Vítek, křupadlo a kostižrout. Gamebook pro mazané děti a hravé rodiče
Čtení bývá často osamocená činnost. Ale nemusí být. Hravý gamebook Vítek, křupadlo a kostižrout, který je primárně určený pro děti a jejich rodiče, vás vtáhne do svého zábavného a nevšedního příběhu, přiměje nahlas přemýšlet nad dalšími kroky hlavního hrdiny Vítka a luštit zajímavé rébusy. A to všechno společně. Vyzkoušel jsem si ho s vlastními dětmi a rozhodně ho doporučuji i vám!
Určitě si vybavíte typické gamebooky, které jste hráli jako náctiletí. Hlavním hrdinou v nich bývá bojovník nebo bojovnice ve fantasy světě, který/á bojuje s příšerami a snaží se čehosi dosáhnout. Čtenář ovlivňuje jeho osud pomocí rozhodnutí mezi bojem nebo útěkem nebo volbou levé či pravé stezky.
Petula Bendula (neboli Lucie Němcová) tušila, že gamebooky mají větší potenciál. A jeden takový napsala. Hlavním hrdinou je Vítek, který objeví deníkové zápisky svého záhadně zmizelého praprapradědečka a vydává se po jeho stopě. Jedna část příběhu se odehrává v reálném světě a ta druhá ve zcela vymyšleném. V jakém? Neprozradím.
Co je ale důležité – za Vítka čtenář rozhoduje v mnoha ohledech. Ne jen kudy se má vydat, ale například, co si má dát k jídlu, kterým dopravním prostředkem pojede nebo o tom, jestli má obelhávat svoje okolí. A funguje to skvěle, čtenář je hned v příběhu až po uši.
313 hlavolamů, 65 konců. Fakt.
Hodně důležitou složkou gamebooku je také luštění. Děti společně s rodiči luští šifry, hlavolamy, kvízy a hádanky (je jich v knize 313!). Některé z nich jsou logické, jiné matematické nebo třeba jde o slovní hříčky. A nebudu lhát – občas se s dětmi zapotíte a občas se vám budou děti smát, protože něco budou vědět a vy ne.
A propos – děti. Na obálce knihy je napsáno, že je kniha určená ideálně pro děti od 9 do 12 let. Tohle věkové rozdělení by se dalo hlavně na horní hranici docela protáhnout, protože knížka zabaví rozhodně i starší ratolesti (jsou nácitletí ještě ratolesti?). Klidně do 123 let! Já knihu četl se sedmiletým synem, který velkou část hádanek nezvládal, zato moje devítiletá dcera si je užívala. Ale nemyslete si, že je to lážo plážo. Někdy se člověk mračí úsilím a ještě rád nalistuje řešení (ano, knihu lze absolvovat i bez řešení hádanek. Ale upřímně – o dost byste se tím ochudili).
Knížka má celkem 65 konců! Z toho je 62 nesprávných. Do některých z nich může Vítek „spadnout“ víckrát (a aspoň několikrát se vám to při cestě k cíli stane, věřte mi – my takhle zbloudili třikrát), ale velká výhoda je, že na rozdíl od „klasických“ gamebooků vás autorka zavede na místo, kde jste se špatně rozhodli, a můžete vesele pokračovat dál. Když se vám pak podaří příběh dokončit, můžete doputovat do jednoho ze tří cílů, které mají svou hierarchii podle toho, jak úspěšní jste byli.
A ještě něco. Je to pořádná bichle. Má 400 stran a 1000 herních pozic, do kterých jsou ale započítána i řešení i nápovědy. V knize je i skoro 50 pěkných ilustrací, ale kniha stojí hlavně na skvěle postaveném ději a textová část je rozhodně ze všeho nejdůležitější. Ale nebojte se, fantazie vám (i vašim dětem) posviští velkou rychlostí.
Kdo je Petula Bendula
Možná vás zaujme (stejně jako mě), že Lucie Němcová píše odmalička, ale nikdy nic nedokončila. A když začala psát tento gamebook, cílovými čtenáři měli být jenom její synové. Jenomže pak se k ní dostala nadšená zpětná vazba a ona si řekla, že by knihu možná vydat mohla. „Jediná kniha, kterou jsem nepsala s myšlenkou, že z toho bude kniha. A zrovna jo,“ vyprávěla Lucie v milém podcastu Dobré knihy.
Zde také prozradila, že studovala grafickou průmyslovku, k výtvarnému umění měla vždycky blízko, ale prý jí chyběl talent. Namířila si to proto k polygrafii, mnoho let sázela knížky, což jí pomohlo, když mohla pracovat na svém „Vítkovi“.
Gamebook Vítek, křupadlo a kostižrout si vydala vlastním nákladem. Kromě zkušeností se sazbou byla kdysi u zrodu jednoho nakladatelství. „Chtěla jsem si rozhodovat o tom, jak ta knížka bude vypadat,“ říkala ve zmíněném podcastu Lucie s tím, že přestože má kniha měkkou vazbu, bylo pro ní klíčové, aby nebyla lepená, ale šitá, protože se v ní často listuje.
Knížka vyšla už v loňském létě a mazané děti a hravé rodiče (tenhle titulek jsem převzal z webových stránek knížky) si ji oblíbili. „Mám obrovskou radost ze zpětné vazby, která chodí od čtenářů, protože to je můj splněný sen. Chtěla jsem, aby to byla kniha pro celou rodinu, aby nad ní společně strávili hezký čas, zabavili se a někdy se možná i něco dozvěděli,“ těšilo Lucii v podcastu Dobré knihy.
Za sebe (a za naše děti) musím říct, že se jí to dokonale povedlo a moc se těšíme na další její počiny, protože první otázka mých dětí po dočtení knihy byla: „A kdy ta paní zase něco vydá?“
Doufejme, že brzy.
Vám, kdo jste o knize ještě neměl ponětí nebo o ní teprve uvažujete, bych rád vzkázal, že díky ní společně zažijete hodně dobrodružství, radosti z luštění záhad, ale i smíchu, protože kniha je na mnoha místech hodně vtipná. Určitě neváhejte!
Za Literární tlachání,
Ondra.