Zná to každý, kdo na něčem pravidelně duševně pracuje. Z radostné aktivity se stává utrpení. Strádáme nedostatkem smysluplných nápadů, z originálních vyprávění zbyla jen rozteklá plytkost a naše mysl, nezbavená objektivity, trpí. V takovém rozpoložení je návrat k psaní takřka nemožný. Ovšem s tvůrčím blokem se musejí vyrovnat všichni autoři. Mrkněte s námi, jak se s ním vypořádávali nebo stále vypořádávají autoři jako Stephen King, Ray Bradbury nebo Mark Twain.
„Nevíš, jaké to je,“ vyprávěl jednou Gustave Flaubert svému příteli, „mít celý den hlavu v dlaních ve snaze vymáčknout z nešťastného mozku aspoň jedno slovo“.
Co dělat, když vás přepadne tvůrčí blok? Je potřeba ho překonat zvýšením úsilí za klávesnicí, nebo se vyplatí věnovat se chvíli něčemu jinému? Asi vás nepřekvapí, že univerzální řešení neexistuje. Každý postupně zjistí, co je pro něj lepší. Třeba Stephen King razí ve své knize O psaní jasnou teorii: psát, psát, psát. Pořád. A také číst. Bez ohledu na to, jestli zrovna prýštíte inspirací, nebo jste v krizi.
To Neil Gaiman má jinou taktiku: „Odložte to. Na pár dní nebo déle. Dělejte jiné věci a snažte se na to nemyslet. Pak se posaďte a čtěte svůj text, jako byste ho předtím nikdy neviděli.“ Gaiman sází na to, že při opětovném čtení člověka napadnou nové myšlenky.
Stejného názoru je také Američan Chuck Palahniuk, který k vyjádření svého názoru sáhl po zajímavém přirovnání: „Už jste někdy seděli na záchodové míse, byli zcela prázdní a snažili se tlačit? Ne, neseděli. Místo toho jste se šli najíst a žít svůj život. Se psaním je to stejné. Pokud nemám nápad, u kterého se absolutně nebojím, že ho ztratím, tak se neobtěžuji psát.“
Mark Twain se proti tvůrčímu bloku chránil od samotného začátku. „Tajemství, jak se dostat vpřed, je začít. Tajemství, jak začít, je rozdělit složité a ohromující úkoly na malé zvládnutelné úkoly. A pak už stačí začít prvním úkolem.“
Steven Pressfield v knize Válka umění píše o neutuchajícím vnitřním odporu, který zabraňuje umělcům pokračovat v díle. „Odpor nikdy nespí. Nikdy nepoleví a nikdy nezmizí. Drak musí být každé ráno znovu zabit. Nicméně jako u všeho v životě platí, že pokud jste v minulosti uspěli, alespoň víte, že uspět můžete.“
Zatímco většina spisovatelů vnímá tvůrčí blok negativně, Ray Bradbury ho vítal jako vyjádření názoru svého podvědomí. „Když zůstanete uprostřed nějaké práce prázdný, vaše mysl vám říká: ‚Ne, to není ono‘. Je to varování. Vaše podvědomí říká: ‚Už tě nemám rád. Píšeš o věcech, které mi jsou jedno‘“. A co je podle něj lékem na spisovatelský blok? „Přestat. S čímkoliv, co píšete, a začít dělat něco jiného. Prostě jste si vybrali špatné téma.“
Laureát Nobelovy ceny Ernest Hemingway na to šel od lesa, tvůrčímu bloku se vyhýbal díky dodržování jednoho pravidla. „Nejlepší způsob je vždy přestat, když se vám daří a když víte, co bude dál. Pokud to budete dělat každý den, nikdy neuvíznete. Vždy se zastavte, když se vám daří, a nepřemýšlejte o tom a nestarejte se o to, dokud nezačnete psát další den. Vaše podvědomí bude na příběhu neustále pracovat. Ale pokud na příběh budete myslet vědomě nebo se tím budete trápit, zabijete to a váš mozek bude unavený ještě, než začnete.“
Další velikán americké literatury John Steinbeck vnímal spisovatelský blok jako strach ze selhání. Nejjednodušším způsobem, jak se znovu pustit do práce, bylo podle něj zapomenout na publikum a udělat psaní osobnějším. „Zjistíte, že tak získáte pocit svobody a naleznete ztracené sebevědomí.“
Podobně o tvůrčím bloku smýšlel také Norman Mailer: „Spisovatelský blok je jen selháním ega“.
Japonec Haruki Murakami si pochvaluje svůj pravidelný režim plný fyzické aktivity. Podobně mluví také Australan Benjamin Law, který bojuje proti tvůrčímu bloku v bazénu. „Když píšete, váš mozek pracuje přesčas. Ale když cvičíte, váš mozek zemře, zatímco tělo pracuje na plné obrátky. Když se po cvičení vrátím k notebooku, je to, jako bych příběh viděl poprvé a hned vím, co musím udělat.“
Cest k překonání tvůrčího bloku je mnoho. Josef Čapek například dostal od svého šéfredaktora úkol napsat vánoční příběh o Pejskovi a kočičce, a jelikož nevěděl, o čem psát, rozepsal se o příběhu, jak přijde pejsek a kočička za panem Čapkem, aby mu poradili, co o nich má napsat.
Charles Bukowski napsal: „Psát o spisovatelském bloku je lepší než nepsat vůbec.“
Cestu k překonání tvůrčího bloku si musí najít každý sám. Malou útěchou vám může být, že se s ním museli vyrovnávat naprosto všichni spisovatelé. Tedy až na jednoho. „Nic takového jako spisovatelský blok neexistuje. Vymysleli ho lidé v Kalifornii, kteří neuměli psát,“ prohlásil britský vtipálek Terry Pratchett.