Čas od času se při anotaci zahraniční knihy dočtete, že byla nominována (nebo že vyhrála) Bookerovu cenu. Pro čtenáře, kteří se v literárních oceněních neorientují jako ryba ve vodě, může být překvapením, že tato ocenění jsou dvě. Podíváme se na rozdíly mezi Bookerovou cenou a Mezinárodní Bookerovou cenou a nahlédneme také pod pokličku štědrého finančního ohodnocení, na které laureáti obou cen dosáhnou.
Bookerova cena se uděluje od roku 1968. Původně byla určena pro prozaiky a prozaičky z Velké Británie a bývalých britských kolonií. Od roku 2014 už ji mohou získat také autoři z jiných anglicky hovořících zemí. Toto rozhodnutí rozohnilo mnoho konzervativních Britů, neboť Bookerovu cenu někteří z nich vnímali jako protiváhu slavné americké Pulitzerově ceně, a většina z kritiků se obávala, že právě spisovatelé ze Severní Ameriky začnou ceně dominovat.
A ne že by se úplně mýlili. Už v roce 2016 získal Bookerovu cenu Američan Paul Beatty za satirickou knihu Zaprodanec (česky vydal Odeon) a o rok později slavil vítězství další občan USA, George Saunders za román Lincoln v bardu (česky vydala Beta-Dobrovský). V roce 2019 vyhrála ocenění Kanaďanka Margaret Atwoodová za knihu Svědectví (česky vydalo Argo) a spolu s ní také Britka Bernardine Evaristová za román Dívka, žena, jiné (česky vydal Host).
Od samotného vzniku ocenění byl zveřejňován nominační shortlist o 6 knihách. Od roku 2001 organizátoři vydávají také longlist, v němž je zpravidla 13 titulů. Do finále opět postoupí šest děl. Mezi laureáty objevíme slavná jména jako Ian McEwan (1998 – Amsterdam, česky Odeon), Kazuo Ishiguro (1989 – Soumrak dne, česky Volvox Globator) nebo Salman Rushdie (1981 – Děti půlnoci, česky Paseka). Pět spisovatelů dokázalo získat ocenění hned dvakrát. Tři muži (J. M. Coetzee, Peter Carey a J. G. Farrell) a dvě ženy (Hilary Mantelová a Margaret Atwoodová).
Podívejme se teď trochu podrobněji na poslední laureáty. V roce 2021 ocenění získal Jihoafričan Damon Galgut za román Slib. Jedná se o sondu do moderních dějin Jižní Afriky od apartheidu přes Nelsona Mandelu až po současnost. Román v roce 2022 vydalo nakladatelství Odeon v překladu Jiřího Hanuše, který se za překlad dočkal nominace na Magnesii Literu.
Před dvěma lety zvítězila spisovatelka ze Srí Lanky Shenan Karunatilaka za román Sedm měsíců Maali Almeidy (The Seven Moons of Maali Almeida), což je satira z občanské války na Srí Lance. Zatím posledním oceněným je Ir Paul Lynch za knihu Prorocká píseň (Prophet Song), dystopický příběh o Irsku, které se ocitne v totalitním režimu. Ani jedna z těchto knih se českého překladu zatím nedočkala.
Nedávno jsme psali díl našeho newsletteru o českých literárních cenách. Rozebírali jsme v něm také odměny, na které se mohou čeští autoři těšit. Jak si v tomto ohledu stojí Bookerova cena? Od začátku, tedy od roku 1968, získával vítěz 5000 liber (cca 147 tisíc korun), v roce 1978 byla odměna zdvojnásobena a na současnou odměnu 50 000 liber (cca 1,47 mil. korun) dosáhnou autoři od roku 2002, kdy začala cenu sponzorovat investiční společnost Man Group.
Mezinárodní Bookerova cena
A teď se podíváme na zoubek Mezinárodní Bookerově ceně. Ta je udělována žijícímu spisovateli, jehož beletristické dílo bylo napsáno v anglickém jazyce nebo do něj bylo přeloženo. Podmínkou také je, že bylo vydáno ve Velké Británii nebo Irsku. Cena se v letech 2005 až 2015 udělovala každé dva roky a sponzorovala ji také zmiňovaná společnost Man Group. Vítěz inkasoval 60 tisíc liber (cca 1,67 milionů korun), uděleno mohlo být také samostatné ocenění pro překladatele. V některých případech inkasoval autor ještě 15 tisíc liber (cca 440 tisíc korun), aby mohl oslovit překladatele do dalších jazyků.
V roce 2016 byla zrušena Independent Foreign Fiction Prize a prize money z této soutěže se přesunuly do Mezinárodní Bookerovy ceny, která se tak začala udělovat každoročně. Systém byl nastaven tak, že porota nominovala v březnu do longlistu 12 až 13 knih (tzv. Booker Dozen), v dubnu bylo vybráno 6 titulů do shortlistu a vítěz byl oznámen v květnu. Tak to funguje dodnes. Každý z autorů na shortlistu inkasuje 2500 liber (cca 73 tisíc korun), vítěz pak 50 tisíc liber (cca 1,47 mil. korun).
Žádnému z českých autorů se zatím nepodařilo toto ocenění získat, nejblíž byli Arnošt Lustig a Milan Kundera, kteří se objevili mezi nominovanými. Kundera v roce 2005, Lustig o čtyři roky později. V longlistu se v roce 2016 objevila také Francouzka Maylis de Kerengal se svým románem Život za život, o kterém jsme si v minulém roce povídali v našem podcastu.
Podívejme se zase letem světem na laureáty posledních tří let. V roce 2022 zvítězila Indka Geetanjali Shree s románem Tomb of Sand (Písečná hrobka) vyprávějící o Indce Ma, která po smrti manžela odcestuje do Pákistánu, aby se poprala se svým dlouholetým traumatem.
Před rokem porota ocenila Bulhara Georgie Gospodinovova za román Time Shelter (Úkryt času), který vypráví o záhadném terapeutovi, který léčí postižené Alzheimerovou chorobou tím, že pacienty přenáší zpět v čase do bezpečnějších období.
V květnu tohoto roku pak byla oceněna Němka Jenny Erpenbeck za román Kairos. Jedná se o „zničující příběh o cestě dvou milenců skrze trosky vztahu, odehrávající se na pozadí seismického období evropských dějin“.

Žádná z těchto knih zatím nebyla přeložena do českého jazyka. Román Úkryt času vydalo letos slovenské nakladatelství Ikar.
To je pro dnešek skoro všechno. V některém z dalších dílů newsletteru se můžete těšit na podobně podrobné články o zmiňované Pulitzerově ceně nebo o Nobelově ceně za literaturu.
Poslední knihou, o které jsme natáčeli podcast, je román Jana Kholla Pusťte světlo do tmavého večera. Zveme vás k jeho poslechu. Díl s obalem je tradičně pro ty, kdo knihu ještě nečetli, díl bez obalu pro čtenáře, kteří už mají knihu za sebou. Pěkný poslech!
Za Literární tlachání,
Ondra