Máte pravdu, správně by mělo být Kafe a cigára, my si ale název Jarmuschova filmu vypůjčili a pro potřeby dnešního článku trochu upravili. Stejně jako jsou pro někoho nerozlučnou dvojicí kafe a cigára, pro nás je to spojení kafe a knih. A tak vás vezmeme… kam jinam než do kavárny. Rádi bychom se totiž podívali na to, KDE se lidem nejlépe tvoří, případně kde čerpají inspiraci. Jak to máte vy? Jste jako Jaroslav Hašek, jenž většinu svých děl napsal po hospodách, nebo spíš jako Alexander Dumas mladší, který ujížděl z Paříže na francouzský venkov, aby mohl psát o samotě? A souvisí to nějak s tím, jestli jsme introverti či extroverti?
Pamatuju si, že snad všechny seminární práce na střední škole jsem napsala v kavárně Jericho, bakalářku pak v kavárně kina Atlas a tyhle řádky píšu na zahrádce své oblíbené kavárny v Michli. Je totiž moc fajn, když vás obsluha zná a ve chvíli, kdy vytáhnete notebook nebo knížku, se u vás jen letmo zastaví se slovy: „Cappuccino a domácí limonádu jako vždycky?“ A vy čtete a píšete, a když už toho máte dost, stačí jen zvednout oči a pozorovat cvrkot kolem, abyste na chvíli unikli ze světa písmen. Ondra naopak vzhledem ke svojí práci vždycky psal v kanceláři nebo v klidu a pohodlí domova. Až poslední dobou začíná přicházet na chuť tvůrčímu procesu v kavárenském prostředí. Možná je to tím, že náš podcast nahráváme ve sklepě pod… kavárnou.
Tak se s námi pojďte projít, dát si kafe a napsat či přečíst pár stránek…
Po stopách slavných spisovatelů
Podniků, které hostily slavné spisovatele, najdeme nespočet. Ptáte se ale, který je ten nejstarší?
Abyste ho mohli navštívit, budete si muset koupit letenku do Benátek, projít se po hlavním náměstí Piazza San Marco a dívat se po vývěsním štítu Caffè Florian. Tuhle kavárnu, která funguje nepřetržitě už víc než 300 let, otevřel první majitel Florian Francesconi pod původním názvem „Alla Venezia Trionfante“ 29. prosince 1720. Byla jedním z mála podniků, do něhož mohly v té době chodit i ženy. Není tedy divu, že jedním z jejích hostů býval i spisovatel, špión a diplomat Giacomo Casanova.
Mezi další velikány, kteří na kavárnu v průběhu let nedali dopustit, patřili například italský dramatik a autor komedie Sluha dvou pánů Carlo Goldoni, německý básník Johann Wolfgang von Goethe, anglický romanopisec Charles Dickens nebo americký spisovatel Ernest Hemingway. A pokud pocítíte při pohledu na fotky níže pocit lehkého déjà vu, pak vězte, že patříte mezi filmové fanoušky a právě se vám vybavila scéna z Talentovaného pana Ripleyho.



Umění, bohatý společenský život a neodmyslitelná sklenka absintu, jehož obliba v 60. letech 19. století způsobila, že se páté hodině odpolední začalo říkat „zelená hodinka“… nemůžeme mířit jinam než do Francie. Konkrétně do Paříže roku 1884, na bulvár Saint-Germain, kde na rohu stojí legendární kavárna Les Deux Magots, kam svého času chodili prokletí básníci v čele s Paulem Verlainem a Arturem Rimbaudem. Kavárna roku 1914 málem zkrachovala, před tímto neblahým osudem ji zachránil Auguste Boulay, jehož rodina tento podnik vlastní dodnes. Díky nim tu mohli čerpat inspiraci André Breton, Jacques Prévert, André Gide, Jean-Paul Sartre nebo… překvapivě znovu Ernest Heminway.
Roku 1933 se zde dokonce zrodila myšlenka na alternativní literární cenu, která by vyvažovala akademickou Prix Goncourt. Je jí Prix des Deux Magots a jejím prvním držitelem byl francouzský spisovatel a básník Raymond Queneau.



Už je možná na čase vrátit se domů, co říkáte? V Čechách dlouhou dobu hrály prim klasické hospody, ale svoje místo na slunci si nakonec vybojovaly i kafírny, jak kavárnám zprvu říkali čeští vlastenci. František Ladislav Čelakovský chodil k Ritzenthalerům v Celetné ulici, Karel Hynek Mácha a Josef Kajetán Tyl zase do kavárny U Suchých. V dnešní ulici Karolíny Světlé zase stávala Slovanská kavárna, kde se scházeli Karel Sladkovský a Josef Václav Frič, a na Václavském náměstí pak kavárna U Arcivévody Štěpána, kde úřadoval František Palacký.
Rostoucí poptávka po kavárenském prostředí dala vzniknout tzv. velkokavárnám, které disponovaly i čítárnou, šachovými stolky nebo kulečníkovými hernami. Nad jednou takovou s názvem U Nádraží bydlel i Karel Havlíček Borovský poté, co se vrátil z Brixenu.
Nesmíme zapomenout ani na zaniklou kavárnu Arco na rohu Hybernské a Dlážděné ulice, jejíž prostory dnes patří pod správu Ministerstva vnitra a nachází se v nich samoobslužná restaurace, která si o původním lesku bohužel může nechat jen zdát. V době její největší slávy tu ale sedávali Franz Kafka, Max Brod či Egon Erwin Kisch. A zásluhy si tento prostor může připsat i za seznámení české novinářky a spisovatelky Mileny Jesenské (ta mimochodem pro Národní listy v roce 1925 napsala fejeton K čemu jsou kavárny?) s jejím budoucím manželem, rakouským literárním kritikem Ernstem Polakem.



Kam můžeme zajít my?
A zase jsme u toho absintu. Víte, kde visí olejomalba Viktora Olivy Piják absintu? Od roku 1997 ji najdete v zadní části kavárny Slavie, která sídlí v novorenesančním paláci Lažanských naproti Národnímu divadlu. Před válkou zde byli pravidelnými hosty básník a dramatik Jaroslav Kvapil, textař a spisovatel Karel Hašler či dvojice Voskovec a Werich. V průběhu německé okupace bylo nábřeží, na němž kavárna leží, pojmenované jako Heydrichovo a pražská legendární kavárna nesla název Kaffee und Konditorei Viktoria. Po válce se její sláva znovu obnovila stejně jako její název a vznikly tu mnohé povídky Šimka a Grossmanna a svůj stůl tu měl i Václav Havel. Mezi její zákazníky patřili Jan Drda, Vítězslav Nezval, Bohumil Hrabal, ale i Pablo Neruda či Gabriel García Marquez.



A víte, že jen pár minut chůze od kavárny Slavie můžete na rohu Národní třídy a Spálené ulice vystoupat nahoru po schodech a ocitnout se v prostoru, kde byla roku 1925 založena česká pobočka mezinárodního PEN klubu, které v té době předsedal Karel Čapek? Ano, mluvíme o kavárně Louvre, kde mají ty nejlepší snídaně a kam během svého pražského pobytu chodil i Albert Einstein.



A na Národní třídě se ještě zdržíme… Roku 1963 tu totiž v secesní budově s číslem popisným 7 vznikla Poetická vinárna Viola (později divadlo), která odstartovala vcelku velkolepě. A to představením Komu patří jazz, během něhož zazněly verše Allena Ginsberga či Lawrence Ferlinghettiho. Pořádaly se tu večery, během nichž se četly verše začínajících básníků, a David Prachař či Luděk Munzar tu za své divadelní účinkování získali cenu Thálie.
„Jediný, kdo se ve Viole neujal, je snob.“
-Radovan Lukavský
Představte si, že znovu držíte v ruce Jirotkova Saturnina a spolu s doktorem Vlachem třídíte lidi podle toho, jak by se zachovali, kdyby před sebou měli mísu pocukrovaných koblih a poloprázdnou kavárnu… Pak se musíte zastavit v Café Imeprial, kde svého času tahle kratochvíle stávala 1934 korun. Dnes už tu svoje vrhačské umění nevyzkoušíte, ale tahle art deco kavárna, která sídlí Na Poříčí, pořád stojí za návštěvu. Aspoň pro tu fantazii.
Stejně jako další literární kavárny, jako je Týnská literární kavárna, Ouky Douky v Holešovicích, kavárna Řehoře Samsy ve Vodičkově ulici či kavárna Jericho nebo Velryba. Naši oblíbenou je pak kavárna s literárním názvem Mezi řádky na Andělu, která zaměstnává lidi s hendikepem. A zapomenout nesmíme ani na milý prostor, kde si můžete půjčit nejen knihy, ale i deskové hry. Nachází se v Dejvicích a jmenuje se Kabinet.




Ale ať nejsme pragocentričtí… V Brně v Kounicově ulici najdete příjemnou literární čajovnu Skleněná louka, na duchovní literaturu je zase zaměřena Literární čajovna Hermanna Ungara, kterou založil básník a překladatel Ludvík Kundera v Boskovicích, a v Českém Krumlově byste neměli minout Pokoutní domácí kavárnu U spisovatelů.
A co když jsme jako Alexander Dumas mladší?
Potřebujete na čtení a psaní klid, ticho a pohodu? Možná to z dnešního článku zřetelně nevyplývá, ale i to je samozřejmě cesta!
Tenhle komfort by vám mohl poskytnout byt Jaroslava Foglara, který se nachází na Žižkově v Křišťanově ulici a který po složitém soudním sporu o dědictví trvajícím skoro 18 let spravuje Skautská nadace Jaroslava Foglara. V současné době sice slouží pro stipendijní pobyty spisovatelů a překladatelů knih pro děti a mládež, ale výjimečně si ho můžete pronajmout na víkend. Poslední taková nabídka se objevila v únoru tohoto roku, takže pokud chcete strávit několik hodin obklopeni Jestřábovými vzpomínkami a zápisky, doporučujeme sledovat jejich stránky.
Nu, a pokud jste si v klidu domova napsali a přečetli, co jste potřebovali, a teď chcete vyrazit na procházku, pak doporučujeme projekt Mapamátky. Ten vytvořila skupina studentů Vysoké školy ekonomické a obsahuje několik tematických tras a jednou z nich je právě trasa literární, která vám zabere zhruba hodinu času. Obsahuje osm zastávek a představí vám například dům Jana Nerudy na Malé Straně, rodný dům Karolíny Světlé na Starém Městě či dvojdům bratří Čapků na Vinohradech.
Snad jste si dnešní kavárenskou procházku užili stejně jako my!
Budeme se těšit zase za týden!