Slavná literární místa a kde je najít
Stalo se vám někdy, že jste se začetli do knížky a najednou zjistili, že se její děj odehrává na místě, které znáte? V tu chvíli sice vezme za své představa ve vaší fantazii, místo ní se ale dostaví pocit blízkosti, jako by čtený příběh byl dobrým přítelem, kterého jste dlouho neviděli. Mně se přesně tohle přihodilo, když jsem se pustila do Dnů v knihkupectví Morisaki od japonského spisovatele Satoši Jagisawiho. Hlavní hrdinku Takako opustí přítel a ona najde nečekané útočiště v knihkupectví svého strýčka Satorua. A ono knihkupectví se nachází v tokijské čtvrti Jimbōchō. Ve stejné čtvrti, ve které jsem se celá okouzlená množstvím atikvariátů procházela před necelým půl rokem! Co mě zpětně mrzí je, že jsem neměla šanci najít stařičkou kavárnu Subóru, kam Takako chodila. Kdybych tu možnost měla, objednala bych si turka, sedla si s knihou k malému stolku u okna a aspoň na chvíli předstírala, že patřím do románového příběhu. A tak si pojďme dneska společně představit dvanáct míst, kde si budete připadat jako skuteční literární hrdinové…
Dublin a Odysseus
Naše putování po stopách literárních postav jsme nemohli začít jinde než v rodišti irského spisovatele Jamese Joyce. Ten o svém díle sám prohlásil, že pokud by Dublin náhodou zmizel z povrchu zemského, mohli bychom ho díky němu postavit od základů znovu. Tahle slova sedí především na jeho románový epos Odysseus, jehož děj se odehrává na různých místech Dublinu v průběhu jediného dne, a to 16. června (jako přípomínka Joycova seznámení s manželkou Norou Barnacleovou).
Pokud si budete chtít zahrát na novináře Leopolda Blooma a irské hlavní město navštívíte v tomto datu, pak vězte, že vás čeká dost nevšední státní svátek Bloomsday. Během něho se po celém městě koná řada kulturních akcí, jako jsou veřejná čtení a dramatizace Odyssea, putování po dublinských barech či rekapitulace Bloomovy cesty v historických kostýmech. Podíváte se na předměstí Sandycove, kde ve věži Martello Tower celý příběh začíná a kde dnes sídlí muzeum Jamese Joyce. Dále pak do ulice Eccles street číslo 7, kde se nachází byt Leopolda a Molly Bloomových, či do krámku na konci Westland Row, kde Leopold Bloom koupil své ženě citrónové mýdlo (mimochodem dodnes ho tam prodávají!).
A kdyby těch literárních odkazů bylo přeci jen málo, tak se skočte podívat do katedrály sv. Patrika. Tam totiž téměř 30 let působil jako děkan další z literárních velikánů a autor Gulliverových cest Jonathan Swift.
Londýnská univerzita a 1984
Orwellův dystopický román 1984 asi není světem, v němž by se kdokoli z nás chtěl probudit. Pokud byste ale chtěli do Oceánie alespoň nakouknout a jít po stopách hlavního hrdiny Winstona Smithe, pak musíte do Londýna, konkrétně k budově Senate House of the University of London. Tuhle budovu měl totiž George Orwell na mysli, když psal o Ministerstvu pravdy (v Newspeaku Pramini). Zda tam mají potrubní poštu, kterou úkolují zaměstnance, či podzemní pece, nevím, ale zcela jistě tu budete mít neodbytný pocit, že vás Velký bratr sleduje.
Baker Street 221B a Sherlock Holmes
Tohle je asi neslavnější adresa v literárním světě! Sir Arthur Conan Doyle ji poprvé představil v knize Studie v šarlatové, což je první díl celé série s tímto slovutným detektivem. V reálném světě vás ale čeká spíš dlouhá fronta. Pokud se vám stání v ní protiví, pak máte dvě možnosti: jít se projít k nedaleké soše Sherlocka Holmese od Johna Doubledaye, nebo navštívit malý krámek s názvem London Beatles Store, který se nachází o několik domů dál a najdete v něm celou řadu sběratelských předmětů odkazujících k této neméně slovutné livepoolské kapele.
Moseley a Hobit
Naopak v literárním světě Johna Ronalda Reuela Tolkiena bychom se asi chtěli probudit všichni. Stát se vám to může v přírodní rezervaci Moseley Bog and Joy's Wood v Birminghamu, která byla v podstatě dětským hřištěm tohoto anglického prozaika, univerzitního profesora a stvořitele Středozemě. Není tedy divu, že právě tady se zrodil předobraz Starého hvozdu ležícího mezi řekou Brandyvínou a Mohylovými vrchy. Ztratit se tu můžete i dnes a kdoví… třeba zrovna vy narazíte na Toma Bombadila.
Whitby a Drákula
Legenda praví, že spisovatel Bram Stoker dorazil do Whitby v severním Yorkshiru na konci července 1890. Tou dobou byl nejen začínajícím spisovatelem, ale i obchodním ředitelem divadla Lyceum, jež patřilo herci Henrymu Irvingovi. A právě ten mu městečko Whitby s malebným přístavem a dramatickými ruinami opatství doporučil jako místo, kde by si mohl odpočinout po vyčerpávajícím divadelním turné. Stoker v rámci odpočinku navštivil místní knihovnu a začetl se tu do knihy zachycující zážitky britského konzula v Bukurešti. Našel v ní zmínky o princi z 15. století, který se jmenoval Vlad Tepes a své nepřátele údajně nabodával na dřevěné kůly. Následně vyslechl historku o ruské lodi Dmitry z Narvy, jež ztroskotala u místních břehů s nákladem stříbrného písku. A ačkoli k vydání jeho nejslavnějšího románu mělo dojít až za šest let, právě tady se zrodil příběh hraběte Drákuly, kterého k anglickým břehům nese loď Demeter z Varny.
Italské Narni a Letopisy Narnie
Vědeli jste, že Narnie je skutečná? Nebo tedy alespoň v době starých Římanů byla. Na území dnešní střední Itálie v oblasti Umbrie dřív leželo opiddum zvané Nequidium, Římané ho dobyli v roce 299 př. n. l. a pojmenovali ho Narnia. Pak uběhla celá staletí, než přišel rok 1918, kdy se mladý spisovatel C. S. Lewis vrátil z bojů první světové války, aby dokončil svá studia na Oxfordu. A právě tehdy si v jedné z knih podtrhl starověký poetický název, který později použil v Letopisech Narnie. V roce 2009 pak tuto doličnou knihu daroval Walter Hooper, Lewisův životopisec a bývalý osobní sekretář, místnímu italskému historikovi.
V dnešní době se město nejmenuje Narnie, ale Narni, a ačkoli tu C. S. Lewis prokazatelně nikdy nebyl, s literární Narnií má společné určité symboly - v obou se nachází velký kamenný stůl. Pamatujete, jak se na něm Aslan obětuje za Edmunda?
A aby těch náhod nebylo málo. Starověká Narnie, ta z dob Římanů, leží pod dnešním moderním městem a její pozůstatky (které můžete navštívit v rámci komentovaných prohlídek podzemí)) objevila náhodou v roce 1979 skupina… dětí.
Kolotoč v Central Parku a Kdo chytá v žitě
Všichni jsme v sobě měli aspoň kousek Holdena Caulfielda, když nám bylo šestnáct. Kdybyste si tu dobu chtěli připomenout, nebo se na chvíli znovu ocitnout na stránkách románu amerického spisovatele J. D. Salingera, pak budete muset do New Yorku, nejlépe do Central Parku. Ze všeho nejdřív se můžete projít kolem místního jezírka a popřemýšlet „kam se asi podějou ty kachny, když celý jezírko zamrzne a je na něm jen led a led“. Pak projdete „tím malým tunýlkem, kde to vždycky smrdí, jako by tam někdo načural“ a uvidíte kolotoč a na něm malou Phoebe a budete děšně šťastní.
Stanley Hotel a Osvícení
V americkém Coloradu se nachází slavný národní park Rocky Mountain a taky jedno z nejděsivějších ubytovacích zařízení (alespoň v literárním světě). Jmenuje se Stanley Hotel, byl postaven v roce 1909 a fungoval pouhé dva roky, než v něm došlo k mohutnému výbuchu plynu. Po nákladné renovaci v něm panoval po desetiletí klid… tedy až do roku 1974, kdy se v něm ubytoval Stephen King se svou ženou Tabithou. O tom, za jakých okonolností vznikl nápad na horor Osvícení, existují dvě verze. Ta první říká, že King nemohl spát, bloumal chodbami hotelu, dal si skleničku v místním baru a při návratu do pokoje číslo 217 si všiml, že v koupelně stojí stará vana na nožičkách. A nebyl by to King, aby ho hned nenapadlo, co by se stalo, kdyby v ní někdo zemřel. Druhá verze pak vypráví o snu, který se spisovateli v hotelu zdál. Jeho syn v něm běžel po chodbě, neustále se ohlížel a křičel strachy, protože ho honila požární hadice. Když se celý vyděšený probudil, zapálil si cigaretu, podíval se na nedaleké hory a přesně věděl, o čem bude psát.
Zřícenina hradu Corfe, ostrov Brownsea a Správná pětka
Pamatujete si na Juliana, Annu, Dicka, Georginu (která si ale nechává říkat George) a jejího psa Tima? Na dobrodružstvích Správné pětky od britské spisovatelky Enid Blytonové vyrostla nejedna generace dětí a my asi nejvíc milovali první díl Správná pětka na ostrově pokladů. Ta knížka má všechno, co si dětský dobrodruh může přát: vrak lodi, truhlu s mapou, která vede k pokladu, ingoty, tajné sklepení, uvěznění a následný dramatický útěk se šťastným koncem. A tohle všechno se odehrává na fiktivním ostrově Kirrin, který patří Georgiině rodině. A zase tak fiktivní není. Jeho předobrazem je totiž krajina kolem zříceniny hradu Corfe na poloostrově Purbeck v anglickém hrabství Dorset.
Pokud by vám tenhle výlet do dětství nestačil, tak si vzpomeňte na další díly, třeba Pětka a tajemství Šeptajícího ostrova. Tenhle ostrov totiž taky existuje, jmenuje se Brownsea Island a je jedinečný nejen literárním dobrodružstvím, ale i tím skutečným. V roce 1907 se tu uskutečnil vůbec první skautský tábor pod vedením Roberta Baden-Powella, který své zkušenosti později sepsal do knihy Scouting for boys.
Grandhotel des Iles Borromées a Sbohem armádo
Hemingwayův román Sbohem armádo o hrůzách první světové války a lásce italského řidiče sanitky a anglické zdravotní sestry je do značné míry autobiografický. Spisovatel byl totiž sám během bojů u řeky Piavy těžce raněn (jako první Američan v Itálii), přesto dokázal na zádech odnést do bezpečí jednoho z italských vojáků. Ze svých zranění se léčil šest měsíců v milánské nemocnici, kde se zamiloval do zdravotní sestry Agnes. Během léčení odjel na deset dní do nedalekého městečka Stresa, které leží na březích jezera Maggiore. Ubytovaný byl v impozantním Grandhotelu des Iles Borromées, kam se později rád vracel a zasadil sem i děj již zmíněného románu. Pokud byste se vydali v Hemingwayových stopách, pak se můžete ubytovat přímo v apartmá, které nese jeho jméno, nebo si dát drink v Hemingway baru.
Díky, že jste s námi procestovali svět a budeme se těšit příště, tentokrát v našich končinách!
Za Literární tlachání,
Kačka