Hlavním tématem románu Srpny je gaslighting. Uvádím několik myšlenek, které mě při četbě debutu Jakuba Stanjury napadaly.
1) Když chybí záchranná síť
Daniela měla podezření, že s ní Štěpán manipuluje. Ale nepomohli jí lidi v jejím okolí. Sestra. Kamarádka Helena. Otec. Kvůli tomu se vždycky musela vrátit ke Štěpánovi, protože vlastně neměla kam jít. Po každém další návratu byla možnost osamostatnit se nepravděpodobnější. Kdyby měla Daniela u sebe jediného člověka, který by ji bral vážně – kamarádku nebo psychologa – mohlo všechno dopadnout jinak.
2) Vždyť tě nebije
Fyzično vidět je, duševno ne. Je to jako s nemocemi. Mnohem jednodušeji se pracuje s vykloubenou rukou než s psychickými problémy. A jen těžko se vysvětluje okolí, že s vámi někdo manipuluje. Zvlášť když si lidé kolem vás zažili fyzické útrapy (Jana, Helena) a právě (a pouze) ty považují za důkaz nefunkčnosti vztahu.
3) Nejsilnější moment
Plíživé zlo se prolíná celou knihou a čtenáři je z něj nedobře. Podobně jako Daniele, ale s tím rozdílem, že ona se vlivu Štěpána postupně poddává, kdežto racionálně uvažující (a neovlivněný) čtenáři vidí, jak padá do věší a větší propasti. Nejhorší moment pro mě nastal, když ji Štěpán znásilní a ona se k němu vrátí. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je ztracená.
4) Co si o sobě myslí násilník?
Štěpán byl velmi chytrý muž. Věděl ale, jak Daniele škodí? Obecně se ví, že násilníci si své činy dokáží sami před sebou obhájit – jakkoliv klamou argumenty sami sebe. Štěpán navíc na první pohled nedělal nic špatného – vydělával místo Daniely peníze, chodil místo ní nakupovat, dohlížel na to, aby se jí nic nestalo. Prostě vzorný chlapík. Jenže někde vzadu, někde hluboko, dobře věděl, jak Daniele škodí.
5) Znepokojivá kniha hned nadvakrát
Tipnul bych si, že velká část čtenářů se po (nebo při) přečtení Srpnů hluboce zamyslela, jestli někdo nepoužíval formy gaslightingu na něj. Je to činnost dost znepokojivá. Co je ale ještě znepokojující je to, když si člověk uvědomí, že gaslighting mohl sám praktikovat.
Díky za přečtení!