Mornštajnová, Dvořáková, laureátky Nobelovy ceny aneb Přišel k nám...
…spravil nám most, bez sekery bez dláta, a přece je pevný dost. Ano, je to mráz, kterého jsme si za poslední dva týdny užili ažaž. Ale nebojte, dneska to nebude o hádankách. Dneska to bude o jednom edičním plánu, o spoustě nových knih a taky o zákonu schválnosti. Na ten se totiž můžete spolehnout, funguje s takovou neochvějnou samozřejmostí, že by si možná zasloužil být fyzikální veličinou a mít vlastní měřitelnou jednotku.
Přesvědčili jsme se o tom při psaní minulého newsletteru o edičních plánech, kde jsme si povzdechli, že nakladatelství Host ten svůj ještě nevydalo. A co myslíte? Samozřejmě vyšel několik hodin poté, co vám náš newsletter přistál v e-mailu. Ale jelikož máme knihy z nakladatelství Host moc rádi, tak nám vůbec nevadí věnovat jim celé dnešní povídání. Pojďme si společně prolítnout, na co se můžeme tohle jaro těšit.
Z českých luhů a hájů
Když byl nápad na náš podcast ještě nezřetelnou hmotou bez kontur a my přemýšleli, jak ho uchopíme, říkali jsme si, že se zcela určitě zaměříme na literární novinky ze zahraničí. Nu a tady opět na scénu vstupuje zákon schválnosti, protože když se podíváte na knihy, o nichž jsme si doteď povídali, tak valná většinu pochází z pera českých autorek a autorů. A na ty následující se obzvlášť těšíme…
Petra Dvořáková: Návrat
Víra a její role v lidském životě je téma, které je Petře Dvořákové očividně blízké. Jak by ne, když sama ve 14 letech vstoupila do kláštera sester těšitelek v Rajhradě. Strávila v něm čtyři roky a tahle zkušenost se otiskla i do její prvotiny Proměněné sny. Jedná se o deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které může víra přinášet, a v roce 2007 za ně získala Magnesii Literu. Určitou deziluzi a krizi víry zažívá i pětatřicetiletý Jaroslav, ústřední postava jejího románu Zahrada, který se po nevydařené církevní kariéře vrací do svého rodného domu, aby našel útěchu v péči o zanedbanou zahradu.
Do třetice se tohle téma objeví i v její chystané novince Návrat. V ní se seznámíme s Janou, která v době přicházející svobody vstupuje do kláštera s hlavou plnou odhodlání a iluzí. Ustojí ale její víra každodenní řeholní život? A co její nenaplněný vztah k Viktorovi a otázky záhadné Karin? Díky téhle knize budeme moct nahlédnout do tajemného života v klášteře, který ale možná není takový, jaký si ho představujeme. My se těšíme na citlivě vykreslené postavy, jejich vnitřní svět a na zasvěcený vhled do života v církvi, který ale nikoho nesoudí. Tak jak to Petra Dvořáková umí.
A víte, co je nejlepší? Že si pro tuhle knihu budete moct dojít do knihkupectví už za dva dny!
Jakuba Katalpa: Úlice
Pod tímto pseudonymem (příjmení mimochodem odkazuje na druh listnatého stromu) se skrývá spisovatelka a výtvarnice Tereza Jandová. Ta na sebe upozornila už svojí prvotinou Je hlína k snědku?, kterou vydala v roce 2006. Byla za ni nominována na Magnesii Literu a předestřela v ní ústřední téma svých knih. A tím jsou vzhledem k jejímu dětství stráveném v Sudetech vztahy mezi Čechy a Němci. Nás uchvátil její asi čtenářsky nejúspěšnější román Zuzanin dech vyprávějící příběh Zuzany Liebeskindové, dcery cukrovarníka s židovskými kořeny.
Na první pohled je sladký a medový i život v Úlicích, ve městě, které na některých mapách úplně chybí a jehož obyvatelé chovají včely. Pak ale ve městě vyroste koncentrační tábor. A spolu s ním se změní život i charaktery tří místních kamarádek Anežky, Běly a Heleny.
Na knihu si můžete brousit zuby v dubnu.
Alena Mornštajnová: Čas vos
Alena Mornštajnová je bezesporu jednou z nejvýraznějších současných českých autorek. My se s ní poprvé setkali u její v pořadí druhé knihy s názvem Hana, která vyšla v roce 2017. Ano, to je ta kniha s nevinně vyhlížejícím zákuskem na přebalu, z něhož nám běhá mráz po zádech ještě teď. A pak už to šlo ráz na ráz a my zhltli její romány Hotýlek, Slepá mapa a Tiché roky jako malinu. Speciální místo v knihovně pak má její Listopád, což je vyprávění z ranku alternativní historie. Alena Mornštajnová v něm zkoumá, jak by to mohlo vypadat, kdyby se události listopadu 1989 odehrály poněkud jinak. Trochu se v něm odklonila od svého typického vypravěčského stylu, ale nebylo to ku škodě!
V Čase vos se potkáme se dvěma hlavními postavami. S Bárou, jejíž život by byl asi šťastnější, kdyby do něj kdosi před lety nezasáhl. A tak se aspoň snaží svou minulost přepsat v paměti ostatních lidí, zabydluje se v novém domě, sází květiny a plánuje pomstu. Druhou postavou je Ptáčník, který žije svobodou, lesem a pozorováním ptáků. Je smířený se svou minulostí i s tím, že ho ostatní považují za podivína. Ale opravdu mu to stačí? Sama Alena Mornštajnová říká, že román je vyprávěním o cestě k obyčejnému lidskému štěstí.
Čas vos nastane na začátku května!
Sudety: Ztracený ráj
Vypsat všechny autory do nadpisu by zkrátka zabralo moc místa! Je jich totiž deset, stejně jako povídek. Když se řekne Sudety, tak náš mozek zcela automaticky doplní události druhé světové války a následný odsun německého obyvatelstva. Tyhle povídky nás ale zavedou do doby před tím vším. Těšit se můžeme na klukovské dobrodružství čtenářů Mladého hlasatele, na groteskní i osudové první lásky, ale i na spalující nenávist.
Jména předních českých autorů, jako jsou už zmíněné Petra Dvořáková či Jakuba Katalpa, ale i Jaroslav Rudiš, Leoš Kyša a naše oblíbená Petra Klabouchová, slibují deset tematicky i stylově odlišných povídek, které svými ilustracemi doplnil Jaromír 99.
Na výlet do Sudet se můžete vydat ke konci dubna.
Beletrie ze světa
Přestože se trochu častěji pohybujeme v domácích literárních vodách, neznamená to, že bychom zanevřeli na zahraniční autory. Zvlášť když se na jaře můžeme těšit na novinky hned dvou nositelek Nobelovy ceny za literaturu!
Annie Ernaux: Hanba / Zamrzlá žena / Mám kolem sebe pořád tmu
Francouzská spisovatelka Annie Ernaux se v literárním světě prosadila již v 70. a 80. letech minulého století svými silně autobiograficky laděnými tituly, Nobelovu cenu za literaturu však získala v roce 2022. Tématy, která rezonují v jejích knihách, jsou především osamělost a deziluze způsobené milostnými zkušenostmi, stereotypy manželského života či bolest způsobená potratem. Není tedy divu, že oceňovaným prvkem její tvorby je propojení literatury se sociologií.
Už podle názvu není těžké poznat, že v tomto případě jako čtenáři nedostaneme jednu, ale rovnou tři prózy. Propojuje je postava autorčiny matky, jež měla dělnický původ a ze všech sil se snažila, aby její dcera mohla vystudovat a stát se středoškolskou profesorkou.
V první próze Hanba autorka vzpomíná na to, jak se otec pokusil zabít její matku. V Zamrzlé ženě si zase klade otázku, proč tak lehce podlehla společenským konvencím a začala se starat o domácnost a rodinu, ačkoli ji matka vedla spíš k životu zasvěcenému kariéře. To vše pak uzavírají deníkové zápisky s názvem Mám kolem sebe pořád tmu, v nichž autorka navštěvuje svoji stárnoucí matku v léčebně pro lidi s Alzheimerem.
Tyhle tři prózy v jednom vyjdou v polovině dubna.
Olga Tokarczuk: Cesta lidí Knihy
Nová kniha vyjde i této oceňované polské spisovatelce a básnířce, která bývá díky svým snovým příběhům často přirovnávána k Marquézovi. Mezi nejčtenější patří její román na pomezí eseje a fikce s názvem Běguni, za nějž získala v roce 2018 Mezinárodní Man Bookerovu cenu. O rok později následovala Nobelova cena za literaturu. Za přečtení pak určitě stojí i její postmoderní morální thriller Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých vydaný v roce 2010. Kdybyste se na jeho přečtení přece jen necítili, pak vězte, že se na příběh můžete nejen podívat (knihu zfilmovala režisérka Agnieszka Holland), ale taky si ho poslechnout (jako třídílný rozhlasový seriál na Českém rozhlasu).
Cesta lidí Knihy je paradoxně autorčiným debutem z roku 1993. Odehrává se ve Francii v roce 1685, kdy Král Slunce označil katolicismus za jediné legální náboženství a zemí táhnou zástupy hugenotů směřujících na sever, kde doufají najít novou vlast. Z oken kočáru je sleduje zvláštní skupina cestovatelů – kurtizána Veronika, alchymista Markýz, bohatý obchodník de Berle a němý kočí Gauche s věrným žlutým psem –, kteří naopak míří do Pyrenejí. A jejich osudy mohou změnit dějiny celého lidstva.
Na tohle poetické putování se budete moct vydat na začátku května.
Ewald Arenz: Dva životy
Přesuneme se do Německa, konkrétně do města Fürth, kde žije a pořádá literární akce spisovatel, dramatik a učitel Ewald Arenz. Bestsellerem se stal jeho román Staré odrůdy o dvou ženách, o rozlehlém hospodářství se starými hrušněmi a včelími úly a o tom, jak snadno lze ztratit kontrolu nad životem. V knihovně na nás ještě čeká autorův další román Velké léto.
V polovině května k němu přibudou i Dva životy odehrávající se roku 1971 na vesnici v jižním Německu. Hlavní hrdinka Roberta má ve své budoucnosti jasno. Přestože je vyučená švadlena a touží navrhovat vlastní šaty, jednoho dne bude muset převzít rodinné hospodářství. Nevnímá to ale jako nepřízeň osudu, život na vesnici miluje, stejně jako Wilhelma, farářova syna. Opakem Roberty je Gertruda, Wilhelmova matka, která prostředí vesnice nesnáší a zůstává tam pouze kvůli synovi. Pak ale dojde k tragické nehodě a obě ženy budou postaveny před závažné rozhodnutí.
A zase ta young adult literatura
Tohle nemůžeme svést na zákon schválnosti. Pravdou je, že od doby, co nás chytilo do spárů Čtvrté křídlo, zkrátka young adult literaturu sledujeme víc než dřív (no dobře, dřív jsme ji nesledovali vůbec). A máme tady jeden tip na další knižní debut.
Margaret McDonaldová: Kluci z Glasgow
Na Kluky z Glasgow jsou zatím nadšené ohlasy, které mluví o tom, že je to dojemný román o lásce a zranitelnosti a něha sama. Jak už název napovídá, hlavními hrdiny jsou dva kluci. Z Glasgow. Osmnáctiletý Finlay právě začal studovat ošetřovatelství, ale jeho startovní pozice není zrovna jednoduchá. V dětství si prošel ústavní péčí a pěstounstvím a nemá se moc o koho opřít. Navíc je těžké soustředit se na školu, když se sotva dokáže uživit.
Sedmnáctiletý Banjo se snaží usadit v nové pěstounské rodině, dodělat školu a udržet si práci. Do toho všeho má vztek a strach, protože tuší, že ho nečeká zrovna zářná budoucnost. A právě Finlay a Banjo byli dřív blízcí kamarádi. Něco se ale stalo a jejich osudy se rozdělily. Společná minulost jim ale brání posunout se dál, a pokud si chtějí udržet své blízké, budou si muset odpustit. Nejen tomu druhému, ale i sami sobě.
To nezní úplně špatně, ne? Navíc kniha už je v prodeji.
Na závěr máme ještě jednu malou pozvánku. Pokud se 2. března večer budete vyskytovat v Brně, pak zajděte do kavárny Kafara. Autorské čtení tam bude mít Klára Elšíková, spisovatelka a autorka knihy Pacanka. A nebude nouze ani o hudbu.
Díky, že jste dneska byli našimi HOSTy a dočetli až sem!
Za Literární tlachání,
Kačka