v gruzínské verzi je Popelka dcerou nejchudšího žebráka v zemi?
Velice rozšířený je také příběh Hloupého Honzy, jen hlavní postava se pokaždé jmenuje trochu jinak. Na Slovensku mají Hlúpého Janka, v Maďarsku Jánose, v Rusku a na Ukrajině Ivánka, v Dánsku Larse a v Německu příběh najdeme pod názvem Hans im Glück.
Pohádkám, jejich původu a způsobu šíření po světě se věnuje zajímavá studie z roku 2016, za kterou stojí portugalská literární historička Sara Graça da Silva a britský antropolog Jamshid Tehrani. Ti ve své práci propojili fylogenetickou analýzu (která se v biologii používá pro zkoumání evolučních vztahů mezi druhy) se stromem indoevropských jazyků, díky čemuž byli schopni sledovat sdílené příběhy až k jejich kořenům. Zní to docela složitě, co?
Pojďme to trochu zjednodušit, zkrátka přišli třeba na to, že příběh o Jackovi a kouzelném fazolovém stonku má svůj prapůvod ve skupině příběhů, které jsou klasifikovány jako příběhy „o chlapci, který ukradl zlobrův poklad“ a je prokazatelné, že byly známy už před 5 tisíci lety. Ještě starší je pak Kráska a zvíře, příběh o tom, že nemáme dát na první dojem a fyzický vzhled. A která pohádka je ta nejstarší? Tuhle pomyslnou soutěž zřejmě vyhrává O čertu a kováři, v různých obměnách se po světě vypráví už 6 tisíc let!
Když tedy Popelka pochází z Číny a Hloupý Honza je vlastně dánský Lars, jsou nějaké pohádky, které by měly kořeny přímo u nás? Taková je údajně jen jedna, a to O dvanácti měsíčkách. Nejstarší zmínku o této pohádce najdeme ve 14. století u mistra Klareta, který ji uvádí jako příklad kazatelského exempla. To byly zábavné a poučné příběhy, které dominikáni a františkáni vyprávěli před samotným kázáním.
A věděli jste, že má každá pohádka (nebo pohádkový syžet) svoje jedinečné číslo? Ona totiž existuje mezinárodní systematizace ATU, která se jmenuje podle trojice vědců – finského badatele Anttiho Aarneho, amerického folkloristy Stitha Thompsona a jeho německého kolegy Hanse-Jörga Uthera – a používají ji folkloristé z celého světa. Například pod čísly 300–749 se skrývají pohádky s kouzelnými či magickými motivy a pod čísly 1000–1199 najdete pohádky, v nichž se vyskytuje hloupý čert či obr.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec…
Dneska jsme se trochu ponořili do historie, tak se pojďme aspoň na závěr vynořit v současnosti. Je jasné, že každý máme svoji oblíbenou pohádku či pohádkovou knížku, na kterou nedáme dopustit a považujeme ji za nejlepší, protože nás k ní poutají emoce a trochu sentimentu. Kdybyste ale přece jen chtěli prozkoumat trochu novější pohádkový svět, tak pro vás máme pár tipů.
Když se v jedné knize potkají spisovatel Petr Stančík a výtvarnice Toy Box, tak výsledek musí být nevšední… Což tahle pohádka O díře z trychtýře z nakladatelství Argo bezesporu je. Hlavní hrdinkou je totiž osamělá díra, která v gastrokosmu jedné kuchyně hledá svoje kamarádky. A tahle díra není jen napsaná na papíře, ale je v knize fyzicky vyvrtaná, takže skrz ní můžete foukat bubliny nebo pít limonádu brčkem. Takovou knihu doma rozhodně potřebujeme!
Prima pomocník může být i aplikace Readmio, která obsahuje velkou zásobárnu pohádek z celého světa, takže si se svými ratolestmi můžete přečíst dominikánskou pohádku o marnotratném králi, který se chtěl dotknout měsíce, nebo indonéskou pohádku, ve které je hlavní hrdinkou opice Kančil. Zábavné na téhle aplikaci je, že funguje na principu rozpoznávání hlasu, takže když pohádku čtete, aplikace vaše vyprávění doplňuje o zvuky, které příběh dokreslují.
Moc děkujeme, že nás čtete, a přejeme vám klidné a pohodové Vánoce plné cukroví a pohádek!
Za Literární tlachání,
Kačka