Slavná (tentokrát česká) literární místa a kde je najít
„Člověk musí jet daleko, hrozně daleko, aby se dostal co nejblíž k domovu.“ – Karel Čapek
V posledním newsletteru jsme v rámci literární turistiky procestovali půl světa, takže už bylo načase, abychom se vrátili domů. Máme totiž místa, která jsou s literaturou spjatá zcela nerozlučně. Tak schválně. Za Babičkou Boženy Němcové musíme do …? Jiráskův …? Kocour Mikeš je z …? Hrabalovo …? Jan Neruda žil a tvořil na …? Pojďme se dneska na některá z nich společně vydat. Ve stopách Mirka Dušína, Dannyho Smiřického či žítkovských bohyň…
Tajemná Stínadla
Pokud jste (stejně jako my) v dětství nosili v klopě žlutý špendlík, toužili aspoň na malou chvilku držet v ruce ježka v kleci a není vám neznámé heslo „mlčenlivost chrání nás”, pak určitě víte, že Jaroslav Foglar polohu Stínadel nikdy neprozradil. Obecně se ale soudí, že mu inspirací mohla být podoba Starého Města v Praze ještě před asanací.
Temnou atmosféru Stínadel, vontské symboly a nápisy dneska můžete hledat v ulicích Řásnovka, Klášterská, Haštalská a v okolí kostela sv. Haštala či Anežského kláštera. Že byste chtěli se srdcem sevřeným obavami přeběhnout Rozdělovací třídu? Inu, soudí se, že tou by mohla být ulice Revoluční. A klubovna Rychlých šípů byla možná někde v okolí Strossmayerova náměstí. Při těchto toulkách pravděpodobně narazíte i na ulici Ve Stínadlech. Není tam jediný vchod do domu, oficiálně v ní nikdo nebydlí a svůj název získala v roce 2007 na počest stého výročí Jestřábova narození.
Jaroslav Foglar plánoval ke stínadelské trilogii (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta) dopsat ještě čtvrtý díl. Měl se jmenovat Budou se Stínadla bourat?, nebo Kdo byl Jan Tleskač?, ale už to před svou smrtí bohužel nestihl. Pokud byste se chtěli dozvědět alespoň jeho hrubý dochovaný obsah, přečtěte si knihu Miloše Dvorského Mýtus zvaný Stínadla. Nebo se rovnou pusťte do knih Poselství ze Stínadel od Josefa Červinky (přezdívkou Grifin) či Poslední tajemství Jana T. Jaroslava Velinského (přezdívkou Kapitán Kid). Oba byli takoví Foglarovi následovatelé, činní ve skautském hnutí, kteří napsali svou vlastní představu čtvrtého dílu. Nutno podotknout, že obě knihy jsou mezi milovníky foglarovek ceněné.
Pokud vás ze čtení bude bolet za krkem, tak vyrazte do uliček Starého Města na komentovanou prohlídku od Open House Praha. Nebo si zahrajte rodinnou hru Stínadelská tajemství, kterou připravila a na svém e-shopu prodává Skautská nadace Jaroslava Foglara. Hra oficiálně skončila v březnu loňského roku, takže není možné garantovat, že vše bude na svém místě, ale Svatyni uctívačů ginga jen tak někdo nepřemístí, že jo?
A taky si zakroužkujte datum 17. prosince (výročí prvního vydání Rychlých šípů), kdy probíhá Večer světel, tradiční setkání u kostela sv. Haštala, během něhož se vzpomíná a zapalují se svíčky.
Vila Tugendhat
Nejslavnější brněnská vila, architektonický skvost Ludwiga Miese van der Rohe a jediná stavba moderní architektury v České republice, která je zapsaná na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, byla postavena v letech 1929 až 1930 pro manžele Gretu a Fritze Tugendhatovy. A zatímco pro lidi zběhlé v architektuře je fascinující pro své konstrukční řešení, zasazení do přírody a vzájemné prolínaní prostor, pro knihomoly je hlavním dějištěm románu Skleněný pokoj anglického spisovatele Simona Mawera. Ten do skutečné historie domu odehrávající se na pozadí turbulentních událostí 20. století zasadil příběh fiktivní rodiny Landaurových.
Kniha byla v roce 2009 zařazena do užšího seznamu na Man Bookerovu cenu, provázely ji však také značné kontroverze, protože ji Daniela Hammer-Tugendhatová, dcera někdejšího skutečného vlastníka, označila za „další krádež a knihu plnou výmyslů”.
Do vily se můžete podívat v rámci komentovaných prohlídek (vždyť kdo by nechtěl vidět onu pověstnou onyxovou stěnu!), ale prosíme, neopravujte výklad průvodce s tím, že „takhle to v knize nebylo”.
Šikmý kostel
Dokonce nejšikmější kostel v České republice a zároveň třídílná románová kronika české spisovatelky Karin Lednické. Pokud byste se chtěli projít ve stopách Barbory, Julka a Ludwika a podívat na kostel sv. Petra z Alkantary, pak vyrazte do Karviné, do oblasti, kterou osudově poznamenala těžba černého uhlí.
A kdo by vás po těchto místech mohl provést lépe než sama autorka? Že máte Karvinou trochu z ruky? To nevadí, stačí zajít na iVysílání, Karin Lednická byla totiž v neděli 3. 5. hostem Daniela Stacha v pořadu Hyde Park Civilizace.
Životice
U Karin Lednické ještě zůstaneme, dokonce i v okrese Karviná, jen se přesuneme pár kilometrů do Havířova, konkrétně do Životic. Tady se 6. srpna roku 1944 odehrála tragédie, během níž příslušníci gestapa zabili 36 místních chlapců a mužů v rámci odvety za přestřelku, která se neplánovaně odehrála mezi partyzány a gestapem o dva dny dříve v místní hospodě.
Karin Lednická tuto událost zpracovala v knize Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie a z celé řady čtenářů si ji přečetl i Nikola Vavrous, který je pravnukem Teodora Warcopa, zručného a talentovaného řemeslníka a lakýrníka, který byl jednou z obětí nacistického běsnění. Mladý umělec (známý pod jménem Khoma) se po přečtení knihy s autorkou sešel a z tohoto setkání vzešel nápad vytvořit v Životicích mural jakožto důstojnou připomínku místní tragédie.
Další autorkou, jejíž rodinu tato událost zasáhla, je polská spisovatelka Danuta Chlupová, která pochází z Horní Suché ležící za životickým lesem. Její babička během životické tragédie přišla o svého snoubence a na základě jejího vyprávění vznikl román Jizva.
Bílá voda
Román Bílá voda Kateřiny Tučkové o osudech řádových sester místního piaristického kláštera pronásledovaných komunistickým režimem rozvířil před třemi lety literární…vody. Autorka ho psala s přestávkami deset let, během nichž procházela materiály z archivů, mluvila s pamětníky, a dokonce v klášteře nějakou dobu pobývala, aby se dokázala duchovně přiblížit svým postavám.
Pokud chcete kráčet stejnými místy jako Lena a Evarista, vydejte se do nejsevernější i nejzápadnější oblasti Českého Slezka k úpatí Rychlebských hor. Do prostor samotného kláštera se asi nedostanete, ale můžete navštívit Muzeum izolace, internace a integrace. Velká část expozice je věnována této temné části československých dějin a především pak ženám, jejichž víru se nepodařilo zlomit.
Moravské Kopanice a Žítková
Na úvod trocha zeměpisu, ve kterém (přiznáváme) trochu plaveme, ať si nepleteme pojmy s dojmy. Moravské Kopanice jsou oblastí Moravského Slovácka a spadají sem obce Starý Hrozenkov, Vápenice, Vyškovec, Lopeník a Žítková.
A tady se objevuje Kateřina Tučková podruhé. Čtenářská obliba jejího románu Žítkovské bohyně je důvodem, proč do kopců Bílých Karpat na samé hranici se Slovenskem zabloudí více návštěvníků než dříve.
Co nás ale překvapilo, je skutečnost, že místní krajina inspirovala i spisovatelku Květu Legátovou. Tady se to krapet zkomplikuje… Ta sem totiž umístila fiktivní horskou vesnici Želary, v níž se odehrává děj její stejnojmenné knihy. Ale pozor, jedná se o sbírku osmi povídek, které jsou navzájem propojené skrze hlavní postavy a popisují místní život a bídu za dob první republiky. Postavy ze Želar pak použila o rok později ve své známější novele Jozova Hanule, jejíž děj se odehrává za druhé světové války. A právě až tato novela byla předlohou pro film Ondřeje Trojana s názvem… Želary.
Náchod
Tohle město v Královéhradeckém kraji je nerozlučně spjato se jménem Josefa Škvoreckého. Poznat je to už v jeho prvotině Zbabělci. V knize, jejíž děj se odehrává během květnových dnů roku 1945, se poprvé (a rozhodně ne naposledy) potkáváme se spisovatelovým alter egem Dannym Smiřickým.
Danny sice žije v literárním Kostelci, ale nenechte se zmást, ve skutečnosti je to Náchod. Vždyť byste ten román klidně mohli používat místo mapy! Bez problému byste tak dnes našli dům u řeky, kde bydlela jeho románová láska Irena, nebo hospodu Port Artur, kde hrával se svojí kapelou na saxofon. A právě sem zamířil ze všeho nejdřív i Josef Škvorecký, když se v devadesátých letech mohl vrátit z exilu v Torontu.
A víte, co nás rozesmálo? Když jsme se dočetli, že v jeho bývalém bytě, v němž vyrůstal, bylo shodou okolností založeno náchodské Občanské fórum.
Praha literárníma očima
A teď to zkusíme opačně. V Praze se nachází celá řada literárních míst, ale my vám místo jejich představování dáme tip na tři knížky, díky kterým se na naše hlavní město budete koukat trochu jinýma očima.
Pokud chcete poznat temnou podobu Prahy, v níž jsou sochy na Karlově mostě duté, po řece plují lodě, které si převáží své vlastní moře, a temnými kouty se dá přecházet mezi byty, pak sáhněte po románu Druhé město Michala Ajvaze.
Těm, kteří mají vedle literatury rádi i dějiny, doporučujeme Příběh strýčka Martina od Patrika Zandla. Hlavní hrdinkou je Veronika, studentka a velká milovnice historie, která začne pátrat po svém zmizelém strýčkovi. Kam se poděl, co s tím má společného vražda Václava a události kolem roku 950? Po přečtení si budete chtít udělat procházku po Malé Straně a dát si večeři v Cantině, mexické restauraci na Újezdě.
Kultovní dílo Anděl od Jáchyma Topola vyšlo poprvé v roce 1995 a jeho název a rok vydání předem prozrazují, co vás čeká. Román vás vezme zpátky v čase a ukáže, jaký byl Smíchov v devadesátkách. Plzeňská ulice, kostel sv. Bruna, Smíchovská synagoga – očima Jateka, feťáka a hlavní postavy, uvidíte, že tahle místa mají svůj genius loci.
Tipy na literární toulky
Nápadů na literární procházky a toulky není nikdy dost, pro inspiraci se můžete podívat do knihy Literární toulky po Čechách od Vladimíra Kovaříka. Ten napsal i pokračování, a to Literární toulky Moravou a Literární toulky Prahou.
Pro rodiny s dětmi pak mohou být prima Výlety s tajenkou 2 – Po stopách literárních hrdinů Lucie Nachtigallové. Najdete v nich nejen jednotlivé literární lokace, ale taky spoustu luštění, úkolů na trase či hledání tajných nápisů.
A nezapomeňte, že v září vyjde pod názvem Tajemství všech tajemství nový román Dana Browna, který se bude odehrávat v Praze.
Děkujeme za výlet a za čtení!
Za Literární tlachání,
Kačka