Magický realismus. Kteří autoři a v jakých románech ho používají?
Prolínání dvou světů. Toho skutečného, neozdobeného, možná trochu suchého – zkrátka reálného. A pak toho druhého – snového, divokého, nevysvětlitelného nebo mytologického – zkrátka magického. To je ve zkratce magický realismus v literatuře.
Skvělý román Letnice od Miroslava Hlauča, který si vydobyl nejvyšší ocenění v Magnesii Liteře za rok 2024, rozrazil poněkud zrezivělé dveře českého magického realismu. Ne že by snad současná česká literatura byla nezáživná, to rozhodně ne. Ale Letnice se nejenom svým tématem, ale také zpracováním poměrně odlišují od vztahových či historických témat, kterými současná česká literatura překypuje.
Úspěchu téhle prvotiny rozhodně přispívají také „prvky magického realismu“. A protože se dá očekávat, že se spokojení čtenáři Letnic budou chtít poohlédnout po ještě nějakém románu „s prvky magického realismu“ (a že jich podle našeho soudu je docela dost), rozhodli jsme se na některé autory, kteří magický realismus používali (a jejich díla) mrknout trochu podrobněji.
Trocha teorie na začátek (ale nebojte, není jí moc): literární směr, který vznikl zhruba v 50. letech minulého století, příznačný je hlavně pro latinskoamerickou prózu, ale objevoval se (a pořád objevuje) všude ve světě. Klíčové je prostupování dvou světů – reálného a mytického. Mnohdy se v textu prolínají dvě a více časových rovin.
Při troše snahy bychom našli magický realismus v takřka každém románu, protože ve kterém se neobjeví třeba vyprávění prapodivného snu nebo třeba blouznění studenta toužícího po své spolužačce?
Náš seznam ale zahrnuje autory, kteří jsou s magickým realismem spjati nejvýrazněji. A jak uvidíte, nejde o neznámá jména…
Gabriel García Márquez
Kolumbijec, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1982, je zřejmě nejvýraznější postavou magického realismu. Ve svých románech a novelách se zabýval společenskými problémy – láskou, stárnutím, ale také prolínáním mytického nebo vesmírného s každodenním životem.
Z Márquezových románů rozhodně doporučujeme jeho zřejmě nejznámější kus Sto roků samoty, rodinnou ságu šesti generací o tom, že nic není konečné. Tedy dokud se nenarodí dítě s prasečím ocáskem.
Michail Bulgakov
Jestli se v nějakém textu klade nárok na čtenáře, aby se zcela otočil zády k realitě, a přitom ji měl stále v mysli kvůli odkazům na reálné události, je to rozhodně veledílo Mistr a Markétka. Kroky satana potulujícího se po Moskvě, podrobné vyprávění o strachu Ježíše před ukřižováním nebo svědectví Piláta, správce Říma, který nesnáší Jeruzalém. Aspoň tak to napsal spisovatel Mistr. Opravdu tím svou milou Markétku zklamal? A co všechno je Markétka schopná udělat, aby se s Mistrem mohla znovu setkat?
Bulgakov začal Mistra a Markétku psát v roce 1928 a o dva roky později celou první verzi spálil. Do práce se pustil znovu v roce 1931 a román dokončil v roce svého skonu v roce 1940. Poslední úpravy textu měl svojí ženě diktovat jen několik dní před svou smrtí. První necenzurované vydání vyšlo v Německu až v roce 1967, v Rusku, Bulgakově vlasti, dokonce až v roce 1973. No, na dobré věci si člověk musí počkat.
Salman Rushdie
Britsko-indický spisovatel žijící ve Spojených státech se proslavil románem Děti půlnoci, za kterou získal Bookerovu cenu. Hlavní hrdina Salím Sináí se narodil přesně ve chvíli, kdy Indie získala nezávislost a získal magické schopnosti – mimo jiné telepatii. Román vypráví osud tří generací indické rodiny v průběhu 60. let moderních indických dějin.
Na Rushdieho byla od muslimských fundamentalistů vydána v roce 1989 kvůli románu Satanské verše tzv. fatva – kdokoliv ho mohl podle tamních pravidel zabít. O to se také v roce 2022 pokusil Američan libanonského původu, který Rushdieho pobodal deseti ranami do krku, žaludku, oka a hrudi. Rushdie od té doby nevidí na jedno oko.
Haruki Murakami
Celosvětově nejčtenější japonský spisovatel současnosti a možná i historicky, který stále doufá, že se dočká Nobelovy ceny (stejně jako Rushdie). Magický realismus se objevuje v mnoha jeho dílech.
Kafka na pobřeží vypráví o patnáctiletém chlapci, který se vydává na dlouhou cestu za novým životem, a podivném starci, který umí mluvit s kočkami. Román IQ84 se odehrává v paralelní realitě a fiktivním světě, ve kterém se proti své vůli potkají někdejší spolužáci Aomame a Tengo.
Coelho, Grass a Češi
Mezi autory používající magický realismus se řadí také brazilský bestsellerista Paulo Coelho, který se proslavil románem Alchymista vyprávějícím příběh o cestě mladého pastýře Santiaga za svým snem.
Prvky magického realismu objevíme také ve tvorbě nobelisty z roku 1999 Güntera Grasse, a to hlavně v jeho klíčovém románu Plechový bubínek. Hlavní hrdinou je Oskar Matzerath, který se svým okolím komunikuje pomocí svého bubínku, a když se mu ho někdo snaží sebrat, dokáže svým křikem rozbíjet sklo.
V české literatuře není magický realismus tak častý. Používali ho například Michal Ajvaz v románu Druhé město nebo spisovatelka Daniela Hodrová v románech Trýznivé město, Podobojí či Perunův den.
Podle posledních zpráv má Miroslav Hlaučo rozepsaný další román a my tak trochu doufáme, že se v něm prvky magického realismu znovu objeví. I když je pravda, že ani v Letnicích to nebyl přímý záměr. Prý se mu do románu magický realismus dostal jaksi nevyhnutelně, společně se zázraky.
Za Literární tlachání,
Ondra