Může román fungovat jako stroj času?
Přiznejme si to, sousloví „stroj času” v nás probouzí podobné emoce jako třeba „kámen mudrců” nebo „svatý grál”. Jsou to tajemné artefakty a zároveň symboly něčeho, po čem my lidé toužíme a bažíme celá staletí. Percival a Lancelot, Indiana Jones, Nicolas Flamel nebo doktor Emmett Brown by mohli vyprávět. Ale co když máme takový malý stroj času doma? Respektive v knihovně? My si totiž myslíme, že správná kniha může svého čtenáře za pomoci pár řádků přenést do jakékoli historické etapy.
Vždyť jako malí jsme takhle díky Eduardu Štorchovi spolu s Kopčemem prozkoumali dobu kamennou, s knihami Christiana Jacqua a Wilbura Smithe jsme cestovali starověkým Egyptem a Alexandr Dumas starší nás naučil, že existoval nějaký Ludvík XIII. a kardinál Richelieu. A ačkoli dneska už víme, že tyhle romány nemusí být vždycky historicky přesné, jsme přesvědčeni, že jejich čtení v nás probudilo lásku k dějepisu.
Není tedy divu, že když jsme před pár dny kousek od Strossmayerova náměstí konečně na vlastní oči viděli nový mural od výtvarnice Toy_Box, který vytvořila na počest doktorky Milady Horákové, myšlenky nám zaletěly do historie…
Tak si s námi pojďte představit knihy, díky kterým můžeme cestovat v čase:
Vzhůru do starověkého Říma
Prozaička a překladatelka Jarmila Loukotková je pro řadu čtenářů skoro synonymem pro historický román. Ve své první knize Není římského lidu (poprvé vydané roku 1949) nás přenesla v čase do 1. století n. l., do dob vlády císaře Nerona, nechvalně proslulého tím, že nechal zavraždit vlastní matku Agrippinu. Zhýralý a nebezpečný císař ale není hlavní postavou, tou je Petronius, patricij a arbiter elegantiae (který je stěžejní postavou i Sienkiewiczova románu Quo vadis).
Román je natolik čtivý, že jsem jako náctiletá ihned sáhla po dalším autorčině díle, a to po románu Navzdory básník zpívá, díky němuž jsem si zamilovala básníka Francoise Villona. Jarmila Loukotková zřejmě taky, protože přeložila řadu jeho básní do češtiny.
To britský spisovatel Robert Graves vzal své čtenáře ještě o kousek dál do dob Neronova adoptivního otce Claudia. V románu Já, Claudius sledujeme Claudiovýma očima vládu Augusta a Lívie (Claudiovy babičky), Tiberia a Caliguly. Na pozadí skutečných historických událostí je rozehraný fiktivní příběh o životě a intrikách na císařském dvoře. Kniha končí ve chvíli, kdy je Claudiův synovec Caligula zavražděn a Claudius je, i přes svůj odpor, provolán císařem. Jeho vlastní vládě se pak věnuje druhý díl s názvem Claudius Bůh a jeho žena Messalina.
Atentát na Heydricha
Atentát na zastupujícího říšského protektora, jeho následky, zrada Karla Čurdy a závěrečný boj sedmi statečných parašutistů o kostel a kryptu v Resslově ulici. Je to jeden z největších příběhu v novodobé české historii plný lidské odvahy a lásky k vlasti. Nejen oněch sedmi - Josefa Gabčíka, Jana Kubiše, Adolfa Opálky, Josefa Valčíka, Josefa Bublíka, Jana Hrubého a Jaroslava Švarce - ale celé řady neobyčejných lidí, kteří parašutistům pomáhali a byli si vědomi, co všechno riskují.
Chcete-li se vrátit do května a června roku 1942, pak doporučujeme prvotinu francouzského spisovatele Laurenta Bineta s názvem HHhH (zkratka pro Himmlers Hirn heißt Heydrich - Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich). Tento román bývá totiž často důvodem, proč do Národního památníku hrdinů heydrichiády během své návštěvy Prahy zavítá tolik cizinců. Kniha navíc získala v roce 2010 prestižní Goncourtovu cenu pro nejlepší debut.
Dalším románem, který podrobně mapuje události kolem operace Anthropoid, je počin českého spisovatele Jiřího Šulce a nese název Dva proti říši. Jiří Šulc je vystudovaný právník, který po studiích pracoval patnáct let u české tajné služby a napsal další romány s tematikou druhé světové války - Operace Bruneval o úspěšné operaci britských výsadkářů v roce 1942 ve Francii či Operace Stonewall o snaze britských sil udržet námořní blokádu Třetí říše v Atlantiku během Vánoc 1943. Za román Dva proti říši získal v roce 2007 Literární cenu Knižního klubu a kniha si na serveru databazeknih.cz drží oblibu úctyhodných 96 % při 1654 hodnoceních.
Pokud byste si chtěli přečíst něco intimnějšího, pak je tu útlá knížka Deníky z krypty: Poslední dny sedmi parašutistů za heydrichiády. Jedná se o deníky, které nikdy nemohly být napsané, ale jsou inspirované historickými fakty, vzpomínkami pamětníků a dopisy či deníky padlých účastníků odboje. Mapují posledních 21 dnů, kdy se parašutisté skrývali v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Deníky napsala Jana Raila Hlavsová, která je také autorkou divadelního projektu Nevzdáme se nikdy a na sociálních sítích začala psát fiktivní deník parašutistů z krypty.
Rádi bychom vás také upozornili na fantastické představení 294 statečných, které hrají v Divadle pod Palmovkou. Režie se neujal nikdo jiný než Tomáš Dianiška a nám se dlouho nestalo, abychom z divadla odcházeli takhle nadšení (a nebudeme lhát - i uplakaní…).
Z pera historiků
Nám se časem nejlépe cestuje za pomoci románů, ale v tomto případě by byla velká škoda nezmínit i naučnou literaturu. Jestli se někdo intenzivně zabývá obdobím Protektorátu a okolnostmi operace Anthropoid, pak jsou to historici Jiří Padevět a Eduard Stehlík.
První jmenovaný vydal v roce 2017 knihu Dotek Anthropoidu, což je neobvykle koncipovaná kniha, která je poskládaná ze zpráv z dobového tisku, policejních vyhlášek, výslechových protokolů gestapa a bohatého obrazového materiálu.
Druhému jmenovanému pak ve stejném roce vyšla kniha Jan Kubiš Nezastaví mne ani to nejhorší... Kniha má 300 stran a obsahuje stovky dobových fotografií a dokumentů, z nichž některé byly publikovány poprvé. Před očima nám tak vyvstává životní osud rotmistra československé armády Jana Kubiše, který sprovodil ze světa třetího nejdůležitějšího muže nacistického Německa.
Na tomto místě bychom taky rádi podpořili snahu historiků, aby se konečně přestalo používat označení „spáchat atentát”. Ono to slovo spáchat totiž evokuje nějaký zločin, ale jak uvedl ve svém londýnském proslovu tehdejší exilový ministr Jaroslav Stránský: „Nebyl spáchán zločin, byl vykonán soud a trest, soud dobře uvážený a trest dobře připravený.“ Jistě si taky vzpomenete na zfilmovanou povídku Jana Drdy Vyšší princip, v níž zazní ona slavná věta, že „vražda na tyranu není zločinem“.
Dotek válečných hrůz
Obdobím druhé světové války a hrůzami, které přinesla, byla samozřejmě inspirována celá řada románů. Až si dnešní čtenář možná říká, jestli toho není trochu moc. My jsme ale zastánci rčení, že kdo nezná svoji minulost, je nucen ji opakovat, takže bychom chtěli zmínit ještě tři romány, v nichž druhá světová válka hraje významnou roli.
Tím prvním je román Nebeští jezdci, který je založený na osobních zkušenostech palubního střelce na letounech 311. čs. bombardovací perutě Filipa Jánského (vlastním jménem Richard Husmann). Jeho kniha byla předlohou pro stejnojmenný a fantastický film z roku 1968 v režii Jindřicha Poláka.
Druhým je románová klasika francouzského romanopisce Roberta Merleho Smrt je mým řemeslem. Autor Malevilu nám zde předkládá psychologickou studii vzorného nacisty Langa (jeho předobrazem byl Rudolf Höss) a my v přímém přenosu sledujeme, jak se z obyčejného člověka stává zvrácený jedinec.
Posledním je pak oblíbený román Ilony Borské Doktorka z domu Trubačů, který líčí život a dílo české lékařky Vlasty Kálalové (později Di Lottiové), která se specializovala na tropické nemoci a s pomocí Alice Masarykové zřídila v Bagdádu československou nemocnici. Během okupace žila v rodných Bernarticích, kde si otevřela soukromou praxi. Druhá světová válka ji krutě zasáhla do života až v poslední den, kdy ustupující němečtí vojáci zabili v Bernarticích téměř třicet obyvatel, včetně její rodiny. Ona zůstala naživu a po válce se snažila se pomáhat mladým lidem s návratem do života. Svou statečnost prokázala i dopisem Klementu Gottwaldovi, v němž ho žádala, aby nepodepsal trest smrti pro Miladu Horákovou.
Historie v komiksových bublinách
Historie nemusí mít pouze podobu románu nebo naučné literatury. Nakladatelství Argo nám ukázalo, že historii sluší i podoba komiksu.
Za komiksem o slavné protinacistické odbojové skupině Tři králové stojí Zdeněk Ležák, spisovatel, novinář a šéfredaktor časopisu ABC. Ten má prsty také v komiksu o Miladě Horákové, který vyšel v roce 2020 a jehož ilustrace vytvořila Štěpánka Jislová.
O dva roky dříve vyšel také komiks Zatím dobrý, který navazuje na román-dokument amerického spisovatele českého původu Jana Nováka, který za knihu dostal v roce 2005 ocenění Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku. Pojednává o případu bratří Mašínů, který dodnes vyvolává řadu kontroverzí (naposledy při uvedení snímku Bratři). Při přípravě komiksu spojil Jan Novák síly se zpěvákem, skladatelem a výtvarníkem Jaromírem 99.
Na závěr trocha fantastické brakové literatury
Ondra promine, ale na závěr si (jako milovnice knih pánů Kulhánka a Kotlety) neodpustím ještě jedno brakové doporučení. Ve svých teenagerských letech jsem četla knihu Gambit Ivanhoe, která mě vzala na výlet do dob Richarda Lví srdce a Robina Hooda. Jak já tu knihu milovala! A jaké bylo mé překvapení, když jsem v dospělosti zjistila, že patří do série s názvem Časoválky a má další čtyři pokračování!
Přejeme vám krásné léto a spoustu času na čtení!
Za Literární tlachání,
Kačka