První světlomety namířily na jihokorejskou spisovatelku Han Kang už v roce 2016, kdy získala prestižní Mezinárodní Bookerovu cenu. Opravdový humbuk ale nastal letos poté, co zástupce Švédské akademie vyslovil její jméno coby laureátky Nobelovy ceny za literaturu. V listopadu 54letá autorka se stala vůbec první Jihokorejkou oceněnou touto nejprestižnější literární cenou a první Asiatkou.
„Je to velká pocta, jsem velmi překvapená,“ reagovala Han Kang, když jí zavolal tajemník Švédské akademie Mats Malm. „Oslavím to heřmánkovým čajem se svým synem,“ dodala. Když se jí později natěšení novináři ptali, kdy uspořádá tiskovou konferenci, odmítla to. „Jak by mohla pořádat oslavné tiskové konference, když ve světě každý den umírají lidé ve válkách?“ vysvětloval její otec Han Sung-won, taktéž spisovatel.
A když se podíváme na tvorbu Han Kang, vlastně nás tato reakce nepřekvapí. Vyznačuje se hlubokými psychologickými tématy, zkoumáním lidské identity, násilím, traumaty a vztahem k přírodě. „Otázky, kde se ve společnosti bere útisk, proč se dějí masakry, jak je možné, že v lidské přirozenosti existuje tolik krutého. To rezonuje ve všech jejích dílech. Je možné, že toto hledání povahy brutality a krutosti v lidech mohlo vést k rozhodnutí udělit jí cenu,“ řekla pro Českou televizi autorčina překladatelka do češtiny Petra Ben-Ari.
Han Kang se narodila v Kwangdžu, vystudovala soukromou křesťanskou Univerzitu Jonse v Soulu a původně začínala s poezií. Několik básní jí vyšlo časopisecky, ale první výrazný zlom v její kariéře nastal v roce 1994, když vyhrála literární soutěž pořádanou deníkem Seoul Shinmun. Vítězným dílem byla povídka Červená kotva (některé překlady uvádějí Šarlatová kotva).
Milion prodaných výtisků za 6 dní
Na stránkách Seoul Shinmun se to v posledních dnech články o vítězce jejich soutěže jen hemží. Informoval například o tom, že během šesti dnů Jihokorejci nakoupili přes milion výtisků autorčiných knih. Přispěchal také s připomínkou, že jihokorejská spisovatelka Kim Hyun-ah v roce 2022 v televizním vysílání prohlásila, že do pěti let získá nějaký jihokorejský spisovatel Nobelovu cenu za literaturu. „Osobně bych tipovala Han Kang, nejlépe za román Kde kvete tráva,“ prohlásila.
V roce 2007 vydala nejznámější román Vegetariánka, který se o osm let později dočkal přeložení do anglického jazyka zásluhou Britky Deborah Smith. A přišlo první velké ocení – Mezinárodní Bookerova cena. Už o rok později, v roce 2017, ho česky vydalo nakladatelství Odeon. Kniha vypráví o ženě, která se rozhodne přestat jíst maso, což má hluboký dopad na její rodinu a společenský život.
„V románu Han Kang se vegetariánství stává metaforou hrdinčiny vzpoury proti konvencím jihokorejské společnosti, která je dosud silně patriarchální. (…) Román představuje svébytnou ukázku poetiky Dálného východu, autorčin uměřený styl přirozeně přechází mezi snovými pasážemi a až hororovými scénami,“ napsala v recenzi na webu iLiteratura.cz Martina Šímová.
Migréna jako pomocník
Kniha je rozdělena na tři části (Vegetariánka, Mongolská skvrna a Hořící stromy) a Han Kang první dvě psala rukou, protože psaní na klávesnici jí způsobovalo zdravotní problémy se zápěstími. Mimoto se musí dlouhodobě vypořádávat s pravidelnými migrénami. S těmi ale nebojuje, údajně jí pomáhají udržet v sobě pokoru.
Švédská akademie odůvodnila ocenění takto: „Za intenzivní poetickou prózu, která se vyrovnává s historickými traumaty a odhaluje křehkost lidského života.“ A to nás přivádí k jejímu dalšímu klíčovému románu – Kde kvete tráva.
Román pojednává o skutečné události, která se v roce 1980 (když bylo autorce 10 let) odehrála ve spisovatelčině rodném městě Kwangdžu. Čelní představitelé státu zde pod záminkou potírání komunistické diverze schválili vojenský zásah, aby potlačili lidové nepokoje. Ty však byly ve skutečnosti vyjádřením nesouhlasu s panujícím autoritářským režimem. Ze zásahu se stal masakr.
Dotisk a nový román
Román vyšel v Jižní Koreji v roce 2014 (v angličtině pod názvem Human Acts) a o čtyři roky později ho opět vydalo nakladatelství Odeon (kniha byla o rok později nominována na Magnesii Literu). Pokud byste měli na knihu zálusk, s jejím sháněním se docela zapotíte. Ale Odeon nám potvrdil, že už v příštím roce se (možná už v jeho první polovině) dočkáme dotisku.
Těžko k sehnání je také soubor 65 textů s názvem Bílá kniha (napsáno 2016, v češtině 2019), kterou opět vydal Odeon. Anotace: „Bílá kniha je intimní meditací o barvě. Náladu uvozuje výčet bílých věcí: sůl, sníh, led, měsíc, rýže, vlny, magnólie... Zároveň jde o autobiograficky laděné rozjímání nad smrtí vypravěččiny sestry, která zemřela dvě hodiny po narození.“
Po Vánocích Odeon také slibuje vydání románu Neloučím se navždy, který autorka vydala v roce 2021. Pojednává o následcích protikomunistické čistky na přelomu 40. a 50. let minulého století. Nepřežil ji zhruba každý 10. obyvatel ostrova.
Po bleskové rekapitulaci dějin evropských zemí minulého stolení, které jsme s Kačkou probrali v podcastu o knize Časokryt, se těšíme na další připomenutí věcí minulých. Tentokrát z Korejského poloostrova.
Za Literární tlachání Ondra.
Díky za tento článek.